Nemá v ruce skalpel, ale krapet jiný „instrument“, přesto často musí být přesný skoro jako chirurg. I milimetry totiž mohou mít fatální následky. Jakmile však trenér Josef Csaplár (60), který se dal na dráhu dřevorubce, mluví o domácím fotbale, je to zhusta masakr motorovou pilou a platí, že když se kácí les, létají třísky. A že se dokážou bolestivě zapíchnout… „Nemám problém říct, že se něco povedlo. Ale nechci lhát. Nevidím český fotbal, jaký je, ale jaký by být měl,“ říká ve velkém rozhovoru pro web iSport.cz.
Poslední dobou už nebyl tolik vidět a slyšet, z role břitkého glosátora se stáhl a raději v tichosti poradí mladším kolegům. A od dubna je také členem nového vedení Spartaku Příbram z I. A třídy, k městu má stále vztah. „Pomáhám radami a tak, ale o tom bych nemluvil, musel bych tam být častěji. Ve fotbale se nepohybuju,“ říká Josef Csaplár. Jinak se nezměnil, ani v šedesáti. Vodopád slov, stejné sebevědomí, zvyk mluvit o sobě ve třetí osobě. Jen jednou se zarazí: „Říkám Csaplár. Takže já jsem…“
Před časem jste se začal věnovat práci v lese, kácet stromy. Platí to i nadále a ve stejné míře?
„Ano, trvá to dodneška. Potřebuju pohyb, dřív jsem trávil spoustu času na běžkách nebo na kole, a přes tři známé, kamarády jsem se dostal k téhle práci. Chodím kácet stromy s jediným hráčem, který získal všechny tři tituly s Libercem, s Tomášem Janů. Plus máme takovou partu. Já prostě věci buď dělám naplno, nebo nedělám. Vždycky říkám, že nejhorší je dělat něco napůl. A jako člověk zvídavý jsem o kácení přečetl spoustu knížek, viděl jsem stovky, tisíce videí. Oslovil jsem lidi, kteří se tím živí dvacet let, celý život, takže s námi chodili, učili nás řezat různý stromy. Jak se položí ten nahnutý, dutý, nahoře větve, dole větve, rozdíl mezi jehličnany, listnáči… Nemůžu nezmínit jméno Slávy Berana z Jilemnice, který se o mě, o nás, vlastně už skoro čtyři roky stará, to je ten, co o lese všechno ví. Když jsme začínali kácet, dělali jsme takzvané výběrovky, výběrové kácení, opravdu složité věci. Nepouštěli jsme se do žádné těžby. A jak chci všechno dělat naplno, dostali jsme se tak daleko, že dneska děláme opravdu rizikové kácení.“
Do čeho jste se takhle pustili?
„Poslední akci jsme dělali u Kostelce nad Labem, na místě, kde má vést cyklostezka. V šibeničním termínu nás čekalo sto třicet šest těžkých stromů. To nevidíte ani ve filmu, byly opravdu ohromné (ukazuje šířku kmenu). A pět metrů od Labe. Předtím jsme pracovali na řadě věcí za provozu na kolejích nebo u trolejí, optických vláken. Rizikovky, popadané stromy napadené kůrovcem, polomy. To je nebezpečné. Složitý terén, třeba ze sedmdesáti osmdesáti procent děláme s koníkem, technikou se tam moc nedostaneme. Říkali jsme si, že potřebujeme pohyb – a máme ho někdy až moc.“ (směje se)
Vypadá to tak…
„Taky jsme si s Tomášem říkali, že když nejsme ve fotbale, chybí nám adrenalin. No a teď vidíte před sebou ty stromy u Labe a musí padat někam plus minus tři metry, víc ne. Nebo když jste u železničních kolejí a traťmistr vám řekne: ‚Hoši, máte sedmnáct minut do dalšího vlaku…‘ Tak toho adrenalinu je dostatek. Musíte se trefit, aby vám strom padl přesně. Takže děláme takovýhle srandy, držíme se toho. Člověka to nutí být v kondici, udržovat životosprávu, aby trochu vypadal. Jinak bych to nedal, musím říct, že je to dřina.“
Je to stejný stres, jaký jste prožíval ve fotbale?
„Není, není, není. V tomhle případě nemůžete udělat moc velkou chybu, protože jste mrtvej nebo způsobíte nějakou ohromnou škodu. Musíte být jemně precizní. Ono se řekne dřevorubec, ale my těžbu, kde je jedno, kam strom padne, neděláme. Pouštíme se do různých ´dobrodružství´. Máte třeba ohnutý dvoukubíkový javor a v něm jsou tři vývratové smrky, každý po kubíku. Jde to na trať a při provozu musíte sundat jak ten javor, tak smrky, protože když zafouká vítr, padnou na koleje, a je neštěstí. Máte časový limit a musíte si s tím opravdu hrát. Nebo vás čekají překvápka, duté stromy… Tady je adrenalin jasný. Ve fotbale je jiný, permanentní. Můžete to ovlivnit tím, do jaké míry si ho připouštíte. Říká se, že psychohygiena v zápase a po něm patří mezi tři základní vlastnosti top koučů, když zápas špatně dopadne, nesmíte tomu podlehnout. Trenérům nebo vůbec zájemcům můžu doporučit jednu věc. Nevím, jestli můžu, abych nedělal reklamu…“
Zkuste to.
„Na Apple TV je třídílný pořad o Realu Madrid, který uvádí David Beckham. Všichni, kdo děláte fotbal, povinně se na to dívejte. Jsou tam záběry ze
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
