Poražený roku 2009? Český fotbal!
Čekal se nelehký rok, ale i pesimista tajně věřil v úspěch, neboli postup na MS v Jihoafrické republice. Místo toho se z fanoušků stali mučedníci a z českých fotbalistů adepti do nového zpracování Tuctu špinavců.
Jejich jedinou útěchou je teorie relativity. Třetí místo v kvalifikační skupině by třeba San Marino bralo jako velkou parádu a za čtyři výhry z deseti zápasů by na Maltě rozdávali odměny.
Realita je však kaktus a český fotbal má holé zadky. Z toho je jasné, jaký pocit ve společnosti převládá (bodavý). V zdánlivě milosrdné skupině hráli reprezentanti až třetí housle za Slováky a Slovinci. Se Severním Irskem dvakrát remizovali 0:0, s Polskem jednou prohráli.
Samotný neúspěch v kvalifikaci neznamená důvod pro zaslepenou kritiku. Nezdary k fotbalu patří a jen blbec by čekal, že národní mužstvo bude vyhrávat nepřetržitě. Když se nedaří, dobře. Ale je třeba poctivě pracovat.
Bohužel, letos to bylo s poctivostí na pováženou. „Disciplína na prvním místě. Všichni se musí podřídit týmu,“ opakoval trenér Petr Rada, kterého mazáci v kabině respektovali stejně jako kladivo hřebíky.
Zatímco hloubal, proč jeho tým doma podlehl Slovákům, Ujfaluši, Baroš, Kováč, Matějovský, Svěrkoš a Fenin nemohli vydržet v hotelu, jelikož měli potřebu k ránu zapózovat bulvárním fotografům. Show Must Go On.
Následovalo cirkusové číslo, kdy páni ze svazu Radu vyrazili a šestici viníků vyloučili z kádru. Radovi nepomohlo ani to, že po vzoru Jiřího Paroubka jednal podle nasliněného prstu, kterým zkoumal veřejné mínění („Celý národ si přál, abych postavil dva útočníky, tak jsme na ně hráli.“). Jako smutný muž zmizel ze scény.
Hrdina Ivan Hašek, nový šéf českého fotbalu, opil veřejnost nadějí, že není nic ztraceno. I když to bylo čiřikání pěnkavy v zobáku supa, s vervou se pustil do opravy beznadějně děravé lodě. On sám i celý národ teď přivyká nové konstelaci.
Bez Rosického a po odchodu velkých osobností typu Nedvěda a Kollera už Čechy nikdo nevezme na jediný večírek fotbalové smetánky. Jsme zase ranaři z ulice, kteří si musí každé pozvání tvrdě vybojovat.
Jestli národní tým nezapne vyšší obrátky, sfouknou ho i Spojené arabské emiráty a Ázerbájdžán, jak se v listopadu trpce přesvědčil nový reprezentační kouč Michal Bílek a jeho ligový ansámbl kašpárků, kteří si sice na profesionální fotbalisty někdy docela roztomile hrají, ale rozhodně jimi – zatím – nejsou.
Také propadli:
JELENA ISINBAJEVOVÁ
Byl to šok. Ruská tyčkařka a carevna ženské atletiky na MS v Berlíně neskočila základní výšku. Nejenže tak nezískala třetí titul v řadě, ale poprvé od roku 2003 prohrála na velké akci, které se zúčastnila. Dvojnásobná olympijská vítězka opustila fi nále bez platného pokusu. Světová rekordmanka, která umí skákat i 506 centimetrů (jak předvedla o pár dní později), pohořela na 475 centimetrech.
ČESKÁ LYŽAŘSKÁ ŠTAFETA
Brousili si zuby na medaili, ale skončilo to fi askem. Sny české štafety na MS v Liberci se krutě rozplynuly už v prvním úseku. Martin Jakš předal štafetu na 4x10 kilometrů se ztrátou dvě a půl minuty a trojice Bauer, Magál a Koukal už manko nesnížila. Češi závod dokončili s pětiminutovým skluzem na 12. místě. Vyhrála štafeta Norska před Německem a Finskem.
RAFAEL NADAL
Rok začal jako dokonalá světová jednička. Ve finále Australian Open rozplakal v pěti setech Federera, pak vyhrál turnaj v Monte Carlu a v Římě. Jenže ve 4. kole French Open, které od roku 2005 dobyl čtyřikrát za sebou, jej vyřadil Söderling. Španěl trpěl zánětem šlach v obou kolenech a v červenci ho z trůnu sesadil Federer. Přestože v prosinci slavil v Davis Cupu, čeká ho cesta zpět na vrchol.
NIKOLAJ VALUJEV
Obr prohrál. Stalo se tak teprve podruhé v 53 zápasech mezi profesionály, 213 centimetrů vysokého Rusa připravil o titul v těžké váze organizace WBA britský boxer David Haye. „Valujev proti mně vypadal jako amatér,“ kasal se po utkání, které vyhrál i s poraněnou pravačkou. „Praštil jsem ho do hlavy a byla to nejtvrdší věc, co jsem kdy udeřil.“ Britovi přisoudili vítězství po 12 kolech rozhodčí.
PAMELA JELIMOVÁ
Rychle nahoru a šupem dolů. Tak zatím vypadá příběh keňské běžkyně. Loni jako chudá dívka z chatrče vyhrála olympiádu a jako jediná vítězka Zlaté ligy si vydělala milion dolarů, letos klopýtala daleko za nejlepšími. Ještě na srpnovém MS v Berlíně se od ní čekal jedině útok na zlato. Místo toho ostudně odstoupila dvě stě metrů před cílem semifi nálového běhu na 800 metrů.
