Ježkovy děti jsou u moci
Jozef Chovanec národní tým vedl na přelomu století, František Straka ještě před dvěma týdny. Nyní velí prvnímu týmu země Ivan Hašek a Michal Bílek. Co mají tihle čtyři pánové společného?
Největší fotbalovou slávu zažili ve Spartě pod vedením trenéra Václava Ježka, pak letenský klub sami vedli a dobyli v něm mistrovský titul.
Sparťanská generace osmdesátých let, to byla pořádná síla. Od roku 1984 až do konce dekády zapomněla pouze na jeden domácí titul a její muži tvořili páteř italského mistrovství světa, které pro ně skončilo až ve čtvrtfinále.
Už je to pár let, co se tahle silná parta začala prosazovat také z trenérské lavičky. A nejde jen o zmíněnou čtveřici, týká se to i dalších tří někdejších spoluhráčů z jedné kabiny na Letné: Zdeňka Ščasného, Vítězslava Lavičky a Stanislava Grigy.
Nejenže se dali na trenérskou dráhu, všichni do jednoho se dokonce postupně vystřídali na lavičce největšího českého klubu. Je to náhoda, nebo má tento příběh kromě společného angažmá ještě nějakého dalšího společného jmenovatele?
Jedno pojítko by se našlo. Osoba Václava Ježka, legendárního českého trenéra, jenž v osmdesátých letech v rudém klubu působil.
| POHLED DO MINULOSTI |
| Finále Českého poháru, 10. května 1988SPARTA-VÍTKOVICE 3:0 SESTAVA SPARTY: Stejskal - Bielik, Straka, Chovanec, Bílek - Němeček, Hašek, Čabala, Lavička - Griga, Skuhravý. Trenér Václav Ježek. Pozn.: Tučně jsou zvýrazněni budoucí hlavní trenéři Sparty. Bielik vedl v minulosti Jablonec a Žižkov, Stejskal na Letné připravuje brankáře. Ze sedmičky letenských hráčů osmdesátých let, kteří se nakonec stali i trenéry, chybí v této sestavě pouze Ščasný. |
„Skvělý člověk a trenér,“ říká František Straka. „Fantastický odborník. Předběhl dobu, byl o krok vepředu,“ vzpomíná Michal Bílek. „Je to můj trenérský vzor,“ vyznává se Vítězslav Lavička.
A ostatní mluví podobně: vynikající kouč, velký odborník, skvělý psycholog, náročný, ale spravedlivý trenér a člověk. Takže: je možné, že jeden muž dokázal natolik ovlivnit celou generaci hráčů, že se vydala - a docela úspěšně - v jeho stopách?
„Určitě je mohl ovlivnit. Ježek totiž ovlivnil i mě. Jsem sice starší než tato generace, ale hodně pozitivních věcí jsem si od něj vzal,“ říká Táborský, který dělal Ježkovi asistenta a také pod ním hrál.
Čím konkrétně mohl Ježek, kouč mistrů Evropy z roku 1976, na své podřízené zapůsobit? „Já jsem si od něj nejvíc vzal snahu o aktivní hru. Výsledku totiž můžete dosáhnout i defenzivou, ale to on nikdy nechtěl. Útočili jsme pod ním i na Realu Madrid. Chtěl hrát pro lidi. O totéž jsem se pak snažil i já, když jsem trénoval,“ vypráví Táborský.
Jeho někdejší svěřenci ze Sparty se však do jednoho pytle hodit nedají. Bílek, Chovanec, Hašek, Griga, Straka. Každý jde svou cestou. „Nic společného v jejich trenérském rukopisu nevidím, každý má svůj styl,“ praví Táborský.
Další osobností, která měla na tuto generaci vliv, je Jozef Vengloš, trenér čtvrtfinalistů MS 1990 v Itálii. On sám si myslí, že není náhoda, že se Chovanec a spol. vrhli na trénování a jsou v něm úspěšní.
„Jsou to všechno vynikající osobnosti, lidské i sportovní. Mají dar přenést své hráčské kvality i do trénování,“ chválí své někdejší svěřence Vengloš a popisuje také to, jak se tato generace fotbalistů připravovala na trenérské povolání již během hráčské kariéry.
„Jeden čas jsme na reprezentačních soustředěních zavedli jakési přednášky, kam přišli třeba lékaři a psychologové, a hráči měli možnost se díky těmto informacím připravovat na trenérské řemeslo. Hojně toho využívali.
Z jejich strany to nebyl jen zájem, ale příprava na budoucí povolání. Navíc jim to pomáhalo i při sportovním výkonu. Vzdělávali se v taktice i psychologii,“ líčí Vengloš.
Jak bude příběh této výjimečné generace pokračovat? Doufejme, že zdárně - tedy co se týče horké přítomnosti a reprezentační role pánů Haška a Bílka...
