AKTUALIZOVÁNO, FOTOGALERIE - Věřili byste tomu? „Ne, českou reprezentaci jsem nesledoval, viděl jsem jen asi minutový šot z posledního přátelského utkání,“ řekl Karel Brückner, bývalý kouč národního týmu, v exkluzivním rozhovoru pro deník Sport.
Nepočítáme-li rekonvalescenta Tomáše Rosického, je podle něj Pavel Nedvěd stále jednoznačně nejlepším českým záložníkem. A válka uvnitř svazu by měla ustat, protože škodí českému fotbalu.
Jistě jste vedle Rakouska, které jste v posledních měsících trénoval, sledoval po očku i českou reprezentaci. Chci se...
„...ne, nesledoval.“
Brückner: V první linii končím! »
Jak to?
„To jsou všechno stejné termíny, já jsem viděl jen nějaký šot z toho posledního přáteláku. Trval asi minutu, jinak jsem neviděl nic.“
To mi netvrďte, že jste ty zápasy ani jednou neviděl!?
„A kde jsem je mohl vidět?“
Předpokládal bych, že jste si je nahrál doma na video a pak si je přehrál.
„Víte, já jsem byl minulý týden v Rakousku vrátit věci. A mimo jiné jsem vracel velikánské množství DVD. Čili to byl obrovský záběr a ta hlava má určitou kapacitu. Sledoval jsem rakouský tým, jeho soupeře a zápasy rakouských reprezentantů v klubech. A dávat si toho do hlavy víc, to už by opravdu nešlo.“
Tak o českém týmu pohovořme alespoň obecně. Mnozí tvrdí, že se v nárocích na něj musíme uskrovnit. Že po odchodu Nedvěda a Poborského a při absenci Rosického není schopen hrát skvělý fotbal, navíc s úspěšnými výsledky. Je to podle vás opravdu tak?
„Ano i ne. Já myslím, že tohle tvrzení úplně nesedí. Je fakt, že tu velcí a výjimeční hráči trochu chybí. Ale já si myslím, že atraktivní fotbal o tom není. To je o způsobu hry, o rozestavení, o základních komponentech stylu hry. Jak v obranné činnosti, tak v útočné... Atraktivní fotbal lze hrát i bez výjimečných hráčů. Asi ne s fotbalisty průměrnými, ale bez těch top hráčů určitě.“
Fotbalová mince má dvě strany: na jedné je efektnost projevu, na druhé efektivita. A když si vzpomenu na vaši zlatou éru, třeba na pětigólovou jízdu proti Jugoslávii...
„No, to byl zápas!“
... a srovnám ji se současností, kdy kombinaci na jeden dotyk nevidíte, všechno běží jak se zataženou ruční brzdou a místo gólostroje se tým rve do posledního dechu o každý bodík, tak se ptám: je tohle opravdu realita českého fotbalu, se kterou se musíme smířit?
„Já jsem český tým opravdu neviděl. Ale jednotlivé hráče vídám. A problém vidím ve středu pole, kde se přeci jen utváří zárodek kvality, to, jak hra bude vypadat. To je jedna záležitost. A ta druhá je styl hry. Já jsem kdysi v Olomouci taky neměl výjimečné hráče a oni přitom předváděli dobrý fotbal. Ti fotbalisté neměli úplnou top kvalitu, ale na tu dobu to bylo velmi pokrokové, moderní a mně se to líbilo. Já se vždycky snažil být v tom vnímání fotbalu někde dál. A myslím, že rovnice nemáme superkvalitní hráče = nemůžeme hrát atraktivní fotbal takhle nezní.“
Takže podle vás by šlo hrát pohledněji?
„Ano. Zase na druhou stranu občas sáhnete k něčemu, že se na to nedá koukat, ale vyhrajete jedna nula. To sem patří taky. I super velké týmy to dělají. I pan Ferguson. I pan Mourinho! I já jsem byl v poslední době občas donucen nějaký takový krok, směřující výhradně k účelovosti, udělat. Nebylo by správné to nepřiznat.“
Tomáš Rosický pro zranění více než rok nehrál. Teď pomalu začíná s přípravou, ovšem někteří lidé už na něj čekali jako na spasitele v souvislosti se zápasy se Slovinskem a Slovenskem, které se hrají na rozhraní března a dubna. Teď už je v podstatě jisté, že pro rozbolavělá třísla se tak rychlá obnovená premiéra konat nebude. Nicméně- nebyly i tak ty naděje bláhové?
„To bych musel znát všechno lépe, zejména Tomášův stav, abych se k tomu mohl vyjádřit.“
Vycházejme z toho, že přes rok nehrál fotbal. Bylo by vůbec možné, aby se pak v podstatě „z voleje“ vrátil do ústřední role v národním týmu?
„Někteří hráči to mohou zvládnout. Někteří potřebují velkou dobu, aby se do toho zase dostali. Třeba Karel Poborský mohl okamžitě, to si pamatuju. Na druhou stranu třeba Pavel Nedvěd se potřeboval připravit... Velmi bude záležet na tom, jak u Tomáše po zranění bude fungovat celková konstrukce jeho organismu. Já jsem optimista. Pokud je to zranění vyléčené a všechno bude v tomto ohledu v pořádku, má před sebou Tomáš nejméně pět let velké kariéry. A jestli bude jeho návrat pozvolnější, to už není tak důležité. Podstatné je, aby to bylo vyléčeno, a pak to má před sebou.“
Nicméně kvalifikace je rozehraná ne zcela přesvědčivě, nad variantou Rosického návratu a jeho případné kvality visí otazník, a tak stále probleskují nápady, jestli na zmíněné dva klíčové zápasy nezkusit ještě jednou povolat Pavla Nedvěda. Co vy na to?
„To je výhradně věc Petra Rady, případně Pavla Nedvěda.“
Souhlasíte s tím, že nepočítámeli Rosického, je Pavel Nedvěd ve svých 36 letech pořád nejlepším českým záložníkem?
„Určitě! Juventus jsem sledoval kvůli rakouskému brankáři Manningerovi, čili Pavla jsem viděl několikrát. A on má pořád obrovský potenciál mentální síly, zarputilosti. Pořád je to v něm. A neztrácí rychlost. To je u těchto takzvaně starších hráčů důležité. Pokud neztratí rychlost, tak to ostatní drží, tam ta veliká kvalita pořád je.“
Pojďme postupně: souhlasíte s tím, že fakt, jestli český tým postoupí, nebo nepostoupí na mistrovství světa, bude mít pro tuzemský fotbal fatální důsledky? Že v případě neúspěchu mohou například vyschnout zdroje pro rozvojové programy?
„Stoprocentně. Fotbal dnes nelze chápat jako romantickou záležitost, jak jsem to zažíval ještě já ve federální lize. Tu ekonomickou stránku od toho nelze oddělit, veškerou infrastrukturu včetně kultury kolem fotbalu.“
Vidím, že se shodneme. Nebylo by tedy podle vás správné zavolat v důležité chvíli, kdy se nejednoznačně rozjetá kvalifi kace může případným neúspěchem velmi zkomplikovat, nejlepšího zdravého českého záložníka?
„Můžu jen zopakovat to, co už jsem řekl. To je věc zodpovědných lidí, v první řadě samozřejmě Petra Rady.“
Změňme téma: blíží se valná hromada ČMFS. Očekává se další dramatický střet. Jak tu situaci vnímáte vy? Je možné, že byste podpořil některého z kandidátů?
„Já jsem byl jedné valné hromady účasten tak z padesáti procent, na druhé jsem byl jenom chvilku. Strašně dlouho se tam diskutovalo, jestli to má vůbec začít. Což mě nebavilo, tak jsem šel raději na fotbal, na přípravný zápas Sparta-Žilina.“
Zeptám se tedy jinak: jste z Olomouce, takže dobře znáte Jiřího Kubíčka. Co říkáte na jeho svatou válku, kterou vyhlásil ostatním funkcionářům?
„Já si myslím, že by se neměly vést žádné války. Ani svaté, ani jiné. Fotbalu to neprospívá. Náš svaz je rozpolcený už dlouhodobě - a to není dobrá situace.“
Vidíte z toho nějakou cestu ven?
„Všem těm pánům, ať jde o kohokoli, musí jít o fotbal. Ne o nějaký pocit výhry nebo porážky v souboji s tím druhým. Jak říkám, tady musí jít o fotbal a já budu i konkrétní. Dovedu si v čele svazu představit Ivana Haška jako novou pozitivní tvář. Podobně to zafungovalo v Polsku, když se tam v roli předsedy objevil Lato. Ovšem s tím Ivanem Haškem by tam měli zůstat i zkušení funkcionáři, to nelze podceňovat. Proč je to teď tak nesmiřitelné, to nechápu. Jenže dát tam všechno úplně nové... No nevím. Ale novou, lepší image potřebuje fotbal určitě.“
Po MS 2006 skončila vaše úspěšná spolupráce s Miroslavem Beránkem. A podle všeho jste se nerozešli v dobrém, co mi k tomu povíte?
„Víte, v téhle branži... Žádná spolupráce není na celý život. To bylo dáno, že se musíme někdy rozejít, že to není na pořád.“
Já jsem to vnímal jako přetržení kontinuity, podle mého jste si Beránka vždy připravoval jako svého nástupce, jako korunního prince...
„O hlavním trenérovi reprezentace rozhoduje výkonný výbor, nikoli já. Ale tenkrát šlo o obsazení místa asistenta trenéra pro cyklus EURO 2008. A tuhle věc jsme měli ve společné kompetenci s manažerem týmu panem Košťálem. Bylo tedy zapotřebí, aby zaznělo dvakrát ano. Zaznělo jenom jednou, z mých úst. Ale já jsem potom argumenty pana Košťála přijal, čili to rozhodnutí bylo společné.“
