Noc s legendou už se blíží. Alespoň tak zní přídomek oslavy padesátých narozenin nejlepšího kanonýra fotbalové reprezentace Jana Kollera, která se uskuteční 31. března v kinosále pražské Lucerny. U této příležitosti jsme s habánem ze Smetanovy Lhoty zavzpomínali na jeho angažmá v Rusku i důvody, proč neklaplo na konci kariéry jeho spojení s Bohemians.
Kdy vlastně přišel ten impulz, že jste si řekl, skončím?
„Poprvé jsem si přiznal konec, když jsem byl v Cannes. Sice se jednalo o třetí francouzskou ligu, ale pořád to bylo na profesionální úrovni. Tam mi zjistili srdeční arytmii, která se srovnala po elektrošoku. Měsíc jsem nemohl trénovat a pak už jsem pochopil, že konec kariéry se blíží. Potom přišly další zdravotní problémy ohledně natržení svalů. Potíže se opakovaly a už mě nebavilo se pořád vracet. Poslední diagnóza zněla, že budu mimo hru osm týdnů, takže jsem raději skončil.“
Končil jste v Cannes, předtím ještě Samara. Nebylo ve hře, že byste se na sklonku kariéry vrátil do české ligy?
„Nabídky tam určitě byly, když jsem odcházel ze Samary. Ozval se mi Karel Jarolím, že by mě chtěl do Slavie, taky Pepa Chovanec ze Sparty mě kontaktoval. Ve hře byla i Bohemka, které jsem odmalička fandil a zahrát si v Ďolíčku byl vždycky můj sen. Dal jsem ale přednost rodině. Tím, že jsme se usídlili v Monaku, tak návrat do Čech padl, proto jsem taky šel do Cannes.“
Umíte si vůbec představit, že byste oblékl dres Slavie? Byl jste sparťan, byť jste do Belgie neodcházel úplně v dobrém.
„Zájem Slavie i Sparty mě těšil, ale já měl skutečně v hlavě jen jednu myšlenku, že kdybych se vrátil, tak vyhraje Bohemka. Jsem její velký fanoušek dodnes. Ďolíček je pro mě magický stadion. Chodil jsem tam už jako kluk na tu zářivou éru klubu. Mám radost, že teď se Bohemce daří a hraje většinou pohledný fotbal.“
Před nabídkami z české ligy jste byl ale ve zmíněné Samaře. Nebylo to bizarní angažmá? Šel jste tam přece z Monaka.
„Člověk šel z extrému do extrému. V Monaku se scházejí ti největší boháči z celého světa a v Samaře vedle v baráku lidi neměli na elektřinu a jedli tam psy. Opravdu to byla veliká změna, i když musím říct, že se mi tam vlastně líbilo. Když jsem tam přijel první den a čekali jsme tehdy dítě, tak jsem upadl do mírné deprese, ale nakonec ten první rok byl v pohodě. Musím říct, že Rusové tam byli ve finále velmi vstřícní lidé. Posledních pár měsíců nestálo za nic, klub měl finanční problémy.“
Takže nechodila výplata na účet?
„Přesně. Jak to tak bývá, do klubu přišel nějaký oligarcha, napumpoval to tam penězi, ale postupně přestal klub posílat výplatu. Bylo to tam všelijak. Nechci nikomu sahat do svědomí, ale i mezi hráči to pak už pak bylo takové pochybné.“
Jak to myslíte? Měl jste pocit, že se prodávaly zápasy?
„Třeba tak. Měl jsem někdy ten dojem u některých domácích hráčů. Jejich styl života tomu i nahrával, protože jim přišel plat, ten rychle utratili za nesmysly a pak ve finále na konci měsíce neměli pomalu co jíst, tak si i různě půjčovali, ale jak už jsem řekl, nerad bych někoho nařknul, protože důkazy samozřejmě nemám.“
Co dělá Jan Koller dneska daleko od Ruska?
„Určitě nejsem bez fotbalu, protože ho miluju. Pořád se snažím hrát okresní přebor za Smetanovu Lhotu, i když vám povím, že už to opravdu bolí každým rokem víc a víc. Máme taky skvěle zorganizovaný tým legend Borussie Dortmund, kde jezdím se spoluhráči jako Dedé, Roman Weidenfeller, Amoroso nebo Kevin Grosskreutz a děláme osvětu zejména po Asii, takže se člověk dostane do destinací, kde by se normálně s fotbalem během kariéry ani nepodíval. Jsme vlastně takoví vyslanci klubu, to mě opravdu naplňuje. A působím taky jako expert na Nova Sport, kde komentuju hlavně bundesligu, Ligue 1 nebo Champions League.“
Nedávno FIFA vyhlašovala nejlepší hráče za sezonu 2022. Hlasovali i Jaroslav Šilhavý a Tomáš Souček jako trenér a kapitán národního týmu. Koho byste zvolil vy na první tři místa?
„Na první místo bych vybral Benzemu za to, jak táhl Real Madrid za výhrou v Lize mistrů. Potom určitě Lionel Messi, který byl tahounem Argentiny na MS a na třetím místě bych se rozhodoval mezi Mbappém a Haalandem.“
Zanedlouho oslavíte v Lucerně padesátiny ve velkolepém stylu. Jak daleko jsou přípravy?
„Vůbec nevím. Tahle akce je pro mě jedno veliké překvapení, které mi připravuje režisér dokumentu Petr Větrovský se svým týmem, takže já tam jenom přijdu a budu překvapen asi úplně vším. Už předtím mám malou oslavu i ve Smetanově Lhotě pro blízké, ta bude více v takovém tom vesnickém stylu.“
Myslíte, že dorazí i někteří sparťané, se kterými jste neměl úplně dobré vztahy během svého angažmá? Napadá mě třeba Horst Siegl.
„Umím si to představit. S Horstem žádný problém nemám. Jsme spolu hodně v kontaktu, chodíme spolu hrát pravidelně hokej do Říčan a hrajeme i nějaké exhibiční zápasy. Všechno jsme si vyříkali. Když už jsem se rozhodl pro natočení filmu, tak jsem chtěl mluvit popravdě, jak jsem věci tenkrát v kabině cítil, a Horst sám dostal v dokumentu prostor, takže je to všechno v pohodě.“
Co vlastně od oslavy očekáváte? Přece jen narozeninovou party v Lucerně nemá člověk každý rok.
„Beru to jako životní milník, to jsou asi každé padesátiny a ty moje budou v takovém velkém stylu. Vím, že už si spousta známých a přátel pořídila lístky, budou tam taky fanoušci. Ta oslava je vlastně i poděkování lidem, kteří se podíleli na mém dokumentu.“
Jan Koller se na vás těší 31. března 2023 v Lucerně! Vstupenky jsou k dispozici v síti Ticketstream, zakoupit je můžete zde.
