Fotbal v krizi: Pokrok brzdil už Brückner

Milan Baroš se diví po neuznaním gólu • Barbora Reichová (Sport)Bylo krátce po světovém šampionátu 2006. Český fotbal se vzpamatovával z vyřazení po základní skupině. I když reprezentace šla do turnaje s nálepkou černého koně.

Diskutovalo se mimo jiné o tom, jestli mělo mužstvo dobrou kondici. Deník Sport v této souvislosti upozornil na „revoluční“ přípravu německého týmu. S pomocí amerických fitness-koučů a na základě důkladných testů. Klinsmannův celek pak na turnaji udivil skvělou fyzickou připraveností.

Když na „německou modernu“ přišla řeč s Karlem Brücknerem, pronesl: „Já vyhazuji výsledky testů do koše. Řídím se svým nosem a intuicí.“

Nejspíš si to neuvědomil, ale tímhle výrokem vydatně pomohl zakonzervovat status Q, který sunul český fotbal z výsluní do temna. Tehdy totiž mluvil jako nejvyšší trenérská autorita v zemi. Právě jeho slova byla pro většinu fanoušků, hráčů, funkcionářů a především kolegů trenérů bernou mincí.

„Když něco řekne Brückner, tak to přece musí být pravda!“ Takže testy jsou k ničemu. Stačí pouhé mrknutí zkušeného oka a zavětření nosem.

Posmutnělí reprezentanti Jiří Štajner a Petr Čech poté, co se dozvěděli, že Slovensko prohrálo • Jaroslav Legner (Sport)To bylo Brücknerovo poselství, které se prostřednictvím médií rozneslo po celé republice. Přitom právě Brückner byl dlouho a oprávněně považován za hybatele pokroku. Patřil k prvním průkopníkům presinku v tuzemsku. O to škodlivější dopad měla jeho věta o testech. Situace si už tehdy žádala řádné rozčeření českých stojatých vod, změnu v myšlení. Jenže nastal opak, zaštítěný respektovanou trenérskou kapacitou.

Postavit se tomu bylo stejné jako bojovat s větrnými mlýny. V českém fotbalovém prostředí totiž od nepaměti platí heslo: kdo nejde s námi, jde proti nám. Kdo nabídne odlišný pohled na věc, je považovaný za kritika, rýpala nebo rovnou za škůdce fotbalu. Ten je zpravidla vyobcován z fotbalové komunity na její okraj nebo úplně mimo ni.
Proto hodně lidí pracujících v českém fotbale používá obvykle dva jazyky. První je oficiální. Když jim novinář položí „ožehavější“ otázku, odpoví na ni tak, aby si nenadělal nepřátele a nestal se podezřelou osobou, která následně nezavadí třeba o trenérské místo.

Jakmile se však vypne magnetofon, dodávají: „Tak a teď vám řeknu, co si o tom na rovinu myslím.“
Samozřejmě existují výjimky, které odmítají dvojí hru, ovšem jsou v menšině. V zesměšňované menšině. „No, jo, to jsou ti vědátoři,“ slýchávají.

V těchto kulisách se progresu logicky nedaří. Malou útěchou budiž to, že se „zatuchlou konzervativností“ se nebojuje pouze v Česku.

Milan Baroš se drží za hlavu po neuznaném gólu • Barbora Reichová (Sport)„Fotbalové prostředí mi připomíná naložený zaoceánský tanker. S ním taky nelze na moři jen tak jednoduše změnit kurz,“ říká Bernhard Peters, kdysi úspěšný trenér německé reprezentace pozemního hokeje, nyní sportovní ředitel bundesligového Hoffenheimu. „Ale fotbal se nemůže uzavírat sám do sebe,“ zdůrazňuje.

Proto se například zasazuje o to, aby fotbalové naděje Hoffenheimu dbaly i na rozvoj vzdělání v rámci svých individuálních možností. „Je prokázáno, že hráči jsou pak kreativnější i na hřišti. Nesvazuje je obava, že pokud se neprosadí ve fotbale, tak pro ně skončí svět,“ tvrdí.

V českém fotbale by byl stále za blázna.