Ještě před pár lety byl drnovický stadion v rozkladu a zdálo se, že už ho žádná zářná budoucnost nečeká. Impozantní stánek ale polila živá voda. A to nejen díky druholigovému působení Vyškova. Své mají na svědomí i místní nadšenci v čele s Oldřichem Jelínkem. Šéfem místního klubu FKD, který dnes působí v I.B třídě.
Ať už člověk přijede do Drnovic z jakéhokoliv směru, možná by při první návštěvě jedné z nejznámějších fotbalových vesnic světa čekal klasické klišé o kolosu, který se tyčí majestátně na všechny světové strany a který by měl v jihomoravské vesničce kousek za Vyškovem působit zcela nepatřičně.
Vybavuji si, že jsem vlastním bujným, i trochu blahosklonným představám před lety docela naletěl. Alespoň mě tedy překvapilo, nakolik je hlavní drnovická chlouba schovaná do nejnižšího bodu celé vesnice. Jako by sama nechtěla příliš vyčnívat a upozorňovat na sebe.
A stánek je dnes při příjezdu ještě nenápadnější. Před šesti lety začala renesance stadionu, když ho obec koupila a začala rekonstruovat. Spolu s tím ale musely do šrotu obří světelné stožáry. Až příliš se na nich projevila léta nečinnosti ze strany správce konkurzní podstaty. Do ní zamířil stadion poté, co původní klub 1. FK Drnovice v roce 2006 zanikl.
Rok nato místní nadšenci fotbal v Drnovicích obnovili, když se přihlásili do nejnižší soutěže pod jménem FKD. Postupně se klub vypracoval až do I.B třídy, kterou hraje dnes. A celých šestnáct let se na chodu klubu podílí i jeho dnešní předseda Oldřich Jelínek.
Dlouhé roky přitom místní do útrob stadionu vůbec nesměli. „Využívala se jen hrací plocha a chodba, kterou se procházelo na trávník. Prostory kabin domácích a hostů byly zamčeny. Jak nebyly provozovány, zanedbávaly se. Sem tam se do nich někdo vloupal nebo tam něco rozbil,“ líčí minulost drnovického stadionu Jelínek, který se spolu s celým klubem podílel na nezbytných údržbách. Do větších oprav se ale oddíl při svých možnostech pochopitelně pouštět nemohl.
Až v únoru 2016 zamířil stánek do dražby, ve které ho za 6,2 milionu korun získala tajemná brněnská společnost Mengas. Přeplatila tak i nabídku obce. Ta ale o pouhý rok a půl později zakoupila stadion od Mengasu za 8,5 milionu korun.
Nicméně až s vlastnictvím ze strany obce se na stadionu začalo konečně něco dít. Pravda, světelné stožáry padly. Ale jinak? Postapokalyptický tón, který se v souvislosti s drnovickým stadionem nesl posledních sedmnáct let, a který vykresloval stánek jako bílého slona divokých fotbalových devadesátek, už by se do jisté míry slušelo zahodit.
Fasáda stadionu je opravená. Šeď betonu na ostrém poledním slunci září, jak jen tento nemotorný materiál dovede. Opálené sedačky na hlavní tribuně vypadají jako nové. Nádherný hustý zelený pažit odolává náporu řady mužstev, která se na trávě prohánějí.
Horní VIP „skyboxy“, na kterých byl nejvíce znát vandalismus, byly odstraněny, a celkově na diváka tribuna působí maximálně upraveně. Dobrou náladu pouze umocňuje místní každoroční pouť, kterou doprovází klidný šum zápasu dorostenců a vůně bohatého sortimentu občerstvení.
Obzvlášť vnitřní prostory hlavní tribuny jsou ale vyšňořené. Okolo deseti kabin k užívání je pro vesnický klub naprostý luxus. Drnovičtí mladší žáci mají v šatně dokonce vyvedené police v klubových barvách i se jmenovkami. FKD má mimochodem pokryty veškeré mládežnické kategorie. Potenciální posily do áčka zase místo peněžních odměn láká na to, aby si zahráli na legendárním stadionu.
„Nastěhovali jsme se sem před čtyřmi roky, lépe řečeno od chvíle, kdy obec koupila stadion. Obec financovala materiál, ale síla pocházela od dobrovolných hráčů, funkcionářů a trenérů, takže svépomocí. Nad námi jsou i kanceláře, které se využívají ke komerčnímu využití, takže nejsme na stadionu jako provozovatelé sami,“ popisuje při prohlídce stadionem Jelínek.
Hned první kabina, do které nás pan Jelínek vede, vypadá jako za starých časů – je složena z lavic, které byly na stadionu ještě za prvoligové éry, a které ještě nezničila voda. Je tu ale celá řada dalších šaten i pro funkcionáře, posilovna, ochlazovací bazén, antidopingovka. Zachovale vypadá i sauna, která sice není v provozu, ale je vidět, že klubový šéf s ní ještě má nějaké plány.
Poloha stadionu v nejnižším bodu celé vesnice ale samozřejmě má svá úskalí. Když hodně naprší, déšť steče k tribunám. Problémem je spodní voda, areál stojí na místě bývalého močálu.
Vandalismus z minulosti, důsledky zátop či zkrátka zub času jsou dodnes nejvíc vidět na protilehlé tribuně B, jejíž malá část je přístupná pro sektory hostů. Útroby jsou dnes ve velmi špatném stavu. „Přál bych si, aby zůstala zachovaná,“ přemítá Jelínek.
Obec má ovšem jiné plány. „Samozřejmě demolice, protože je tribuna v takovém stavu. Je to ale velmi nákladné, máme spoustu dalších investičních akcí,“ říká starostka Drnovic Zuzana Hermanová z ODS.
Uvažuje ovšem o alternativních řešeních. „Přece jen se jedná o železnou konstrukci, která by se dala využít. Kdyby se jednalo o částečnou demolici, mohl by se prostor pod tím použít k parkování. Využití tedy určitě nějaké může být, ale ne pro fanoušky, protože to je nedostačující,“ načrtává možnosti starostka.
To by samozřejmě byl velký zásah do snů některých místních, ale i mnoha fotbalových fanoušků po republice – vidět ještě někdy nejvyšší soutěž v Drnovicích. Ostatně tato úvaha nemusí být úplně ustřelená, zvlášť když Vyškov, který na stadionu hraje druhou ligu, je na děleném prvním místě s pražskou Duklou. Červnovou baráž o účast mezi elitou se Zlínem odehrál také v Drnovicích.
Nadějím se nebrání ani někteří představitelé druholigového klubu. „Myslím, že by to nestálo tolik,” usoudil kouč Vyškova Jan Kameník v nedávném rozhovoru pro deník Sport. „Těžko se bude stavět nový stadion ve Vyškově, který je tři kilometry od tohoto. Drnovice se jeví jako nejlogičtější řešení. Tady na vás všude dýchá historie. Možná by bylo dobré na ni navázat. Je nám jasné, že bychom museli hrát nějakou dobu v azylu. Ale popasovaly se s tím kluby z Pardubic i Hradce Králové a oba se dočkaly nových stánků. Zvládly to dobře, klobouk dolů. Tyhle dva týmy jsou pro nás motivací,“ doplnil.
Stadionu však chybí mnohé, kromě jiného především umělé osvětlení a vyhřívaný trávník, neutěšený stav tribuny B by rovněž vybízel k renovaci.
A jakkoliv byla pro spoustu místních první liga velkou slávou, je při stále se rozrůstajícím automobilismu i značnou přítěží. V obci je už během druholigových zápasů těžké zaparkovat, natož kdyby měl hrát mezi elitou, třeba se Spartou, Slavií či Baníkem. Kyvadlová doprava z Vyškova je pochopitelně jedno z řešení, obec ji už ale nabízí dnes a spíš marně.
„Tady hrát určitě nebude,“ zastavuje mě rovnou starostka Hermanová uprostřed otázky, zdali by mohl Vyškov působit v první lize v Drnovicích. „Mluvím za sebe, ale na první ligu stadion rozhodně není, muselo by se do něj pořádně zainvestovat. Je to nereálné.“
I kdyby to nemělo dopadnout, možná, že není nad čím smutnit. Třeba probíhá zlatá éra stadionu paradoxně právě dnes. Využije se pro profesionální fotbal, provozovat ho ale mohou i místní. A to včetně útrob a VIP salonku, kde se konají různé akce. „Ta dnešní éra mě baví možná nejvíc,“ říká v reportáži iSport TV jedna z místních rodaček, která vyrostla v době odhazování dětí do popelnic hostujícími fanoušky, a jejíž manžel v klubu trénuje mládež. A těžko jí to lze nevěřit.
A doceňuje neustálou práci šéfa klubu Jelínka, pro kterého je stadion jako katedrála. „Udržuje se složitě, je pořád co opravovat,“ odmlčí se předseda FKD na chvíli. „Nevím, vždycky říkáme, že až skončí ti starší, jestli se po nás najdou následovníci, kteří tomu zase budou věnovat svůj čas a své síly. Je to práce jako na kostele,“ uzavírá.
