Borovička: Šírlovi prospěla samota

Exkluzivně mluví o Petrželovi, Advocaatovi i Šírlovi.

Předloni v Zenitu skončil trenér Petržela...
„…a od té doby jsem vlastně nemluvil s českými médii. Jste první, komu dávám rozhovor.“

Petrželovi se tehdy nelíbilo, že jste neodešel s ním. Dokonce vás označil za podrazáka...
„To už nechci komentovat. Možná by vám k tomu něco řekl Vlasta, já ne.“

Jste s ním v kontaktu?
„Bavili jsme se spolu nedávno, když šel působit do Baku (loni v létě – pozn. aut.). Volal mi, jestli bych šel s ním. Já jsem mu na to odvětil, že mockrát děkuju, ale že tady mám smlouvu.“

Vám vyhovuje práce pozorovatele?
„Trošku jsem si orazil. Po sedmnácti letech neustálého styku s hráči toho má člověk plné zuby.“

Sledujete jenom budoucí soupeře Zenitu, nebo i případné posily?
„Na hráče se nás jezdí koukat víc. Já hlavně pozoruju soupeře.“

Předáváte svoje poznatky přímo trenérovi Advocaatovi?
„Někdy to probírám s ním, jindy s jeho asistentem Potem. Pro mě je výborné, že si cení mojí práce a dokonce to dávají veřejně najevo.“

A přizpůsobuje Advocaat vašim postřehům taktiku?
„Samozřejmě bere v úvahu, jak hraje soupeř, ale stejně pořád uplatňuje svůj systém 4-3-3. Ten tu zavedl na základě toho, jaké hráče má k dispozici.“

Je si v něčem podobný s Petrželou?
„Ne, ne. Mně připomíná trenéra Pospíchala, který mě vedl v Bohemce. S tím, že Advocaat se k hráčům chová jinak než Pospíchal, který nás víceméně dusil. Advocaat ke klukům přistupuje velice pozitivně.“

Jak dlouho mu trvalo, než si získal cestu k hráčům? Ti byli zvyklí na Petrželu, prý ho měli rádi...
„Trvalo mu to hodně dlouho. Největší problém pro něj byl v tom, že je těžko přesvědčoval o tom, co a jak chce hrát. Navíc pro něj příchod do ruského prostředí znamenal šok a taky se potřeboval vyrovnat s mentalitou ruských hráčů. Všechno pro něj bylo daleko lehčí, když se začalo dařit.“

Co přesně ho šokovalo?
„Podmínky ruské ligy, které jsou jiné než v Holandsku: stadiony, rozhodčí, všechno okolo fotbalu.“

Po roce a půl už ovšem získal se Zenitem titul, letos na jaře s ním vyhrál Pohár UEFA a před měsícem i Superpohár...
„No vidíte, a teď hrajeme Ligu mistrů...“

Jenže vy si to tolik neužijete, když jezdíte sledovat ostatní soupeře. První utkání jste hráli na hřišti Juventusu, ale vy jste si nemohl popovídat s Pavlem Nedvědem, protože jste pozoroval Real...
„Promluvím si s ním, až přijedou sem. K Realu vám povím, že ho můžeme porazit, protože kvalita tady je.“

Třeba na levé straně hřiště...
„Radka (Šírla) si Advocaat oblíbil, velice si ho cení. Radek udělal veliký krok dopředu. Moc důležité je, že ho přestala zlobit zranění.“

Souhlasíte s tím, že šel výkonnostně nahoru až v posledních dvou letech?
„Souhlasím. Tím nechci říct, že předtím hrál špatně, ale nebylo to ono.“
Paradoxně se zlepšil po odchodu Petržely a spoluhráčů Flachbarta, Hartiga, Horáka, Kincla i Mareše...„Radkovi prospělo, že tady zůstal sám.“

Proč?
„Nezbývalo mu nic jiného než makat. Věděl, že buď bude hrát, anebo sedět někde na lavičce nebo na tribuně, případně může odejít. Zvolil jedinou správnou cestu.“

Díky tomu začal hrát v reprezentaci, že?
„A pokud se nezraní, tak by se tam podle mě měl udržet.“

Neměl být v národním týmu už za trenéra Brücknera?
„To bych ani neřekl, protože v té době byl náš nároďák tak kvalitní, že by se v něm Radek těžko prosadil. A sedět na lavičce by asi nebylo nic zajímavého.“

Těžko se prosazoval i v Zenitu, a nakonec to dokázal. Co v tom bylo?
„Tady to bylo tak, že ruští hráči ho hned vzali mezi sebe, i když to dělají jenom v případě opravdu kvalitních posil z ciziny. Teprve pak si Radek vybojoval místo v sestavě a teď hraje velmi dobře. Měl by tu zůstat, dokud mu nepřijde nabídka například z Anglie nebo třeba neodejde Advocaat.“

Vám na konci roku vyprší smlouva. Necháte Šírla v Zenitu jako jediného Čecha?
„Jsem tu skoro šest let, což je pro mě dostatečně dlouhá doba. A pokud tady skončím, tak se vrátím domů. Už skoro zapomínám česky, což je tragédie. Když přijedu domů a bavím se s rodinou, tak se mi děti smějou.“