S Brücknerem byla sranda, vzpomíná Šmicer
Karel Brückner. Co si vybaví Vladimír Šmicer jako první, když se před ním nadhodí jméno trenérského doyena? Jeho charisma, šediny nebo osobitý smysl pro humor? „Kdepak. Mně jako první naskočí odbornost,“ hlásí nyní už bývalý fotbalista a nový manažer národního týmu, který pod legendárním koučem zažil báječnou reprezentační periodu.
Proč vám po vyslovení jména Brückner nejprve naskočí odbornost?
„Protože z hlediska odbornosti patřil k absolutní špičce. Vždycky přesně věděl, co chce, aby se hrálo. A uměl to i dobře vysvětlit a naučit. Bylo na něm hned poznat, že fotbalu rozumí. Navíc měl obrovské zkušenosti. Tohle mi taky okamžitě naskočí. Byl prostě přesně tím trenérem, kterého jsme v nároďáku potřebovali. Na slovo vzatý odborník s neskutečnými fotbalovými zkušenostmi.“
Co ještě uměl?
„Pracovat s hráči. A my všichni jsme k němu cítili velký respekt jako k trenérovi.“
Čím si ho získal?
„Tím, že jsme všichni okamžitě poznali, že fotbalu rozumí.“
Z hlediska taktiky byl třeba srovnatelný s Rafaelem Benítezem, kterého jste zažil v Liverpoolu?
„Určitě. Vyznávají podobný způsob práce. Oba mají propracované jakékoli fáze hry. Pod oběma celý tým přesně věděl, co má hrát.“
Dále čtěte:
Historky o Brücknerovi: Sváděl dívky a zpíval »
Brückner slaví 70! Ale jen s rodinou »
Zkuste to pro větší srozumitelnost přiblížit na nějakém příkladu.
„Máte třeba aut na útočné polovině. No a každý hráč v mužstvu detailně ví, jak se má pohybovat, kam má přijít balon. Tým si tohle zautomatizuje a soupeř na to nestačí reagovat, protože jste nad ním právě touhle automatikou získali rozhodující náskok. Za Brücknera byla tohle v reprezentaci naše velká zbraň. Ale také pomoc.“
V čem?
„Jste třeba pod tlakem, ale řeší se vám to lépe. Jste na to totiž předem připravený, takže víte, co máte dělat. Když jsme se za Brücknera dostali na hřišti do potíží, postavili jsme ten jeho hluboký obranný blok a tlak jsme otupili. Nebo když jsme naopak chtěli hrát aktivně, vysunuli jsme obranný blok výš. Stačil jednoduchý pokyn a bylo to. Každý už věděl, jak se má zachovat. A věděli to i náhradníci. Aby když jeden hráč vypadne, za něj mohl naskočit druhý a nebylo to znát.“
Vzpomínáte si na nějaký Brücknerův taktický „majstrštyk“? V utkání s Nizozemskem na EURO 2004 třeba dohrával zápas, jak sám pak s oblibou připomínal, s devíti útočnými hráči.
„Na mistrovství Evropy v Portugalsku to byla tenkrát fantastická bitva. Ale s kupou štěstí. Měl bych jiný zápas, kde Brücknerova taktika stoprocentně zabrala.“
Tak do toho.
„Šlo o utkání s Francií. V zimě roku 2003 na Stade de France. Vyhráli jsme 2:0 a oni si vůbec neškrtli. Úplně jsme je vymazali. A všechno, jak to Brückner naplánoval, do sebe krásně zapadlo. Řekli jsme si, že budeme hrát u jejich vápna na rychlé narážečky. Přesně po jedné takové dal Baroš gól. Takticky to bylo prostě z naší strany výborné. Přitom Francouzi nastoupili v kompletním složení. Navíc hráli doma. My jsme si však ověřili, že i s takovým mančaftem můžeme hrát naprosto rovnocennou partii, čímž jme si zvedli sebevědomí.“
Na jakou Brücknerovu návnadu ještě skočili?
„Věděli jsme, že na levé straně řádí Henry, tak jsme se to snažili natlačit tak, aby Francouzi hráli víc po pravé straně. Při rozehrávce jsme je nahnali tak, aby míč musel putovat k pravému bekovi. Takovéhle věci Brückner dělal.“
A když se jeho strategie neplnila, uměl spustit v kabině pořádnou bouřku. Báli jste se ho?
„Uměl určitě zařvat. A dost. Ale my jsme měli výhodu, že jsme pod ním většinou hráli dobře. Těch bouřek tolik nebylo. Ovšem uměl říct komukoli zostra: Tak takhle ne! Když si někdo neplnil, co má, tak se neudržel a bouchnul.“
Našel se v kabině někdo, kdo uměl napodobovat jeho gesta, jeho mluvu?
(směje se) „Pokoušeli se o to nejvíc kluci, co už ho měli předtím v jednadvacítce. Ujfi (Tomáš Ujfaluši), Jankul (Marek Jankulovski) a Bary (Milan Baroš). Ti nám vlastně po jeho příchodu k áčku říkali, jaký je, protože my starší – Méďa (Pavel Nedvěd), Poborák (Karel Poborský), Dino (Jan Koller) jsme ho tolik neznali. Ale nejlepší Brücknerův imitátor byl Ujfi .“
Co předváděl?
„Třeba to, jak si trenér vždycky rukou prohrábnul ty svoje šedivé vlasy.“ (sám to ukazuje)
Byla s Brücknerem legrace mimo hřiště?
„Byla s ním sranda. Když se chodil dívat po pokojích, co tam děláme, tak vždycky nějak zašpičkoval. Měl svůj humor, byl uvolněný. Ale samozřejmě musely být výsledky.“
Dovolili jste si i vy hráči na něj vtípky?
„Spíš jsme čekali, s čím přijde on. Když měl dobrou náladu, tak jsme se přidali. Opačně jsme si to nikdo nedovolili.“
Byl uvolněný, když ve stejném hotelu na EURO 2004 rozbily svůj hlavní stan manželky anglických fotbalistů?
„Byl. On se tomu smál, vzal to v klidu. Bydleli v jiném křídle než my. Ale samozřejmě, že jsme se chodili vyplavat k bazénku, kde byly holky rozvalené v plavečkách. Teda já to měl těžší, protože tam byly přítelkyně Steveho Gerrarda a manželka od Jamieho Carraghera (tehdejších Šmicrových spoluhráčů z Liverpoolu – pozn. red.). Kluci tam však vždycky vyplavávali. Ale trenér spíš než manželky hlídal nás, abychom nebyli dlouho na slunci.“
Stejně jste mu tehdy z hotelu utíkali na golf.
„Tak dneska už to snad můžeme přiznat. Ale utíkali jsme zodpovědně. Den dva před zápasem jsme si nedovolili jít na golf. I když třeba s Německem nás hodně odpočívalo, tak si nezajděte vedle na greeny. Zvláště když byly tak krásné...“
Brückner dělal, že to nevidí?
„Tak on má i v tomhle cit. Ví, kdy přitlačit a kdy naopak povolit. Co má vidět a co nevidět. To je také umění velkých trenérů.“
Máte s ním osobní zážitek, na který nikdy nezapomenete?
„Mám. Když jsem přijel po pokažené baráži s Belgií na první sraz pod Brücknerem, tak jsem se mu chtěl na turnaji na Kypru ukázat. A taky se mi zápasy s Maďarskem i s Kyprem docela povedly. Trenér za mnou potom, když už jsme hráli kvalifi kaci, před každým zápasem chodil a tím svým hlasem říkal: Dneska chci vidět Šmicra z Kypru.“
