Legendární Viktor: Tuhle bramboru beru!

„Bramborová medaile je ve sportu nevděčná, ale tuhle beru jako super úspěch,“ řekla sedmašedesátiletá osobnost tuzemského fotbalu. Ivo Viktor • Michal Beránek SPORT
Brankáři bývají ve fotbalových anketách oproti obráncům, záložníkům a útočníkům v nevýhodě. Přesto jste byl během kariéry vyhlášen pětkrát nejlepším Fotbalistou roku. Teď jste opět převálcoval i řadu silných konkurentů z pole. Čím to?
„Když jsem vyhrával Fotbalistu roku, spoluhráči na mě ze srandy pokřikovali: Vždycky, když je rok, ve kterém to není komu dát, tak to dostaneš ty.“

Co jste jim odpovídal?
„I já jsem bral různé ankety s rezervou. Přece nejde objektivně vzájemně porovnávat brankáře, beka, špílmachra nebo útočníka. Ale umístění v téhle anketě mě moc těší. Je to za celou historii našeho fotbalu.“

Porovnávejme jen brankáře. Kdo z trojice Plánička, Viktor, Čech je nejlepší? Podle anketních hlasů jste to vy.
„Ani tohle nejde srovnávat. Každý jsme hráli v jiné době. Vezměte si jen postavu. Plánička 173 centimetrů, já 182 a Čech 197. Kdybychom se postavili vedle sebe, tak by se lidi smáli. Zvláště rozdílu mezi Pláničkou a Čechem. Kam první musel pracně doskočit robinzonádou, tam druhý dosáhne v pohodě rukou a má to.“

Proč se dřív mohli uplatnit vzrůstem menší brankáři a nyní to je de facto vyloučené?
„Přitom branka je stejná.“

Přesně tak.
„Plánička to měl na tyče a břevno hrozně daleko. Ale byl to gumovej chlapík a asi musel být světový. Jenže třeba vůbec nemusel vyjít z malého vápna. Až za mě trochu začalo vybíhání. Proti dnešku to však nebylo vůbec nic. Kam až třeba vyběhli gólmani nedávno ve finále Ligy mistrů, to člověk jen zírá. Fotbal se hodně mění. Dnešní kluci se už záběrům z mistrovství Evropy 1976 v Bělehradu smějí. Krátké trenky, fotbal trošku do nohy, na hřišti nikdo nelítal...“ Ivo Viktor • Michal Beránek SPORT
V čem to mají současní brankáři ještě těžší oproti minulosti?
„Například při standardních situacích. Dnes už do vápna nelétají bochánky, tedy jemné lehké obloučky. Vesměs jde o střílené centry. Navíc je v šestnáctce moře lidí, na balon skáčou dvoumetroví chlapi. Ano, brankář má pořád výhodu rukou, ale není to velký náskok. I já bych byl už pro tohle malý.“

Viděl jste vůbec někdy chytat Pláničku naživo?
„Jednou. Bylo to v době, kdy už hrával za starou gardu Slavie. Pamatuji se, že tenkrát už mi připadal starý, muselo mu být tak přes padesát. Dnes, kdy mi je šestašedesát, by byl pro mě mladý (směje se). Stále bylo poznat, že to byl pan brankář.“

Radil vám?
„To ne. Potkali jsme se sice na pár akcích a byl to rozumný pán, ale už přece jen v letech. Ani já bych si už dneska netroufl radit Petru Čechovi. Jen se pozdravíme a pobavíme se. Takové to: Zdravíčko, jak se máš. Jsem brankář-penzista.“

Ale činorodý penzista. Zrovna se chystáte na trénink brankářského potěru pražské Dukly, že?
„Doktoři mi sice vyhrožují železným kolenem. Ale bydlím na konci světa (na okraji Prahy), takže musím mezi lidi. Sedět na lavičce a bafat fajfku, to bych nevydržel. Na Dukle to mám ovšem jen jednou týdně. Pravda, pak ještě dělám kempy.“

I Čecha jste chvíli trénoval. V reprezentaci. Ani v ní jste mu neradil?
„Tam jsem mu něco řekl. Ale radit mu může jen jeho speciální trenér.“

Hledíte coby trenér brankářských nadějí hodně na výšku?
„Ano, i já už se na tohle dívám. Malí jsou nejšikovnější, mají rychlé nohy, jsou obratní, jenže přijde puberta a najednou jsou o hlavu menší než útočník. A podvědomě se bojí vyběhnout. Proto je lepší pokusit se z nemotorného dlouhána udělat šikovného a pohyblivého brankáře. Třeba teď mám v Dukle kluka, který je ještě o deset centimetrů vyšší než Čech. Jenže jako brankář má zatím velké mezery. V dnešním fotbale se však uplatní gólmani s figurou v rozmezí 185 centimetrů až dva metry.“

Našel jste už plnohodnotného pokračovatele slavné české brankářské školy?
„Na tomhle místě nemáme problém. Za Čechem jsou Zítka, Vaniak, Blažek. Teď v tom nešťastném utkání s Maltou obstáli Grigar se Zlámalem, mladého Štěcha máme na zkušené v Anglii a i já na trénincích potkávám nadějné brankáře. Ale jmenovat je nebudu.“

Nejsou současní adepti brankářského řemesla rozmazlenější?
„Přístup kluků by měl být už v mládí profesionální, tedy pokud se chtějí stát profesionály, ale v pořádku je to v tomhle směru jen u dvou kluků z deseti. Je to dané dobou. Mladí mají dnes kolem sebe spoustu lákadel. A většinou se také mají dobře. Takže je nic netlačí. Nejhorší to je v začátcích puberty. V hlavách mají počítačové hry a slečny. To je... ...no, na oběšení. V dorostu už si to ale někteří srovnají v hlavě. Každopádně se snažím, aby z nich něco vyrostlo.“