Už před lety překvapil jinou cestou. V Česku neprošlapanou. Tomáš Egert (30) se vydal na Ostrovy a při studiu na univerzitě získal angažmá ve druhé a čtvrté anglické lize. Prožil zápasy na plných stadionech na Ostrovech „Splnil se mi sen,“ vzpomíná po letech. Jenže už ne jako fotbalista. Dva roky dělá ve sportovním marketingu, přes práci pro FAČR a UEFA se dostal do Red Bullu, celosvětově známé firmy. „Svazové prostředí a soukromý sektor jsou dva rozlišné světy,“ říká Egert.
Můžete vaši pozici v Red Bullu blíž představit?
„Jsem součástí marketingového týmu Red Bullu, jehož důležitým pilířem jsou právě sportovci. Moje práce je velmi komplexní, od skautingu mladých sportovců, sportovní development po tvorbu a realizaci marketingových aktivit okolo našich brandovaných sportovců.“
Co s nimi konkrétně řešíte?
„V rámci své práce spolupracujeme s mnoha sportovci z různých disciplín. Každý z nich má své individuální potřeby, na které se zaměřujeme. Ať už jde o jejich osobní rozvoj, mediální podporu nebo sportovní výzvy. Naší prioritou je vždy vytvářet podmínky, které jim umožní co nejlepší výkon a zároveň posilují jejich spojení se značkou.“
V Red Bullu pracujete od začátku roku. Jak jste se do, tak velké firmy vlastně dostal?
„Viděl jsem, že se tahle pozice v rámci Red Bullu otevřela a dostal jsem informaci, že by mohla ideálně odpovídat mým předchozím zkušenostem. A to jak ze sportovního marketingu, tak jako profesionálního sportovce. V té době jsem dokončil velký projekt s UEFA, což bylo finále Konferenční ligy. Pak jsem pocítil, že je čas na novou výzvu a posun v kariéře.“
Výběrové řízení mohlo být složité, že?
„Nechci zabíhat do detailů, ale bylo několik kol, případová studie v angličtině a pohovory přímo s centrálou v Rakousku.“
Co hrálo ve váš prospěch?
„To asi není úplně otázka na mě, ale zkušenosti profesionálního sportovce v kombinaci se studiem sportovního managementu v Anglii a zkušenostmi ze sportovního marketingu z minulých let byla zřejmě dobrá kombinace. Přiznám se, že do jiné firmy mimo fotbal, než je Red Bull, bych nešel. O to víc mě těší, že to dopadlo tak, jak jsem si přál.“
Můžete se posunout ještě výš? Třeba do jednoho z klubů, které sponzoruje Red Bull?
„Teoreticky to může být jedna z možností do budoucna, ale momentálně se soustředím na přítomnost. Jsem rád za zkušenosti, které mi tato práce přináší. Být součástí týmu a firmy, která dává křídla sportovcům, mě momentálně naplňuje na maximum.“
Ještě před Red Bullem jste pracoval ve sportovním marketingu v agentuře STES pod českou asociací. Našel byste rozdíly?
„Nechci to úplně srovnávat, asi se to ani úplně nedá. Svazové prostředí a soukromý sektor jsou dva rozlišné světy. Red Bull je globální korporát a STES je dceřinná agentura FAČR. Každopádně jsem rád za zkušenost z obou prostředí. Na STES mám skvělé vzpomínky, určitě se mi neodcházelo lehce. Měli jsme za sebou povedené projekty a skvělou partu lidí, se kterými jsem v kontaktu i mimo práci.“
Kariéru jste ukončil před dvěma lety. Zvládl jste přechod do jiného světa?
„Musel jsem si zvyknout a chvíli to trvalo. Ten režim je samozřejmě jiný.“
Dívali se na vás skrz prsty, že jste bývalý fotbalista?
„To je možné, ale vůbec jsem to nepocítil a upřímně ani neřešil. Zůstat ve fotbalovém prostředí, ve kterém jsem působil celý život, jsem bral naopak jako výhodu. Zároveň jsem vnímal, že má zkušenost ze zahraničí mi dává jedinečnou perspektivu jak fotbal a celkově sportovní prostředí může fungovat. I proto jsem chtěl některé věci přenést a aplikovat v rámci minulé pozice.“
S fotbalem jste sekl v osmadvaceti letech. Nelitujete toho?
„Tohle je vlastně poprvé, co se ke konci kariéry veřejně vyjadřuji. Neudělal jsem ani žádné prohlášení na sociálních sítích…“
Povídejte, měl jste k tomu důvody?
„Už během slovenského angažmá na podzim jsem si v zápase s Trnavou přetrhl zkřížený vaz podruhé ve stejném koleni a musel jsem podstoupit operaci. Stejně jako dřív v Anglii. Bohužel koleno má za sebou i další věci z minulosti.“
Takže šlo o konečnou…
„Na pokračování v profesionální kariéře, kde musíte fungovat každý den v maximální intenzitě, už to nebylo. Riziko, kdyby se do kolena muselo znovu sahat, by mě limitovalo v běžném životě, a to jsem nechtěl.“
Bylo těžké rozhodnutí toho nechat?
„Upřímně asi nejtěžší v životě. Věřím, že jsem udělal z dlouhodobého hlediska dobré rozhodnutí a správný krok. Bohužel dřív, nebo později tohle čeká každého sportovce.“
A teď jste spokojený? Třeba i víc než jako fotbalista?
„Hlavně jsem rád, že se v mém případě podařilo na to takhle navázat a můžu dál působit ve sportu a těžit ze zkušeností sportovní kariéry. I přesto, že jsem nevyhrával jeden titul za druhým, jsem vděčný za sportovní cestu, kterou jsem si prošel a mohl hrát fotbal na profi úrovni téměř deset let.“
Za tu dobu jste toho stihl dost…
„Splnil jsem si sen a hrál v Anglii na zaplněných stadionech Premier League ve druhé lize a anglických pohárech. Byl jsem součástí Liberce, který vyhrál český pohár, zahrál jsem si ligu jak v Česku, tak na Slovensku, vyhráli jsme univerzitní ligu v Anglii… Ale největší hodnotu pro mě mají zážitky, vztahy a zkušenosti. Historky z kabin, přátelství s lidmi ze sportovního světa z různých zemí a životní zkušenosti, které vám už nikdo nevezme.“
Do druholigového Burtonu jste se dostal přes studium na univerzitě v Anglii. Byl to zpětně dobrý krok?
„Tohle hodnotím jako jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě. Pokud má někdo příležitost vyzkoušet něco podobného, určitě bych to doporučil. Je skvělé mít možnost podívat se do světa a poznat, jak se věci dělají jinde. Jsem opravdu rád, že mi tato zkušenost přinesla tolik pozitivního sportovně i osobně.“
Díky vašemu příběhu a angažmá v Anglii jste se stal známým fotbalistou, zkrátka jste zaujal. Takže šlo o zlomový okamžik?
„Tak to neberu. Pořád jsem byl ten stejný fotbalista a člověk, jen můj příběh přilákal více pozornosti. Nejvíc mě potěšilo, že se ozvala spousta mladých sportovců, kteří se v některých věcech našli a našli inspiraci v mém příběhu. Dodnes se mi občas někdo ozve na sociálních sítích s poděkováním. Pokud moje sdělení pomohlo aspoň jednomu mladému sportovci, tak mě to těší.“
Sportu se pořád věnujete?
„Jsem pořád aktivní, abych se udržel v kondici. Sportuji každý den. Fotbal už hraju jen občas za Real Top Praha (tým pro charitativní účely), ale nejvíce jsem teď propadl padelu, na který koleno reaguje kupodivu době. Hraju téměř každý den, mám trenéra a účastním se turnajů.“
