Viktor: Myslel jsem, že nás Veselý přežije všechny
S Františkem Veselým byli sice velkými ligovými soupeři, ale v národním týmu ještě větší přátelé. Často spolu bydleli na reprezentačních akcích na jednom pokoji. A oba byli u toho, když Čechoslováci v roce 1976 vybojovali titul mistrů Evropy.
Ivo Viktor, nejlepší hráč jugoslávského šampionátu, věnoval Veselému dokonce kapitolu ve své knize Můj dres číslo 1.
| František Veselý vlastními slovy |
| „Nechci tvrdit, že každá penalta odpískaná za zákrok proti mně byla spravedlivá. A není ani možné, aby byly všechny odpískány po skutečném nebo úmyslném faulu. Myslím si ovšem, že vyprovokovat soupeře k faulu v pokutovém území má umět každý útočník.“ O své filozofii v šestnáctce soupeře „Mám pořád těch svých osmašedesát kilo jako zamlada, a přitom žádnou dietu nedržím, spíš bych řekl, že hodně jím. Za to, že nepřibírám, může asi dobré spalování a také dostatek pohybu, který pravidelně po celý rok mám.“ O receptu na štíhlou linii mluvil při oslavě šedesátin „Ježek mi řekl jen: Franto, běž tam a rozhodni. Mokrý trávník mi vždycky vyhovoval, takže jsem se na něm hned dostal do hry. Pokyn jsem splnil víc než na sto procent. Nejdřív jsem nacentroval Zdeňku Nehodovi na druhý gól a třetí jsem dal sám, když se mne Holanďané pokoušeli vystavit do ofsajdu.“ O svém výkonu ve vítězném prodloužení semifinále ME 1976 „Měl jsem možnost navštívit stadion Ajaxu nebo Arsenalu a nemůžu si pomoct, ale náš stadion se mi líbí víc. Třeba na Ajaxu je mezi hřištěm a hledištěm příkop, zatímco v Edenu ho mám jak na stole.“ O novém stadionu v Edenu „Běhali jsme s tátou a mámou po Praze a potkali jsme pana Bicana. Ptal se: Rodinko, kam pádíte? Byly dva roky po válce, máma se mu svěřila, že nemůžeme sehnat boty. Druhý den u nás pan Bican zazvonil s krabicí bot... Ve skutečnosti to nebyly kopačky, nýbrž polobotky, ale já jsem je na ulici stejně brzy rozkopal.“ O tom, jak dostal boty od Josefa Bicana „Mým idolem byl Brazilec Garrincha. Snažil jsem se jeho hře přiblížit, ale on uměl navíc klamavé pohyby, protože měl po dětské obrně každou nohu jinak tvarovanou.“ O svém vzoru |
Jak jste se o smrti Františka Veselého dozvěděl?
„Takovým zvláštním způsobem. Vyšel jsem u nás v Říčanech na nákup a tam mi to řekl nějaký člověk, který mě znal. Nechtělo se mi tomu věřit. A pak mi to volal herec Ivo Niederle, který se to dozvěděl od Karla Šípa. Je to nepochopitelné. Vždycky jsem si myslel, že Franta nás přežije všechny.“
Proto, že fotbal neustále hrál?
„Ano, taky proto. Pro něj nehrál věk žádnou roli, hlavně když mohl kopat. Jsem schválně zvědavý, až si přečtu, kdy naposledy před smrtí někde hrál. Ale vsadil bych se, že to bude jen několik dní. On byl do fotbalu absolutní blázen. Možná někdy až moc.“
Hrál ještě ve středu... Přitom se vlastně kromě hráčské kariéry fotbalu už skoro nikdy nevěnoval. Proč?
„Na to neměl povahu. Nebavilo by ho to. Ve Slavii to jednu dobu zkoušel jako vedoucí mužstva, ale trenérem se nikdy stát nechtěl. Nemyslím si, že by na to neměl. Získat licenci by zvládl. Ale jeho by to nenaplňovalo. On chtěl zkrátka pořád jenom hrát. A to se do určité míry promítlo i do jeho osobního života.“
Jak to myslíte?
„Pro mě je to trochu trpké, když si vzpomenu, čím se jeden čas živil. Rozvážel nějaké lahůdky. Každý den kvůli tomu vstával hrozně brzy ráno. Bylo to takové pro něj nedůstojné zaměstnání. On dokud hrál fotbal, nikdy nemyslel na to, co bude, až se tím jednou přestane živit. Nebyl na tu dobu připravený. Hrál sice nějaký čas v Rakousku, ale do jaké míry se tím zabezpečil, to nevím. A pak musel dělat to, o čem jsem mluvil. I když jemu to možná nevadilo. Hlavně že si udělal čas jít si zase někam zahrát.“
Na reprezentačních srazech jste spolu obývali jeden pokoj. Jaká vzpomínka vám z té doby utkvěla?
„Ne na všech, ale třeba na mistrovství světa v roce 1970 jsme spolu bydleli. On byl povídavější, já byl spíše introvert. Ale sedli jsme si. Musím se smát, když si vzpomenu, jak si na pokoji zkoušel trenýrky, ve kterých měl hrát.“
Jestli mu sluší?
„Ano, jestli mu padnou a jestli se v nich bude moci dokonale hýbat. A takový profík byl ve všem, co se týkalo fotbalu.“
