Šílenec Lavi je zpět, tentokrát v celovečerním snímku. Opět ho hraje Jakub Štáfek, jenž se na filmu Vyšehrad podílel také jako režisér. Už během seriálu o Juliu Lavickém vyprávěl, jak ho „převlek“, tedy přeliv na blonďato a mraky tetování, mění. A to i v soukromí, když zrovna není na place. Proto na premiéru filmu Vyšehrad, která se koná ve čtvrtek, dorazí Jakub Štáfek, režisér a muž hlavní role, za Jakuba Štáfka. „Nechci rozhodně bejt Lavi pořád,“ usmívá se.
Proč? Necítíte se dobře ve škatulce nechytrý fotbalista?
„Tak já už jsem v mnoha škatulkách. My nechceme házet fotbalisty do jednoho pytle. Snad to máme jasně nastavený, že ne každý fotbalista je jako Lavi. Lavi je unikát.“
Ve světě i v Česku se pár takový borců najde...
„Ve filmu hrají kluci, kteří prošli Evropou. Spousta z nich má za sebou letitou kariéru, inside informace. Nebudu jmenovat, ale hodně jich řekne, že v každém týmu, kde byli, ať už to bylo Německo, Anglie, Španělsko, tak měli svýho Laviho. Lavi je všude, akorát má jinou podobu.“
Jací jsou sportovci, které potkáváte vy?
„My jsme si vybrali osazenstvo, které nepotvrzuje pravidlo o blbém fotbalistovi. Jsou to úplně normální chlapi, s kterými je sranda, kteří jsou zodpovědní, dělají to, co mají rádi a dělají to dobře. Což je příklad Tomáše Rosického, Patrika Bergera, Vládi Šmicera a spousty dalších. Pak je tam spousta kluků z hokeje, kteří to mají úplně stejně.“
Jsou i dobří herci?
„Myslím si, že by se tím vyloženě mohl živit Patrik Berger, protože mu to fakt sluší, po vizuální stránce. Když hodí úsměv, tak já být ženská, tak po něm hned jdu.“
Velký prostor dostává Tomáš Rosický. Není to překvapení?
„Z něj bylo i cítit, že to tak dělá pro nás, ale že by se tím asi úplně živit nechtěl. Když jsme se potkali poprvé, bylo vidět, že je trochu nešťastný z toho prostředí, jak do něj postupně proniká. Člověk, který se vrátí z Anglie po letech, najednou přijde sem do Čech a zjistí, jak to funguje. Takže jsme i podle jeho připomínek trochu měnili scénář.“
V čem?
„Vyslyšeli jsme jeho prosbu, i když jsme s tím do budoucna počítali, že by byl rád, kdybychom se nějakým způsobem otřeli o fungování českého fotbalu. Toho systému, který tady je: bafuňáři, kauza Berbr, Pelta a podobně. Myslím, že to bylo ku prospěchu věci.“
Je zajímavé, že váš film se jmenuje Vyšehrad, odehrává se v tom klubu. A Roman Rogoz, hlavní přívrženec Romana Berbra, v něm působil. Jak šla kooperace mezi vámi dohromady?
„Po pravdě řečeno, nechtěl bych do toho úplně šťourat, myslím, že tam sympatie mezi námi a panem Rogozem nebyly od začátku. Mám čuch na lidi, takže jsem samozřejmě cítil, že to tam není úplně OK.“
Vy jste za Vyšehrad naskočil do poháru se Slavií na pár minut. Co na to říkal?
„Myslím si, že on byl jeden z těch, který byl proti tomu, abych nějakým způsobem nastoupil, byť jen na pět, deset minut. Ale domluvili jsme se se šéfem klubu Jardou Klímou. Samozřejmě jsme chtěli i finančně ohodnotit Vyšehrad za to, že se to stalo, že nám to umožnili, a těm klukům píchnout. Jenže ke mně se pak donesly informace, že ty peníze byly pak použity na nějaké úplatky. Myslím, že to bylo na základě prvních policejních odposlechů, které se dostaly ven. Byl jsem hodně překvapený, že se tam něco takového dělo. Když jsme začali točit film, spolupráce byla super. Jediné, co jsme nechtěli, bylo dát Vyšehradu scénář.“
Proč?
„Právě z toho důvodu, že jsme věděli, že tam může dojít k nějakému propojení pana Rogoze s panem Berbrem. A rozhodně jsme nechtěli, aby věděli, co se tady děje, že máme nějakým způsobem nabito. Všechno jsme to řešili s právníky. Natočili jsme si takovou pohádku pro dospělé, která je inspirovaná skutečnými událostmi, a ty jsou ve finále mnohdy daleko horší než to, co my vyprávíme.“
Myslíte?
„Slyšel jsem to i od kluků, od těch hráčů, kterým samozřejmě bylo i kolikrát trochu trapně, co všechno se pískalo, a jak rychle se do druhé ligy dostali. Ale to si musí sáhnout do svědomí ti lidé, kteří s tím mají co do činění. I od nás by bylo v tuhle chvíli nefér to nějak soudit. Osobně doufám, že po zhlédnutí filmu, jak jsme tu pohádku odvyprávěli, by se třeba i mohlo něco začít dít.“
Co byste si představoval?
„Tím myslím, že by to mohlo začít směřovat k lepšímu. Nemyslím si, že jde jen o problém českého fotbalu. Tak je nastavená společnost, systém, už od vysokých míst, od nejvyšších pater a v momentě, kdy tady ve vysokých funkcích budou lidé, který profitovali z bývalého režimu, estébáci a tak podobně, tak se nemůžeme nikam dál pohnout.“
Vy už jste se o poměry mírně otírali v seriálu Vyšehrad.
„Pamatuju si, že jsme zmiňovali jména jako Pelta a Berbr a třeba Kuba Prachař v té době měl moderovat Fotbalistu roku. Jenže přišel zákaz fotbalové asociace, že kvůli Vyšehradu nemůže, protože jsme se o ně otírali.“
Taky mohl jít před etickou komisi jako třeba teplický obránce a raper Tomáš Kučera, který dostal dokonce vysokou pokutu.
„Tam jsem nějakým způsobem pochopil, že jim to samozřejmě vadí a že se tam asi bude dít něco nekalýho. Jinak, co se týče fotbalistů, těch person, tak ve většině případů jsme se setkali, kluci z toho byli nadšení a chtěli se projektu účastnit.“
Původně jste měli film pustit do světa v době, kdy začala kauza Romana Berbra. Takže nejde o reakce na ni?
„Je to tak. My jsme dotočili, nebo jsme měli pauzu, scházely nám tři natáčecí dny a vylezla tahle kauzička ven. My jsme vlastně...“
Neměli radost?
„No, na jednu stranu, osobně jsme rádi, že se konečně začalo něco dít, ale z toho tvůrčího hlediska to bylo složitější. My jsme pak i vypouštěli ven ukázku z filmu, protože jsme se pochopitelně o to téma otírali, chtěli jsme fanouškům ukázat, že jsme to už v tom scénáři měli dávno před tím, než se to doopravdy stalo. Aby neměli pocit, že se kauza stala a my jsme na to reagovali a něco dotáčeli. Dělali jsme si legraci, že někdo z organizovaného zločinu musel číst náš scénář.“
