Tavares: Hamburk je pro mě krásný dárek
VIDEO - Seděl na betonových schůdcích malého stadionku v Jebel Ali a během zápasu s Bunjodkorem sledoval své spoluhráče. V tu chvíli už bývalé. „Jsem šťastný, že jdu do Hamburku, ale vím, že to Slavia mě dostala, tam kde jsem,“ prohlásil Mickael Tavares na úvod.
Pocity se ve vás tedy trochu mísí…
„Hamburk je pro mě krásný dárek. Jsem šťastný, ale nejsem rád, že opouštím Slavii v této chvíli, ideální by bylo tady dokončit sezonu, vyhrát titul a odejít. Jenže taková příležitost může přijít jen jednou v životě. Čekat se nedalo.“
Hamburk o vás stál dlouho?
„První kontakt přišel, když jsme hráli doma s Hamburkem v Poháru UEFA. Jeho kouč se mnou o té možnosti mluvil. Jenže víte jak to je, když se o něčem mluví, nemusí to ještě tak dopadnout.“
Nepřemýšlel jste tedy nad tím?
„Nebral jsem to moc vážně. Ale je pravda, že můj manažer o nějakém zájmu také věděl. Pak to trochu utichlo a definitivně se to začalo řešit před dvěma dny. Pro mě osobně je to také překvapení.“
Měl jste i nějaké jiné nabídky?
„Ano, něco bylo. Jenže tahle jediná byla konkrétní. To ostatní bylo jen takové to: slyšel jsem, že je o tebe zájem tam a tam. Bylo něco z Ruska, Řecka a Francie. Ale opravdu nic seriózního.“
Tavares přestupuje do Hamburku >>>
Je pro vás bundesliga vysněnou soutěží?
„Jako dítě jsem se vždycky chtěl dostat do anglické ligy. Neměl jsem bundesligu moc rád. Ale v poslední době se ta soutěž změnila. Líbí se mi. Co jsem přišel do Slavie, začal jsem zápasy německé ligy více sledovat. Mám dobré informace, protože můj bratranec hrál za Leverkusen. Často jsme o téhle soutěži mluvili.“
Bavil jste se i s Davidem Jarolímem, kapitánem Hamburku?
„Ještě ne. Ale když jste to teď řekl, uvědomil jsem si, že přestupuju do týmu, kde bude zase někdo z rodiny Jarolímů. (usměje se) Musím poděkovat hlavně trenéru Jarolímovi. On si mě jako neznámého vytáhl z Francie. Udělal pro mě hodně. Zažil jsem tady nejkrásnější chvíle své kariéry. Zahrál jsem si poprvé Ligu mistrů, Pohár UEFA. Když se ohlédnu, jsem velmi šťastný za to, že jsem do Slavie mohl přijít.“
Jak budete vzpomínat na Prahu?
„Když bude čas, vždy se sem přijedu podívat. Z těch důvodů, o kterých jsem mluvil, ale hlavně proto, že tady mám kamarády. Tijani (Belaid) je tady, nebo třeba Sylvestre z Boleslavi. Na Prahu a Slavii nikdy nezapomenu. U vás v Česku jsem si udělal jméno, dostal se do fotbalu, a to z hlavy nevymažete.“
