Jak se choval Berbr u soudu: mlčení, fotka ukázala nezvyklé gesto

Bylo krátce před devátou hodinou, do okrové budovy okresního soudu v Plzni právě vstoupil Roman Berbr se svými dvěma právními zástupci. Lehce zarostlý, s tváří pokerového hráče, ani na chvíli nedal znát jakékoliv emoce.
Před začátkem procesu postával pouze v přítomnosti právníků, jen občas s nimi prohodil pár slov. V jednací místnosti se usadil na krátkou lavici po levé ruce soudce Vladimíra Žáka.
Garde mu dělali další hlavní aktéři případu Tomáš Grímm, Michal Káník a Roman Rogoz. Málem se vedle sebe nevešli.
Paradoxní bylo, že hned vedle Berbra se usadil Grímm, který jako jediný v přípravném řízení vypovídal. Vůbec se nebavili, v jednu chvíli ale fotograf Sportu zachytil moment, kdy měl Bebr položenou pěst na Grímmově stehně.
Během procedurálních záležitostí si pak bývalý druhý místopředseda svazu vyměnil několik vět pouze s Káníkem.
Berbr během celého pondělního dne seděl nezúčastněně, hovořili za něj právníci. Po skončení prvního přelíčení ještě pohovořil s dalším obžalovaným Martinem Svobodou a za doprovodu právních zástupců odešel. V úterý u soudu poprvé od svého zatčení v říjnu 2020 obsáhleji promluví.
Zprávy ze dne 19. října 2023
Soudce: „Z komise rozhodčích vedené panem Chovancem odcházeli lidé. Jakým způsobem jste do toho zasahoval?“
Malík: „Moje role tu byla zcela jednoznačně aktivní. Věděl jsem, že komise rozhodčích je středobod. Fungování mezi asociací a kluby je jako jiné partnerství. Kdybyste ustanovil komisi na sílu, tak kdykoli dojde k nespokojenosti ze strany klubů, tak jako první spílají předsedovi asociace. Bylo tedy minimálně zapotřebí zeptat se na názor významných klubů, tedy v té době Sparty, Slavie a Plzně. Bylo žádoucí, aby nenastala situace, že někdo bude významně spokojený a někdo ne.“
„Romana Rogoze v podstatě neznám. Znám to jméno. Jenom jsme se při setkání pozdravili. Ze Slavoje Vyšehrad nikoho osobně neznám.“
„S Romanem Berbrem jsem se poprvé potkal z pozice ředitele STESu. Vnímám ho jako člověka, pro kterého byl fotbal vášeň. Měl velký přehled nejenom o rozhodčích, ale o celém fotbale. Už naše první setkání bylo v tom duchu, že byl tvrdý a neústupný, šel si za svým. Ale pokud jsem na něj měl logické argumenty, vždy dokázal ustoupit ze svých původních pozic.“
„O Slavoji Vyšehrad jsem neměl až do vypuknutí soudu jedinou informaci. Identické je to i se situací na Plzeňském kraji. Vše až z médií.“