Zpověď bosse Pelikána: Chytli mě s deseti kily heroinu. Dnes dělá kustoda
Jeho příběh stojí za poslech, možná by si zasloužil i zfilmovat. Podnikatel Petr Pelikán šéfoval majiteli Zlatého míče, ale nakonec musel z Děčína utéct a vše vyvrcholilo zatčením a pětiletým vězením v Itálii. Nyní bývalý boss třetiligového klubu pracuje coby kustod na Žižkově a na divoká devadesátá léta vzpomíná bez náznaku hořkosti. „Myslím si, že to nebylo zas tak špatný,“ říká s úsměvem pro iSport Premium v rámci unikátního seriálu Fotbalové devadesátky.
Kolikrát jste proklel den, kdy jste vstoupil do děčínského fotbalu?
„Mockrát ne. Spíš jsem byl nešťastný z toho, že jsem nikdy s Děčínem nepostoupil do druhé ligy. Přitom jsme byli vždycky blízko. Měl jsem tu smůlu, že se vždy narodil někdo silný. První rok jsem Děčín zachránil, když byl na padáka z divize, pak jsme postoupili do třetí ligy. Ale náš první rok v ČFL se narodil pan Šaroun s Chrudimí, pak pan Novák s Lázněmi Bohdaneč, na toho jsem taky neměl. (směje se) Třetí rok to byla Dukla Praha pana Ďurička a poslední rok jsem se na to chtěl už vykašlat, ale Pulpit mě ještě přemluvil. A to se, bohužel, zase narodila Mladá Boleslav.“
S jakou představou jste do fotbalu vůbec šel?
„Že dám funkcionářům Děčína sto tisíc a budu mít od fotbalu pokoj. Jenomže oni na to šli chytře, hodně mě přemlouvali a udělali dresy s nápisem Pelikán, tak jsem za to začal cítit odpovědnost, když tam bylo moje jméno. Prostě jsem do toho spadl a vypadl z toho, až když jsem musel.“
Měl jste k fotbalu nějaký vztah?
„Hrál jsem fotbal do dorostu za Ústí nad Labem, v mužstvu se mnou byl třeba Vdovjak, který šel potom do Sparty. Jenže jsem se v sedmnácti oženil a bylo nejen po fotbale, ale po všem.“
V devadesátých letech to byla éra mecenášů v českém fotbale. Chtěl jste se jim z chlapské ješitnosti vyrovnat?
„To ani ne, ale seznámil jsem se s panem Peltou, což byl takový můj kamarád a vzor. A po postupu Jablonce do první ligy mi prodal několik hráčů, abychom posílili, čímž to všechno začalo. Tím jsem se do fotbalového života dostal.“
UMÍSTĚNÍ PELIKÁNU DĚČÍN V ČFL | ||
| 1994/95 | 2. místo | ztráta 9 bodů na Chrudim |
| 1995/96 | 4. místo | ztráta 14 bodů na Lázně Bohdaneč |
| 19969/97 | 4. místo | ztráta 12 bodů na Slavii B |
| 1997/98 | 2. místo | ztráta 2 bodů na Mladou Boleslav |
Miroslav Pelta vás tedy do fotbalu uvedl?
„Ano, vysvětlil mi, co se dělá a co se nedělá. Říkal mi, že musím hráče levně kupovat a draze prodávat. Jenže my jsme jen nakupovali a nikoho jsme neprodali. (směje se) To Míra v tom chodit uměl, hráče vždycky prodal. Mně jich naráz na chodbě postavil a prodal sedm.“
Jak se na to dotyční hráči koukali?
„Byli rádi! Věděli, že na první ligu by neměli a u mě dostali krásné peníze.“
Byl jste v kontaktu i s dalšími majiteli klubů?
„V devadesátých letech to byl boom, každý se chtěl ve fotbale zviditelnit a prezidenta měl každý klub. Brümmer v České Lípě, Švarc v Benešově… Kamarádil jsem se třeba se Suchánkem z Ústí, ten taky dopadl špatně, bydlí teď někde v chalupě na Mácháči a nemá nic. A takových je víc, co nemají nic. Vydržel jen Míra Pelta. V podstatě jediný dotáhl svůj klub do první ligy a hrál i poháry.“
Děčín tři roky trénoval legendární Josef Masopust. Jak se vám to povedlo?
„Přivedl ho pan Andok, já jsem Pepu nějak moc neznal. Byl tenkrát v Brně, tak jsme za ním tam jeli. Poseděli jsme spolu na baráku kapelníka Gustava Broma a docela jsme ho museli přemlouvat, aby do Děčína šel. Nezdálo se mu to. I když to byla jeho srdcovka, protože kousek odtud měl ve Verneřicích chalupu.“
Na co jste ho zlomili?
„V Brně jsme se nedomluvili, ale pan Andok říkal, ať za Pepou zajedeme ještě na jeho chalupu. Když jsme přijeli, říká Pepa manželce: Přines pivo ze sedmého schodu. Zarazilo mě, že neměli na chalupě elektriku, tak jsem se na něj obrátil: Pane Masopust, taková legenda, projel jste celý svět, máte Zlatý míč a nemáte na chalupě elektriku?“
Co on na to?
„Když mi ji sem zavedete, podepíšu vám to. Tak jsem mu ji tam zavedl,
