22. ledna 2025 • 15:30

Vízek slaví 70: Svět nestíhám, žiju si podle svého. Háša se mnou nemluví

Vstoupit do diskuse
19
Video se připravuje ...
TOP VIDEA
Liga na pivu v Hradci! Petrášek: Jsme nechuťáci. A česká liga je na vrcholu
Nečas zářil proti Calgary (2+1). Byl vyhlášen první hvězdou zápasu
VŠECHNA VIDEA ZDE

Přesně před sedmdesáti lety se narodil jeden z nejslavnějších československých fotbalistů. Ladislav Vízek došel na další životní metu. Byť mu přicházející stáří dělá starosti, v duši je stále živel. Okolo sebe má kupu kamarádů, ale především dospívající dceru Viktorku. „S manželkou Simčou žijeme jen pro ni. Ani nevím, kde bych bez ní byl. Ona mě drží,“ dojatě vypravuje v upřímném rozhovoru. Jinak to ani neumí.



Od roku 2014 píše pro deník Sport a web iSport.cz břitké komentáře. Za tu dobu plno lidí naštval, Roman Berbr se s ním neúspěšně soudil. Ladislav Vízek ale z ostrosti neslevuje. Co na srdci, to na jazyku. „Pár komentářů mám vystřižených, za ně bych dal život,“ pyšní se. V pátek chystá velkou oslavu. U sebe, v hospodě Ládi Vízka v Čimicích. Na párty jsou zvaní nejen kamarádi z fotbalu, poblahopřát legendě přijde i Jiřina Bohdalová, Kamil Střihavka nebo Sagvan Tofi . Všechno nejlepší do dalších let přeje i redakce Sportu a iSport.cz.

Dnes máte sedmdesátiny. Jak se cítíte?
„Můžu vám říct, že dnešního dne jsem se bál. Sedmička na začátku mi dělá v hlavě rotyku. Až si říkám, že to není možný. Stářím je člověk spíš potrestaný.“

Proč rotyku?
„Psychicky to nějak nezvládám… Doktoři říkají, že je to zákonité, ale já myslím, že úplně ne. Doteď jsem se cítil fakt dobře. Hrál jsem tenisy, golfy. Ale už to není ono. Na golfu hraju kratší rány, u tenisu škobrtnu, někdy upadnu. Fotbal už vůbec nemůžu hrát. Jedině by si o mě někdo narazil. (usměje se) Na hokej chodím, brusle si zavážu, ale bojím se upadnout. Najednou jsem zjistil, že jdu úplně do kopru. A vadí mi to.“

Určitě jde jen o přechodný stav, za týden budete věci vnímat jinak. Nemyslíte?
„Třeba jo, potěšili jste mě. Pravdou je, že znám některý blázny, který ještě v osmdesáti vypadají dobře. Samozřejmě mi nepomáhá život, který žiju. A břicho, co nosím. Kolena to neunesou. Proto většina mých hostů na oslavě narozenin bude z doktorské branže. Bojím se, že mě čeká další propad. Klouby už nebudou ohebnější… Všichni říkají, že je to o hlavě. Já ji mám zatím špatnou, neumím se s tím vypořádat. Šmíca s dcerou Pavlínou mi říkají, že jsem hypochondr. Přitom já byl vždycky ten, který ostatním říkal, ať se vykašlou na rýmičku a jdou sportovat. Sám jsem hrával i s angínou… Sedmdesátka mě dorazila. Uvidíme, co bude po ní.“

Určitě osmdesátka.
„Ta už mě nezajímá. V padesáti jsem na odchod nemyslel, v šedesáti je to už padesát na padesát, v sedmdesáti to dává logiku. A jak říkal Sovák, odejít v osmdesáti je slušnost. No, a mě straší, že už jsem v té dekádě, kdy je slušností odejít. Kluci, ale máte pravdu. Nechci být jen negativní. Osmička je moje vysněné číslo, strašně bych si ji přál. Chtěl bych svou dvanáctiletou holčičku ještě odvést k obřadu. Najít jí ženicha, jako jsem našel Pavlíně Šmícu. Potřebuju takovýho bambulu Viktorce sehnat.“

Povídejte, kdo by se vám líbil? Běhá někde druhý Šmicer?
„Fotbalově asi nikdo, teď máme blbou generaci. To víte, já jsem dost náročnej. Šmíca se mi povedl, takže výběru ženicha docela rozumím. (rozesměje se) Sehnat Viki někoho pořádného bude ale těžký. Máme však čas. I když já úplně ne…“

Viktorce je dvanáct let, musíte začít chodit na žákovské zápasy.
„Asi začnu. To víte, já jsem náročnej. Ten klučina musí mít vybrané chování, být trochu hezkej, dost chytrej, fotbalově šikovnej. Jak říkám, bude to těžký. Já se přiznám, že téhle době moc nerozumím. Kolikrát si ze srandy říkám, že je potřeba včas umřít. Když vidím, jak mladí jedou, jak svět běží, co se děje v oblasti technologií. Vůbec nestíhám... Já si žiju podle svého.“

To je přece dobře, ne?
„Myslím, že jo. Telefon skoro nepotřebuju, instagram nemám. Pořádně ani nevím, co to je. V tomhle jsem úplnej analfabet. Až se stydím, protože se prý bez toho nedá žít.“

Nebojte se, bez sociálních sítí se žít dá. A velmi dobře.
„To rád slyším. Já jsem dost prostořekej, někomu něco řekneš, a hned se o tom všude ví… To dřív nebylo. Otázkám, které se teď řeší ve světě, se musím smát. Já jsem s Petrem Radou zajedno. My měli cikány za kamarády, hráli v Baníku, ve Frýdku-Místku. Tehdy by nás vůbec nenapadlo, že když někomu řekneš 'cikáne', že z tebe udělají rasistu. Vůbec nerozumím různým orientacím. Natloukl jsem si ústa s Kubou Janktem, od té doby držím hubu. Z televize mě vypoklonkovali, už mě nechtějí ani v TIKI-TAKA. To mě docela zaráží i uráží.“

Myslíte, že je to kvůli tomu, že jste o homosexualitě řekl, že je to proti přírodě?

Čtěte zdarma až do konce
Exkluzivní pokračování článku čeká pouze na registrované čtenáře.
  • Registrace je snadná, rychlá a zcela zdarma!
  • Přístup k exkluzivnímu obsahu - známkování hráčů, diskuze, ankety a další.
Pokračovat ve čtení
Vstoupit do diskuse
19
Články odjinud


Články odjinud