Káník u soudu v kauze Berbr: Nevím, neznám... Řešily se sázky i vztahy
Nedokážu vysvětlit. Už si nevzpomínám. Fakt bych se k tomu vyjádřil, ale nevím. Zhruba takto ve čtvrtek odpovídal na otázky soudce Michal Káník, jeden z hlavních aktérů rozsáhlé kauzy, jejímž středobodem je ovlivňování zápasů, úplatky a defraudace na půdě Plzeňského krajského fotbalového svazu. Na výpověď bývalého kumpána reagoval spokojeně Roman Berbr. Kdyby mohl, v soudní síni nadšeně tleská…
Bývalému rozhodčímu a funkcionáři Michalu Káníkovi hrozí čtyři roky ve věznici s ostrahou a peněžitý trest ve výši 504 000 Kč. To vše za pomáhání k podplacení, pomoc ke zpronevěře a účast na organizované zločinecké skupině. Ve čtvrtek přednesl svoji výpověď. Výsledek téměř šestihodinové směny v budově okresního soudu v Plzni? Drobné přiznání viny a spousta mlžení. Chvílemi to vypadalo, že Káník ztratil paměť.
A to třeba ve chvíli, kdy předseda soudního senátu Vladimír Žák dlouhé desítky minut citoval z odposlechů telefonních hovorů mezi Káníkem a Romanem Rogozem, bývalým sportovním ředitelem Vyšehradu v inkriminované době usilující o postup z ČFL. Šlo o krátké debaty o zápasech Vyšehradu, o schůzkách s lidmi z fotbalového prostředí, o rozhodčích. Káníka se na některé citace doptával, jenže stejně se nic nedozvěděl…
„Nedokážu vysvětlit. Už si nevzpomínám.“
„Nikdy jsem u ničeho nebyl.“
„Nevím. Fakt bych se k tomu vyjádřil, ale nevím.“
Káník se vymezil proti obvinění obžaloby, která jej viní z účasti na zločinecké organizaci. „Ve fotbale jsem byl dvacet let, posledních šest let jsem se v prostředí již nepohyboval, byl jsem vyšetřován kvůli sázkám a fotbal mě přivedl do velice složitých finančních problémů. Z vlaku jsem vystoupil a své angažmá ve fotbale ukončil,“ hájil se.
Státní zástupce Jan Scholle žaluje Káníka z podílu na ovlivnění zápasů mezi Radotínem a Dobrovicemi (0:0, 3:1 na penalty) a přátelského duelu mezi Vyšehradem a Motorletem. V prvním šlo o úplatky, v druhém o sázky.
O úplatku věděl od Grímma, který zápas řídil. Soudce Žák se ptal, proč kvůli tomu nekontaktoval policii. „Nevím, nenapadlo mě to,“ pronesl Káník. „Váš kamarád dostal nabídku úplatku, vám to nepřijde závažné?“ zvedl obočí předseda senátu. Káník se bránil, že nikoli, že neviděl důvod, proč by to měl řešit a nějak se tím zabývat.
V druhém případě Rogoz žádal Káníka, zda by uměl ovlivnit utkání za účelem sázek pro skupinu z Balkánu. Domluva zněla, že v prvním poločase padnou nejméně tři branky a že celkem dojde ke vstřelení více než pěti gólů (zápas skončil 8:3, o poločase byl stav 2:1). Káník se pustil do akce, zařídil nominaci kamaráda Grímma a asistentů Janocha s Křížem. Odměnou měla být suma čtyř tisíc eur. Půl hodiny před utkáním však Rogoz přišel s tím, že celá věc padá.
„Byl jsem naštvanej,“ přiznal Káník, podle kterého si nakonec zápas ovlivnili sami hráči. „Pohybuji se ve fotbale dlouho. Vím, jak hráči řeší některé situace, a poznám, zda je něco jinak. Když třeba někdo podběhne roh, nebo v některé jasné herní situaci uhne a tak…“ líčil Káník.
V druhé odpolední části, kdy se řešilo vyvedení financí z Plzeňského krajského fotbalového svazu, Káník odmítl vlastní výpověď s odkazem na přípravné řízení, otázkám soudce ani státního zástupce se nevyhnul. Přiznal, že se podílel na realizaci fiktivních faktur na sportovní vybavení, seminář pro rozhodčí a pronájmu prostor. Ve věci byl kontaktován Rogozem, zda by to nezařídil pro Berbra.
Neměl s tím problém. „Byznys“ zprostředkoval přes firmy 100Čes a Zempol Profi. Vše v úhrnné částce 2,3 milionu korun. Káník zinkasoval něco přes sto tisíc.
Soudce se obžalovaného vyptával na racionalitu vystavení fiktivních faktur a následných velkých provizí. „Podle mě se tady jednalo o černé peníze,“ odtušil. Káník bezelstně odpověděl: „Ano, to máte pravdu.“
Přiznal také, že Berbrovi dlužil peníze, splatil je někdy v roce 2019.
Když skončilo doptávání a Vladimír Žák hodlal ukončit čtvrteční stání, o slovo se přihlásil Roman Berbr.
„Co Michal řekl o zločinecké organizaci, koresponduje s mou výpovědí. Finanční závazek také koresponduje. Stejně jako zápas Radotín–Dobrovice. Veškeré informace byly pouze od Grímma. Sázky se mě netýkají. U faktur z roku 2019 a 2020 už jsem vše obšírně vysvětlil, na tom trvám. Co se týká Michalovy výpovědi u policie, hovořil konstantně. Že se trošku spletl, musím říct, že to je úplně normální,“ spokojeně pravil bývalý faktický šéf českého fotbalu.
V pátek se v Plzni pokračuje pátým dnem. K výpovědi se chystají bývalí rozhodčí a jeden delegát: Jiří Houdek, Michal Myška a Jiří Kabyl. ONLINE přenos budete opět moci sledovat na webu iSport.cz.
Zprávy ze dne 19. října 2023
Soudce: „Kdy jste se dozvěděl o problémech, které by mohly v souvislosti s ovlivněním zápasů existovat?“
Malík: „Kolem rozhodčích vždy existují emoce a v rámci mediálního prostoru k vám tyhle věci doputují. Ale za dobu mého působení ve vedení FAČR se na mě nikdo nikdy neobrátil s konkrétním poznatkem.“
Malík je vyzván, aby popsal své působení ve fotbale v dotčené době, tedy v letech 2019 a 2020. Vysvětluje, že byl předsedou FAČR a ředitelem STES. „Co se týče Slavoje Vyšehrad, jsou to věci, které jsem neměl v gesci, stejně jako jsem neměl v gesci hospodaření Plzeňského KFS.“
Začíná výpověď svědka Martina Malíka, bývalého předsedy FAČR z dob nejsilnějších Berbrových časů.
Výslech Petra Fouska skončil. Nyní je přestávka do 12.00, vypovídat bude bývalý předseda Martin Malík.
Slovo si bere Roman Berbr.
„Dnes to na mě působilo, že padaly dotazy, které měly za účel mě pošpinit. Dneska mě to zničilo, nevím, co k tomu mám říct. Takhle: Demokracie byla stejná za mě jako za něj. Já měl 118 hlasů, on jich měl přes 90. Buď si je zajistíte, nebo ne. Nechápu, že Petr svolá mimořádný výkonný výbor, aby potvrdil trenéra ve funkci. S kluby se musí jednat, to jinak nejde. Když se s nimi nedohodnete, nebude komise rozhodčích. Z těch jeho obecných formulací jsem šišatej. Ale řekl jednu relevantní věc: Kauzu zná z novin. To je všechno.“
Sýkora: „Zvažoval FAČR, že by se pan Trpišovský stal trenérem národního mužstva?“
Fousek: „Ne, výkonný výbor to z principu zavrhnul. Nechtěli jsme angažovat člověka, který je vázaný v klubu.“
Sýkora: „Komunikovalo se o otázce výměny trenéra s kluby?“
Fousek: „Ne. Diskutovalo se to ve výkonném výboru.“
Sýkora: „Proběhla schůzka vás, pana Příhody a pana Tvrdíka, kde by se řešila budoucnost pana Příhody?“
Fousek dlouho odpovídá oklikou, až ho soudce vyzve, ať jasně odpoví. Fousek: „Ano.“
Sýkora: „Byla schůzka, kde byl pan Čupr?“
Fousek: „Ne.“
Sýkora: „Pan Brabec?“
Fousek: „Ne.“
Sýkora: „Pan Šádek?“
Fousek: „Ne.“
Sýkora: „Můžete popsat okolnosti, za kterých skončil pan Příhoda?“
Fousek: „Dal písemnou rezignaci.“
Sýkora: „Stěžovaly si na něj kluby?“
Fousek: „V prohlášení si stěžovaly na nedostatek přípravy, nedostatek koncentrace, na komunikaci.“
Fousek zmiňuje výjimečná angažmá tří polských rozhodčí v nedávné době. „Jsem nepřítelem takových angažmá.“
Sýkoru zajímá, zda asociace s kluby konzultuje složení komise rozhodčích.
Fousek: „Ano.“
Sýkora klade řadu otázek, jimiž patrně směřuje k tomu, že skládání komise rozhodčích je vedle formálně nastavených pravidel také věcí neformálních debat, především se silnými kluby jako Sparta a Slavia.
Fousek to potvrzuje, ovšem nikoli tak, že by docházelo ke speciálním schůzkám, spíš se jedná o rozhovory při setkáních na ligových utkáních.
