Už to tady bylo v říjnu 2021, ve čtvrtek se vše při závěrečných řečech zopakovalo. Obžalovaní vysvětlovali svou nevinu a zostra se i se svými obhájci pustili do státního zástupce Ondřeje Trčky. Jediným, kdo se výpadu vyhnul, byl Miroslav Pelta. Jednání se odročuje do 27. dubna. Ten den zazní nový nepravomocný verdikt.
Státní zástupce Ondřej Trčka žádá pro všechny obžalované vysoké tresty. Od deseti do pěti roků za machinace při rozhodování o dotacích do sportu v letech 2016 a 2017. Ti mu vyčítají, že vůbec nebere v potaz důkazy, které u obnoveného soudu padly.
Argument obžalovaných a obhájců se dá shrnout do věty, která v různé obměně zazněla ve středu a především ve čtvrtek u Městského soudu mnohokrát. „Obžaloba vystavěla svůj vlastní příběh, který nemá oporu v dalším provedeném dokazování.“
Nejdál zašel Petr Slepička, obhájce generálního sekretáře České unie sportu Jana Boháče. „Je to, jako když pejsek a kočička pekli dort,“ začal, ovšem dostal se až k silnému tvrzení. Když komentoval, jak žalobce nakládal s důkazy kolem klíčové tabulky ministerské administrátorky, prohlásil. „To už je za hranou. Kdokoli jiný než státní zástupce by s tím měl trestní problém.“
To už měl za sebou svou závěrečnou řeč Bronislav Šerák, obhájce Miroslava Pelty. Zaměřil se především na investiční dotace, protože kvůli nim bývalý fotbalový předseda při prvním soudním jednání obdržel nepodmíněný trest na šest roků. „Z ničeho nevyplývá, že by se stalo, co říká státní zástupce. Jediným důkazem jsou odposlechy. Obžaloba zcela nekonkrétně uvádí, že Pelta někoho instruoval, ale konkrétně tam nic není.“
Nebo. „Z dokazování nevyplývá, že navrhované projekty neměly dotaci získat, a už vůbec ne, že se na tom obžalovaní podíleli.“
Šerák využil rozhodnutí Vrchního soudu, který původní rozsudek zrušil, a zaměřil se na seznamy žadatelů o dotace. „Aby mohl padnout verdikt o vině, musela by obžaloba zajistit seznam oprávněných žadatelů a ten porovnat s údajně ovlivněnými. To však nejde, protože takovéto seznamy neexistují,“ prohlásil s tím, že nejpodstatnější otázkou zůstává, zda obsahy rozhovorů mezi Peltou a ministerskou náměstkyní Simonou Kratochvílovou byly realizovány. „Nikoli,“ odpověděl si.
Když se k pultíku před předsedkyni Lenku Cihlářovou postavil Miroslav Pelta, měl v ruce oproti svým zvyklostem připravený projev. Mluvil na své poměry velmi suše… „Sedm let vyšetřování a to martyrium, které se v souvislosti s mou osobou odehrává i v médiích, mě k tomu vedlo,“ vysvětlil svou netradiční polohu. „Nikdy jsem nejednal tak, abych někoho zvýhodnil nebo poškodil. Nikdy jsem se nepokoušel ovlivnit dotační řízení. Na to jsem moc malý pán.“
Pak ovšem už spatra dodal. „Stejně si neodpustím jednu větu. Ať soud dopadne jakkoli, kdo to u mě prohrál navždycky, je bývalá ministryně Kateřina Valachová. To jsem si nemohl odpustit.“ Směrem ke státnímu zástupci si komentář odpustil.
Ještě před ním hovořila Simona Kratochvílová, bývalá ministerská náměstkyně, pro niž si žalobce žádá deset let. „Rozhoduje o mém životě, životě mé rodiny. Dává mi deset let. Jeho závěrečná řeč je plná lží a nepravd,“ prohlásila emotivně.
A tyto údajné lži a nepravdy jmenovala a komentovala. Také kritizovala, že „závěrečná řeč pana státního zástupce vůbec nereflektuje dokazování, to, co se událo. Svou obžalobu postavil na několika svědcích a odposleších,“ říká s tím, že tyto důkazy neprokazují trestný čin.
Také se výrazně vymezila vůči své bývalé nadřízené, exministryni Kateřině Valachové. „Jestliže pan státní zástupce považuje za trestné, co jsme dělali my, pak devítihodinová svědecká výpověď paní Valachové nebyla svědectvím, ale její vlastní obhajobou,“ prohlásila ovšem s tím, že ani Valachová se podle ní ničeho nezákonného nedopustila.
Vzhledem k jejímu vystupování po vypuknutí kauzy však na adresu Valachové prohlásila. „To, kolika lidem zničila život, považuji za naprosté lidské a morální selhání.“
Svou závěrečnou řeč pronesli i zbývající obžalovaní, tedy Miroslav Jansta, Jan Boháč a Zdeněk Bříza.
Zda při něm a vůbec v rámci obnoveného procesu přesvědčili soudkyni o své nevině, se dozvědí za necelý měsíc. „Soud se odročuje na 27. dubna, 13 hodin,“ pravila Lenka Cihlářová. V ten okamžik zazní její verdikt.
Mimochodem, tou dobou už dva týdny poběží v Plzni soud s Romanem Berbrem a Romanem Rogozem.
Soudkyně vysvětluje snížení původní výše trestů: „Soud učnil změny takové, že obžalovaná byla odsouzena k trestu trvání šesti let, obžalovaný 5,5 let. Soud uvážil skutečnosti, že vrchní řízení je vedené sedmým rokem, před soudem čtvrtým rokem, tohle nelze klást za vinu obžalovaným. Obžalovaní pouze využívali svého práva, podání opravných prostředků, toho využili dvakrát, dvakrát Odvolací soud vrátil případ soudu Městskému, ten znovu rozhoduje. Soud dospěl k závěru, že je na místě trest nepatrně ponížit.“
Zdá se, že se soudkyně blíží k závěru: „Soud se vypořádal se všemi pokyny Odvolacího soudu a má za to, že veškeré skutečnosti, nad kterými byly vzneseny otazníky, byly prokázány a lze je obžalovaným za vinu klást.“
I pokud by žádosti měly stoprocentně šanci, tak vzhledem k tomu, že byly prosazovány takovýmto způsobem, je zbytečné zjišťovat, kolik by získaly bodů.
Soudkyně: „Obžalovaní se dopouštěli protiprávního jednání, předem se snažil navést hondotitele žádostí k tomu, aby byly žádosti úspěšné, docházelo i k jejich přebodování. Vzhledem k tomu, že byly žádosti prosazovány touto cestou, soud dospěl k závěru, že nebylo od počátku hráno fair play.“