Video se připravuje ...
V úterý měl zrovna pracovní schůzku, kvůli ní ani neznal poslední zprávy: že František Cipro ten den zesnul. „Takže je to pravda?“ ptal se před pár dny opakovaně Luděk Zelenka do telefonu, když volal zpátky, jako by si přál, aby nebyla…
V sobotu bývalého skvělého trenéra pochovali v Českých Budějovicích, a jeho dlouholetý svěřenec Luděk Zelenka na něj s úctou vzpomíná. Na „Číču“ a mimiku v jeho tváři…
Byli jste si s Františkem Ciprem blízcí?
„Byli, aspoň já to tak cítil. Jen málo trenérů jsem měl rád tak jako jeho. Na to, v čem jsme se ty roky pohybovali, si vždycky uměl zachovat obrovský lidský rozměr. V první řadě je to pro mě velký člověk, až pak velký trenér. Ani tu nechci hodnotit jeho trenérskou kvalitu, porovnávat ho, to se ani nedá, hlavní byla ta jeho neuvěřitelná lidskost, a jaký byl psycholog.“
V čem?
„S hráči uměl jednat tak, že jsi mu to opravdu věřil. Ikskrát ti trenér řekne: ‚Hele, u mě seš na tom dobře.‘Ale ne všem to vždycky věříš. Jemu ano.“
Člověk by přitom řekl, že od pohledu byl spíš jízlivý…
„No, morous.“ (smích)
A nebyl.
„Nebyl. Když si vzpomenu na naše výstupy v Teplicích, kdy jsme s ním a s Horvim (Pavel Horváth) řešili sestavy a bavili se úplně o všem, byl jako jeden z nás, akorát starší. Srdcem pořád hráč, který fotbal a život okolo něj miluje a je rád, že je toho součástí. Taky měl svůj osobitý humor, takový suchý, a taky měl skvělý, že se nesmál svým vtipům, dal ti prostor, aby ti to došlo.“
Pan Cipro? Charisma z něj vyzařovalo do všech koutů stadionu. Byl výjimečný
Video se připravuje ...
To speciálně vám a Horvimu muselo vyhovovat, ne?
„No jo, my se s Pavlem vždycky těšili. Jezdili jsme s Teplicemi na předzápasové soustředění a už jsme věděli, že za náma přijde, jenom jsme čekali, kdy konečně zaklepe. Ještě když mu tam dohodili asistenta Frantu Straku, to byl blázen, Franta od něj utíkal za náma. Asi hledal spojence, kterými jsme pro něj byli.“
Taky se říká, jak dobře uměl pracovat s kabinou, souhlasíte?
„On prostě věděl. Sám si fotbalový život prožil a užil, před ním nešlo nic schovat, věděl, že jsme někam šli… Karel Jarolím by začal šílet, dávat pokuty, Franta byl psycholog, věděl, jak si nás získá. Že když něco odpustí, třeba za něj na hřišti pak víc máknem. Takhle jsem to aspoň cítil. Vzpomenu si hlavně na Slavii, měli jsme skvělou Evropu, tam nám Franta toleroval věcí… Někdy u Oldy Hlavničky po postupech už byla taková nálada, že jsme mu i tykali. „Trenére, zejtra trénink, to nemyslíš vážně!“ A on se vždycky smál a říkal: „Kluci, ty vole, klid, ještě jsme nic nedokázali.“ Ale věděl, že to k tomu patří, byl asi nejlidštější ze všech, které jsem zažil.“
Promlouval do duše i vám?
„Jo. Jednou se ke mně otočil a říká: „Zelí, ty vole Zelí, já ve tvejch letech taky žil, ale ty máš spotřebu jako tryskáč!“ Já se furt bránil, že to jenom odněkud slyší, ale on: „Ale dyť to vidim. Ale hele, já si to taky užil.“ A smál se. Tohle ho bude doprovázet. Teď je to smutný, ale nechal tu spoustu hezkýho, hodně si toho prožil a předal to dalším. I kluci, kteří tolik nehráli, si k němu našli cestu, každému to uměl říct.“
Je to díky charisma, které měl?
„Ano, a měl tu zvláštní mimiku ve tváři, jak špulil pusu. To bylo hrozně uklidňující. (smích) Pak jsme ho imitovali: „Hoši, zejtra zase přijde Číča!“ A špulili jsme.“
Dobrá přezdívka.
„To bylo ve Slavii v trochu volnější době, ale vždycky s úctou. Poznáš, kdy chceš trenéra hanit, třeba Komňackýmu jsme říkali Komíne, a to bylo trochu… Ciprákovi jsme říkali Číčo, a znamenalo to jako ‚kámo‘.“
Témata:
fotbal, sport, SK Slavia Praha, Evropa, Karel Jarolím, FK Teplice, SK Dynamo České Budějovice, Pavel Horváth, František Cipro, Luděk Zelenka, trenér, Fotbal na Heureka.cz
Související články
