Střílející zvěrolékař s barevnou botou | iSport.cz
16. dubna 2008 • 00:00

Střílející zvěrolékař s barevnou botou

Autor:



ROZHOVOR S ANDREJEM KERIČEM Andrej Kerič o víře v Boha, sněhu i hokeji a gólech v libereckém dresu Mluví-li se letos pod Ještědem o fotbale, určitě zaslechnete jméno Andrej Kerič. Není divu. Jeho bilance? 9 zápasů = 6 vstřelených gólů. Chorvatský útočník si Liberec podmanil. Tak rychle, že obvyklé řeči o nutnosti přizpůsobit se novému prostředí postavil na hlavu. LIBEREC - Na hřišti je jako dravec. Když se ve svých barevných kopačkách rozeběhne s míčem po trávníku, obránci musejí zpozornět, neboť se blíží nebezpečí. Mimo hřiště však dvaadvacetiletý útočník působí skromným dojmem. Když mu číšník zapomněl přinést objednanou kávu a minerálku, drobný sympatický mladík se jen usmál a mávl nad tím rukou. "To nevadí," řekl. Po hvězdných manýrech ani památky. Rozhovor musel probíhat za přítomnosti tlumočnice Blanky Havlákové, neboť Andrej Kerič umí jen chorvatsky, ale některé otázky do češtiny ani překládat nepotřeboval a rovnou odpovídal. "Česky rozumím prakticky všechno. Problémem je ale mluvení, spojování slov do vět," vysvětlil s tím, že o přihrávku si ale zakřičet rozhodně umí. "Na hřišti s jazykem vůbec žádný problém nemám," směje se rychlonohý útočník. * To je vidět. Devět zápasů, šest vstřelených gólů... "Chvála bohu za to." * Když jste s fotbalem začínal, hned jste věděl, že budete útočníkem? "To ne. Nejprve jsem hrál pravého záložníka. A až potom jsem se přesunul do útoku." * Kde jste vůbec vyrůstal? "V Komletinci. Je to zhruba dvoutisícové městečko. Tam jsem se narodil a tam je můj domov. Žije tam má rodina. Maminka s bratrem a sestrou. Tatínek nám bohužel před pěti lety umřel. Až jednou s fotbalem skončím, určitě se tam vrátím." * Fotbal jste začal hrát asi taky tam. "Taky, když mi bylo asi osm nebo devět let. Komletince leží asi dvacet pět kilometrů od Vinkovce, kde jsem v sedmnácti letech podepsal svou první profesionální smlouvu s Cibalií." * Takže od sedmnácti let jste věděl, že se budete živit fotbalem. Co byste dělal, kdyby to nevyšlo? "Studoval jsem střední veterinářskou školu..." * Vy jste chtěl být zvěrolékařem? "To ani ne. Ani nevím, proč jsem studoval právě tuhle školu. Nejspíše kvůli tomu, že můj strýc měl veterinární ambulanci..." * Bylo těžké skloubit studium s fotbalem? "Normálně jsem studoval vlastně jen první dva roky, poslední dva ročníky jsem měl individuální program. Do školy jsem tak chodil pouze na zkoušky, protože jsem se začal věnovat naplno fotbalu. To už jsem hrál za juniorskou reprezentaci." * Kdy jste se poprvé opil? "Kdy jsem se poprvé opil? (Usměje se a chvíli přemýšlí). V osmé třídě na základce. Na prvního máje. Nevím, jestli ho tu také slavíte." * Také. Ptal jsem se kvůli tomu, zda to nemohlo být před deseti lety, když celé Chorvatsko slavilo bronz na mistrovství světa... "To mně bylo teprve dvanáct let, byl jsem příliš mladý. Ale jasně, že jsem na zápasy v televizi koukal a pamatuji si na tu obrovskou euforii, kterou Chorvatsko prožívalo." * A nepobíhal tehdy na hřišti nějaký váš vzor, kterého byste napodoboval a chtěl být jako on? "To ne. Já nikdy žádný fotbalový vzor neměl. Jdu svou vlastní cestou." * Je vám dvacet dva let. Sám bydlíte poprvé? "To jo. Na tak dlouho jsem z domova ještě nikdy nebyl. Poprvé se musím starat sám o sebe. Dokonce si i sám vařím, což ale moc neumím." (úsměv) * Asi je zbytečné se ptát, zda se vám po domově stýská. "Ze začátku mi celkem smutno bylo, ale já jsem byl připravený na to, že jednou do zahraničí odejdu. Celá rodina to věděla. Každopádně domů každý den volám a k dispozici mám navíc internet." * Máte přítelkyni? "Mám jen kamarádku, ale rozhodně to není vážná známost." * Co v Liberci děláte, když máte volno? "Volného času je málo. Ale když je, tak odpočívám, chodím na procházky, ve městě si dám kávu nebo něco k jídlu... A jak říkám, hodně času trávím doma na internetu." * A nebyl jste se podívat na hokeji, kterým nedávno Liberec žil? "Byl, byl. Viděl jsem zápas, kdy Liberec porazil Spartu 5:0. Bylo to fajn. Poprvé v životě jsem viděl hrát hokej naživo." (úsměv) * No, Chorvatsko a hokej nejdou moc dohromady... Není vám v Liberci trochu zima? "To tedy je. To je můj největší problém, i když se mi zde moc líbí (usměje se). I v Chorvatsku máme sníh, ale mít sníh v dubnu? Na to zvyklý opravdu nejsem." * Takže v případě vašeho dalšího přestupu byste asi raději zamířil na jih než například na Sibiř do Ruska... "To je opravdu hodně předčasné. Mně je dobře všude, ale pokud bych si mohl vybrat, tak bych raději zamířil někam do tepla. Třeba do Španělska." * Nejde si nevšimnout vašich barevných kopaček, ve kterých nastupujete. Jednou jste dokonce hrál - část zápasu proti Žižkovu - v jedné modré a ve druhé žluté. Jaké další barvy máte? "Jen červené a modré. To jsou prostě barvy, které mám rád. Nosím je od té doby, kdy jsem začal hrát fotbal. Hrál jsem v nich už v Chorvatsku. Žádný hlubší význam to ale nemá. Žlutá byla vynucena okolnostmi, když mi jedna z kopaček praskla." * Hodně sportovců věří v nejrůznější rituály, na které třeba před zápasem nesmí za žádnou cenu zapomenout. Je něco, co je pro vás podobně důležité? "Ani ne. Mám jen takovou drobnost. Pravou kopačku si obouvám vždycky dříve než levou. Žádný talisman nebo něco podobného však nemám." * Chorvaté jsou katolickým národem. Mohou vás lidé potkat v Liberci v kostele? "Samozřejmě věřím. (A na lýtku ukazuje vytetovaného Ježíše Krista.) Ale nejsem fanatik. Přestože v Boha věřím, do kostela tady nechodím, protože kázáním v češtině nerozumím." * Zkuste ještě na závěr srovnat chorvatské a české stadiony. Po zápase vašeho bývalého klubu s Hrvojí před časem zemřel fotbalista, když během utkání nárazil hlavou do betonové zdi v blízkosti trávníku... "To je obrovská tragédie. Hned jak se to stalo, tak jsem bývalým spoluhráčům volal. Je to strašné. Stadiony v Chorvatsku jsou opravdu špatné. Úplná katastrofa. Zeď tři metry od hřiště. To není normální. S Českem se to prostě nedá srovnávat." *** Samozřejmě v Boha věřím. Ale nejsem fanatik. Do kostela tady nechodím, protože kázáním v češtině nerozumím. ANDREJ KERIČ Narozen: 11. 2. 1986 v Komletinci v Chorvatsku Výška/váha: 173 cm/64 kg Stav: svobodný Profesionální kariéra: Cibalia Vinkovci (2003-2007, Chorvatsko), Slovan Liberec (2008-???) 34 Přesně tolik zápasů odehrál Andrej Kerič v mládežnických reprezentačních výběrech Chorvatska počínaje "šestnáctkou" a konče "jedenadvacítkou". Dvakrát se zapsal mezi střelce. O autorovi| HYNEK PREISLER, fotbalový expert deníku preisler@deniksport.cz

Témata: 
Články odjinud


Články odjinud