Vaclík nejen o podnikání s Voráčkem: Konec kariéry? Napadlo mě to
Nemá práci, čeká na nabídku. Lehká nervozita už se občas dostavuje, v pětatřiceti letech potřebuje být v zápřahu a na zatažení opony se mu zdá brzký čas. I když… „Občas mě napadnou myšlenky na konec,“ přizná brankář Tomáš Vaclík, dlouholetá reprezentační jednička, jež poslední jaro strávila ve španělském Albacete. Nyní je ve střehu. Přijde další výzva? A co česká cesta?
Jste nervózní?
„Úplně ještě ne. Nějak se to sešlo. Když to řeknu blbě, tak jsme tři reprezentační gólmani, kteří jsme spolu jezdili asi sedm let na nároďák, bez angažmá, bez práce. Já, Jirka Pavlenka a Tomáš Koubek. Pořád věřím, že se situace pohne a navíc už mi chybí takové to…“
Kabina? Napětí?
„Přesně, ty nervy před zápasem. Párkrát jsem se byl podívat na Spartu, viděl jsem plný stadion, hraje se o hodně - a to mi schází. Snad se to rozsekne co nejdřív.“
Sparta není téma? V ní jste se dostal do nejvyššího fotbalu.
„S Tomášem Rosickým jsem o tom nemluvil. Vídáme se spolu, s Danem Zítkou, Martinem Ticháčkem, s Honzou Kuchtou, navíc trénuju s Petrem Bartalským, ale tuhle otázku jsme neotevřeli.“
Prý jste ale dostal laso z Hradce.
„Stalo se, u nás se všechno dostane ven asi za tři minuty. (usmívá se) Vážné to ale nebylo, jen jsme si zavolali s Jirkou Sabouem, sportovním ředitelem, v době, kdy jsem se vracel z Ameriky. To znamená někdy před půl rokem.“
Je pro vás návrat do Česka vůbec téma?
„Jak to říct? S přibývajícím věkem to téma prostě je. Teď jsme doma a vidím, jak jsou děti spokojené, že tady mají babičky, dědy. Času s prarodiči trávíme víc a jim se to líbí. Na druhou stranu se obě narodily v zahraničí, neznají tolik českou mentalitu, nezažily českou školu, život, proto to máme padesát na padesát. Angažmá by muselo dávat smysl oběma stranám.“
Jde i o finance?
