Káník u soudu v kauze Berbr: Nevím, neznám... Řešily se sázky i vztahy
Nedokážu vysvětlit. Už si nevzpomínám. Fakt bych se k tomu vyjádřil, ale nevím. Zhruba takto ve čtvrtek odpovídal na otázky soudce Michal Káník, jeden z hlavních aktérů rozsáhlé kauzy, jejímž středobodem je ovlivňování zápasů, úplatky a defraudace na půdě Plzeňského krajského fotbalového svazu. Na výpověď bývalého kumpána reagoval spokojeně Roman Berbr. Kdyby mohl, v soudní síni nadšeně tleská…
Bývalému rozhodčímu a funkcionáři Michalu Káníkovi hrozí čtyři roky ve věznici s ostrahou a peněžitý trest ve výši 504 000 Kč. To vše za pomáhání k podplacení, pomoc ke zpronevěře a účast na organizované zločinecké skupině. Ve čtvrtek přednesl svoji výpověď. Výsledek téměř šestihodinové směny v budově okresního soudu v Plzni? Drobné přiznání viny a spousta mlžení. Chvílemi to vypadalo, že Káník ztratil paměť.
A to třeba ve chvíli, kdy předseda soudního senátu Vladimír Žák dlouhé desítky minut citoval z odposlechů telefonních hovorů mezi Káníkem a Romanem Rogozem, bývalým sportovním ředitelem Vyšehradu v inkriminované době usilující o postup z ČFL. Šlo o krátké debaty o zápasech Vyšehradu, o schůzkách s lidmi z fotbalového prostředí, o rozhodčích. Káníka se na některé citace doptával, jenže stejně se nic nedozvěděl…
„Nedokážu vysvětlit. Už si nevzpomínám.“
„Nikdy jsem u ničeho nebyl.“
„Nevím. Fakt bych se k tomu vyjádřil, ale nevím.“
Káník se vymezil proti obvinění obžaloby, která jej viní z účasti na zločinecké organizaci. „Ve fotbale jsem byl dvacet let, posledních šest let jsem se v prostředí již nepohyboval, byl jsem vyšetřován kvůli sázkám a fotbal mě přivedl do velice složitých finančních problémů. Z vlaku jsem vystoupil a své angažmá ve fotbale ukončil,“ hájil se.
Státní zástupce Jan Scholle žaluje Káníka z podílu na ovlivnění zápasů mezi Radotínem a Dobrovicemi (0:0, 3:1 na penalty) a přátelského duelu mezi Vyšehradem a Motorletem. V prvním šlo o úplatky, v druhém o sázky.
O úplatku věděl od Grímma, který zápas řídil. Soudce Žák se ptal, proč kvůli tomu nekontaktoval policii. „Nevím, nenapadlo mě to,“ pronesl Káník. „Váš kamarád dostal nabídku úplatku, vám to nepřijde závažné?“ zvedl obočí předseda senátu. Káník se bránil, že nikoli, že neviděl důvod, proč by to měl řešit a nějak se tím zabývat.
V druhém případě Rogoz žádal Káníka, zda by uměl ovlivnit utkání za účelem sázek pro skupinu z Balkánu. Domluva zněla, že v prvním poločase padnou nejméně tři branky a že celkem dojde ke vstřelení více než pěti gólů (zápas skončil 8:3, o poločase byl stav 2:1). Káník se pustil do akce, zařídil nominaci kamaráda Grímma a asistentů Janocha s Křížem. Odměnou měla být suma čtyř tisíc eur. Půl hodiny před utkáním však Rogoz přišel s tím, že celá věc padá.
„Byl jsem naštvanej,“ přiznal Káník, podle kterého si nakonec zápas ovlivnili sami hráči. „Pohybuji se ve fotbale dlouho. Vím, jak hráči řeší některé situace, a poznám, zda je něco jinak. Když třeba někdo podběhne roh, nebo v některé jasné herní situaci uhne a tak…“ líčil Káník.
V druhé odpolední části, kdy se řešilo vyvedení financí z Plzeňského krajského fotbalového svazu, Káník odmítl vlastní výpověď s odkazem na přípravné řízení, otázkám soudce ani státního zástupce se nevyhnul. Přiznal, že se podílel na realizaci fiktivních faktur na sportovní vybavení, seminář pro rozhodčí a pronájmu prostor. Ve věci byl kontaktován Rogozem, zda by to nezařídil pro Berbra.
Neměl s tím problém. „Byznys“ zprostředkoval přes firmy 100Čes a Zempol Profi. Vše v úhrnné částce 2,3 milionu korun. Káník zinkasoval něco přes sto tisíc.
Soudce se obžalovaného vyptával na racionalitu vystavení fiktivních faktur a následných velkých provizí. „Podle mě se tady jednalo o černé peníze,“ odtušil. Káník bezelstně odpověděl: „Ano, to máte pravdu.“
Přiznal také, že Berbrovi dlužil peníze, splatil je někdy v roce 2019.
Když skončilo doptávání a Vladimír Žák hodlal ukončit čtvrteční stání, o slovo se přihlásil Roman Berbr.
„Co Michal řekl o zločinecké organizaci, koresponduje s mou výpovědí. Finanční závazek také koresponduje. Stejně jako zápas Radotín–Dobrovice. Veškeré informace byly pouze od Grímma. Sázky se mě netýkají. U faktur z roku 2019 a 2020 už jsem vše obšírně vysvětlil, na tom trvám. Co se týká Michalovy výpovědi u policie, hovořil konstantně. Že se trošku spletl, musím říct, že to je úplně normální,“ spokojeně pravil bývalý faktický šéf českého fotbalu.
V pátek se v Plzni pokračuje pátým dnem. K výpovědi se chystají bývalí rozhodčí a jeden delegát: Jiří Houdek, Michal Myška a Jiří Kabyl. ONLINE přenos budete opět moci sledovat na webu iSport.cz.
Zprávy ze dne 19. června 2024
Roman Berbr po první části jednání krátce mluvil s novináři: „Budu se odvolávat, více se později vyjádří moji obhájci.“
Soudce Vladimír Žák jednání přerušuje a dává přestávku do půl jedné, další program odhaduje zhruba na dvě hodiny. Na závěr dopoledního bloku se rozčílil na některé kameramany a fotografy, kteří v síni předčasně vstali a zamířili ke vchodu. To zásadní už každopádně víme.
Vladimír Žák se věnuje činnosti klubu Slavoje Vyšehrad, v němž pracoval dnes soudem jediný odsouzený k nepodmíněnému trestu Roman Rogoz. „Pokud přijmu na nějaké poradě rozhodnutí, že nebudu brát úplatky a budu zbaven trestní odpovědnosti, to je pro nás nedostatečné. Klíčové bylo pro nás hodnocení důkazů, které byly probírány v souvislosti s řadou dalších skutků. Činnost Vyšehradu a.s., která se týká A týmu, byla řízena a ovlivněna velmi malým počtem osob – připomínám pány Rogoze, Klímu, trenéry, maséry, vedoucího a sekretáře. Paradoxně z toho vyplývá, že nejméně jedna z osob, která se podílela na chodu klubu, je přímo zapojena do aktivit v souvislosti s ovlivňováním zápasu. Trenéři, sice ne konkrétně, ale minimálně o jednání ze strany pana Rogoze tušili, to samé hráči.“
Jediný, kdo od soudu odešel zcela očištěn, je manažer Martin Pýcha.
Soudce Žák se nyní věnuje existenci údajné zločinecké organizaci vedené Romanem Berbrem: „Docházelo k páchání některých skutků bez jakékoliv pomoci Romana Berbra, který měl být organizátorem. Je otázkou, zda tohle samo osobě nevyvrací princip organizované zločinecké skupiny.“
„Nedovodili jsme, jaký měl Roman Berbr profit v případě uplácení a přijímání úplatku v souvislosti se Slavojem Vyšehrad,“ říká soudce. „Je zřejmé, že obžalovaný Berbr měl dominantní postavení na FAČRu, v zásadě rozhodoval ve FAČR o zcela zásadních otázkách bez jakékoliv korekce,“ doplňuje.
Soudce Žák: „Z hlediska soudu není podstatné, zda skutečně dojde k ovlivnění zápasu, jak řekl v závěrečné řeči státní zástupce. Důležité je, že někdo úplatek poskytl v domnění, že k takovému jednání dojde. Nedokážeme zpětně posoudit, zda došlo, nebo došlo k ovlivnění a zda to souviselo s úplatky. Jisté je, že finanční prostředky byly poskytovány v souvislosti s výhrami. Klíčová je vůle přijmout a poskytnout úplatek s tím, že v případě potřeby můžu ovlivňovat průběh a výsledek zápasu.“
Soudce Žák: „Jsme přesvědčení o tom. že jednání všech obžalovaných je vysoce amorální, vysoce neetické. Ani u jednoho obžalovaného to není tak, že by se něčeho neetického nedopostil. Všichni jednali v rozporu s vnitřními rozpory FAČR a minimálně se zásady fair play. O tom jsme skálopevně přesvědčeni.“
Soudce pokračuje: „K ovlivňování utkání docházelo všemi možnými prostředky na řadě úrovní. Důkazy naznačují minimálně silná podezření, že k tomu docházelo na pokyny z řad činovníků i samotných rozhodčích jak na domácí i na mezinárodní scéně.“
Soudce Žák: „Co je u nás ve fotbale trestné? Skoro nic, to je základ. Jediné, co je na tom trestného, je poskytování a přijímání úplatku, Základní premisa, které si byl Roman Berbr vědomý, že pokyn typu, že někam vezme nějaké rozhodčí, vymění je, ať k tomu má, nebo nemá pravomoce, tak porušuje předpisy FAČR, ale není to trestné. Není ani trestné to, že sudí zápas ovlivní. Opět porušuje předpisy FAČR. Paradoxně není trestné ani sázení, když si hráč vsadí na zápas vlastního týmu, to žádná norma nezakazuje.“
Soudce teď vysvětluje trest pro Slavoj Vyšehrad, kterému udělil pokutu 500 000 korun. Zmiňuje rozdíl mezi postupem soudu a disciplinární komisí FAČR, která Vyšehrad už potrestala.
Soudce: „Rozhodovali jsme zcela na základě procesně provedených důkazů. Zcela zásadně jsme respektovali, že dohoda o vině a trestu nemá absolutně žádný vliv na rozhodnutí soudu. Má to své důvody.“
