SERIÁL SPORTU PŘED EURO, ROZHOVOR S MARKEM JANKULOVSKÝM Tréninkové centrum v Milanellu. Na zdejších hřištích se prohánějí hvězdy AC Milán. Maldini, Cafú, Gattuso, Nesta, Kaká či Dida. Anebo obránce Marek Jankulovski. Jeden z nejdůležitějších hráčů české reprezentace. Milanello, vzdálené asi 40 kilometrů od San Sira, je hodně příjemné místo. Několik hracích ploch, posilovna, ubytovna pro hráče s veškerým nezbytným komfortem, všude kolem zeleň a stromy. Všude vládne pohodová atmosféra. I na tréninku. Jako kdyby AC Milán v této sezoně nevypadl předčasně z Ligy mistrů. Jako kdyby nebyl až na páté příčce tabulky, která nezaručuje ani postup do předkola Champions League... * Jak to, že přes to všechno tady panuje tak výborná nálada? "To zklamání, že jsme z Ligy mistrů vypadli, to tady pořád ještě je. I když ho třeba nevycítíte na tréninku, kde vládne pohoda. Ovšem na tom není nic divného. Pohoda v mužstvu být prostě musí. Trénink si každý tvrdě odmaká, ale kdyby u toho byla dusná atmosféra, pracovalo by se nám hůře a mohlo by se to přenést i do utkání. A my pořád máme o co hrát. Honíme čtvrtou příčku, protože AC Milán prostě musí do Ligy mistrů postoupit. Těžko si lze představit něco jiného." * Třeba AC Milán v Poháru UEFA... "To by bylo velké zklamání." * Na čtvrtém místě, na něž ztrácíte momentálně čtyři body, je Fiorentina. Tedy váš kamarád Tomáš Ujfaluši. Probíráte spolu třeba telefonicky souboj o předkolo Ligy mistrů? "Samozřejmě se hecujeme. Doufám, že ty čtyři body na ně ještě uděláme, i když to bude docela těžké. Ujfi mu bych samozřejmě tu Ligu mistrů taky přál, ale kdoví, kde on bude příští sezonu hrát." * To vy určitě tušíte, ne? (Místo odpovědi se pouze usměje). * V AC Milán působíte třetí sezonu. Už jste tu zdomácněl, nebo stále ještě cítíte velký respekt k prostředí jednoho z nejslavnějších klubů světa? "Zčásti obojí. Být v AC Milán je podle mě nejvyšší metou, kterou může fotbalista dosáhnout. A když se sem dostanete, vůbec to neznamená, že tady zůstanete. K tomu musíte denně tvrdě pracovat. Ale pravda je, že už cítím, že sem patřím. Už se opravdu cítím být součástí tohoto klubu." * S kterým z hráčů si nejvíce rozumíte? "Perfektní jsou všichni, ale v častějším kontaktu jsem spíše s Italy. Třeba s Pirlem nebo Gattusem jsem se potkal už v roce 2000 na Slovensku ve finále mistrovství Evropy jedenadvacítek. Pravda je, že tady máme hodně Brazilců, kteří drží trochu více spolu, ale to neznamená, že bychom si vzájemně nerozuměli, tak to vůbec není. Je to sice AC Milán, i tady však může být perfektní parta. My ji máme." * Překvapil mě například Alessandro Nesta. Na hřišti nesmlouvavý bek, na tréninku věčně s pusou od ucha k uchu a žertuje s kýmkoliv. Se spoluhráči, s fotografem, s ochrankou... "On takový opravdu je. Na hřišti musí všechno stranou, tam jde o hodně. Na trénink, už jsem to říkal, veselá nálada patří a Nesta je zrovna hráč, který ji dokáže šířit. Ale to není jediný hráč, který by vás překvapil tím, jaký je mimo hřiště. Viděl jste tady trénovat Gattusa?" * Viděl. Přišel mi takový hodný... "Přesně tak. Je to takový hodný a úplně normální kluk, který má rád legraci. A když ho vidíte na hřišti, řeknete si: blázen." * Nejvíce mě ale překvapil Kaká. Ten jako by dnes přišel mezi vás poprvé. Nesmělý, skromný... Byl to vůbec Kaká? (usmívá se) "Kaká je odlišný od všech Brazilců. Jemu jsou nějaké hvězdné manýry absolutně cizí. Vypadá tak trochu bojácně, a když ho vidíte ještě v těch brýlkách, které nosí mimo hřiště, myslel byste si, že je to nějaký student, a ne jeden z nejlepších fotbalistů světa. Ale i tohle si na něm všichni moc cení." * Naopak se zdálo, že když po tréninku odcházel do šatny Maldini, kolemstojící málem salutovali... "To je tím, že on je tady prostě symbolem všeho. Nejenom Milána, ale celého italského fotbalu. On tu úctu ovšem nevyžaduje, ani si o ni nijak neříká. Chová se úplně normálně. Ale je tady právem považován za jakéhosi fotbalového boha. Já se tomu vůbec nedivím. Úplně stačí, když vidím, jak i ve svých devětatřiceti letech dává do tréninku pořád absolutně všechno. Nežádá žádné úlevy. Jezdí po zadku stejně, jako když mu bylo devatenáct." * Vy jste se spoluhráči netrénoval, připravujete se kvůli přetrvávajícím problémům s kolenem stále individuálně. Jak dlouho to ještě potrvá? "To kdybych věděl, byl bych klidnější. Ještě asi týden budu muset. Na poslední čtyři kola bych se už měl vrátit k týmu." * Pokud vůbec stihnete závěr italské ligy, odehrajete možná jen tři zápasy. Nemáte obavy, že je to málo na to, abyste byl na EURO v optimální formě? "Když si to řekneme úplně na rovinu, tak je jasné, že ta forma nemůže být zcela ideální. Od ledna jsem odehrál opravdu jen pár zápasů, takže mám manko, a to smazat nestihnu. Ale pomoct mi naopak může obrovská chuť do fotbalu, kterou tím, že jsem teď tak dlouho nehrál, budu mít. Když k tomu připočtu atmosféru, která na mistrovství bude, to všechno výkonu každého hráče prospívá. Co se týká té rozehranosti, budu se snažit dohnat, co bude možné." * Zranění jste si obnovil po zimním mistrovství světa klubů v Japonsku, do něhož jste nastoupil nedoléčený. Není vám to teď líto? Neměl jste se raději účasti na tomto turnaji zříci? "To je těžké. Když jsem se zranil, věděl jsem, že v prosinci to mistrovství světa klubů bude. To je soutěž, kterou si zahrajete jenom tehdy, když vyhrajete Ligu mistrů. A to se nestává každý den. Nechtěl jsem o ten turnaj přijít, možná bych už nikdy v životě neměl možnost si jej zahrát. Nelituju toho. Věřím, že do evropského šampionátu budu stoprocentně fit. Je pravda, že Japonsko se na tom, že se mi potíže vrátily, podepsalo. Ale já jsem přesto rád, že jsem tam hrál." * Nevyčítal vám trenér Brückner, že jste návrat na hřiště uspěchal? Je známo, že on nemá rád, když někdo z reprezentantů není v úplném pořádku, a přesto v klubu hraje... "Nevyčítal mi to, ovšem nadšený z toho není, to je jasné. Ale když jsem tehdy šel v Japonsku hrát, myslel jsem si, že už to bude dobré. Až později jsem si uvědomil, že jsem to uspěchal. Nebylo to tak, že bych si byl vysloveně vědom, že bych ještě hrát neměl, a přesto nastoupil." * Reprezentace má momentálně potíže se zraněními. Sledujete podrobně dostupné informace o tom, jak se zdravotní stav vašich spoluhráčů vylepšuje? "Zprávy nelovím, ani si nějak kvůli tomu nevoláme. Teď je období, kdy se to podělává, ale pořád je ještě dost času na nějaký neklid. Všichni věříme, že budeme v pořádku a že se 19. května sejdeme kompletní." * Věříte také v účast Tomáše Rosického? "Je jasné, že Rosu nahradit nelze. Tak jako nešlo kdysi nahradit Pavla Nedvěda. Samozřejmě jsem zachytil informaci, že už si do konce anglické ligy nezahraje. Ale to pořád neznamená, že nebude v pořádku pro EURO." * Nejen v souvislosti s aktuálním zdravotním stavem reprezentace se v Česku hodně diskutuje o tom, kteří hráči by se měli v reprezentaci objevit. Debaty se při aktuální Barošově a Kollerově formě týkají zejména útočníků. Co si o tom myslíte vy? "Četl jsem toho hodně, to je pravda, ale Dino i Bary do reprezentace prostě patří. Za tím si budu stát. Máme i jiné útočníky, kterým náleží budoucnost, jako třeba Fenin nebo Svěrkoš, ale do současného mužstva Baroš i Koller jednoznačně patří." * Vraťme se ještě zpět do Milána. Jak si vaše rodina na život v tomto městě zvykla? "Už se dá říct, že jsme se s Milánem sžili. Úplně jednoduché to nebylo, Milán určitě není nejkrásnějším městem v Itálii, ale zvládli jsme to. Samozřejmě nám pomáhá to vědomí, že to není nastálo a že se jednou vrátíme zpět do Česka. O tom jsme nikdy nepochybovali." * Kdy to bude? V roce 2011, kdy vám v Miláně skončí smlouva? "Tak je to zatím v plánu. A asi to tak i bude. Už všichni cítíme, že jsme venku dlouho. Vždyť je to nějakých osm let. Je to náročné pro manželku i pro naše holky, které si musejí neustále zvykat na nové prostředí, nové kamarády a nový domov." * Už víte, co budete dělat, až se vrátíte do Česka? "Pokud už nebudu hrát fotbal, určitě nebudu dělat něco, co by s fotbalem nějak souviselo. To už nechci. Bude čas věnovat se rodině a vrátit jí vše, co jí za ta léta dlužím." * Takže stále zvažujete, že byste ještě hrál českou ligu? Už jednou jste připustil, že byste třeba ještě někdy oblékl dres Baníku Ostrava... "Myslím si, že by to bylo příjemné završení kariéry, zahrát si ještě třeba v Baníku, kde jsem vyrostl a odkud jsem do fotbalového světa odešel. Ale to je zatím moc daleko, stát se může do té doby cokoliv. Rozhodnu se, až to bude aktuální." *** MAREK JANKULOVSKI Narozen: 9. května 1977 Výška/váha: 184 cm/74 kg Stav: ženatý, manželka Jana, dcery Karolína a Kristýna Pozice: obránce Dosavadní kariéra: Baník Ostrava (1985-1995), VTJ Znojmo (1995-1996), Baník Ostrava (1996-2000), SSC Neapol (2000-2001), Udinese Calcio (2002-2005), AC Milán (2005-?) Prvoligová bilance: v Česku 110 zápasů/15 gólů, v Itálii 177 zápasů/23 gólů Největší úspěchy: vítěz Ligy mistrů (2007), semifi nalista EURO (2004), vítěz mistrovství světa klubů (2007), vítěz evropského Superpoháru (2007), vicemistr Evropy do 21 let (2000), účastník EURO 2000, účastník OH 2000. Reprezentační debut: 8. února 2000 (Česko-Mexiko 2:1 na Carlsberg Cupu v Hongkongu) Reprezentační bilance: 62 zápasů/10 gólů/5028 minut (v průměru 81 minut na zápas) Reprezentační statistika: 39 vítězství, 10 remíz, 13 proher Nejdelší vítězná série: 6 zápasů (dvakrát, od 2. dubna 2003 do 12. listopadu 2003 a od 9. října 2004 do 30. března 2005). Nejdelší série ber prohry: 14 zápasů (od 27. března 2002 do 18. února 2004) Nejdelší série bez výhry: 4 zápasy (od 10. listopadu 2001 do 17. dubna 2002) Jen v tolika zápasech z posledních 36 soutěžních, v nichž nastoupil v dresu národního týmu, neodehrál celých devadesát minut. Je jasné, že Rosu nahradit nelze. Samozřejmě jsem zachytil informaci, že už si do konce anglické ligy nezahraje. Ale to pořád neznamená, že nebude v pořádku pro EURO. O autorovi| fotbalový expert deníku RICHARD ŠÍMA sima@deniksport.cz
Témata:
