Návrat do české ligy mu mnozí rozmlouvali. Třiatřicetiletý slovenský fotbalista Karol Kisel však byl pevně rozhodnutý. „Chci novou výzvu, Slavie je pikantní i trošku kontroverzní a přesně to mě láká,“ přiznává největší posila pražského klubu na prahu nové sezony.
Na domluvený rozhovor přišel ihned po dopoledním tréninku. V ruce držel plastovou láhev s neperlivou vodou a měl dobrou náladu, ačkoli teploměr v tu dobu ukazoval přes třicet stupňů.
Ještě víc se rozzářil, když přišla řeč na pohodový život na druhé straně zeměkoule, kde si dokonce zamiloval ranní vstávání. Teď si však musí zvykat na staré pořádky. Sydney vyměnil za Prahu. Bývalý sparťan se totiž na rok s opcí upsal Slavii.
Víte, co spojuje jména Poborský, Berger a Brabec?
„Pro mě je třeba Karel Poborský trošku jiná třída...“
Myslel jsem spíš, že všichni tři působili ve Slavii a časem vyměnili sešívaný dres za ten rudý, sparťanský. Vy však jdete jaksi proti proudu.
(směje se) „Zajímavý. Pro mě je to výzva, ke které samozřejmě patří i reakce okolí. Ale nemám s tím problém, vážně ne.“
Slyšíte po přestupu do Edenu více negativní, nebo pozitivní ohlasy?
„Objevuje se oboje. Ale pracovat pod určitým tlakem, to je prostě to, co mě baví. Lidi si neodpustí poznámky, ale jde to kolem mě. Nevšímám si toho, absolutně s tím nemám problém. Vždycky je to o člověku a ne o tom, kde zrovna hraje. Jsem připravený, že nebude vše jen pozitivní, ale to je přesně věc, se kterou si chci poradit.“
Proč jste nezvolil třeba rakouské angažmá? Život pod Alpami je také příjemný, navíc je to blízko domů.
„Ne, nad tím jsem vůbec nepřemýšlel. To ne. (razantně) Mě to ani neláká, tam přeci může jít každej. Já jsem spíš dobrodružnej typ. Proto jsem šel do Sydney a teď zase zpátky. Každý mi sice říkal, ať jdu jinam, ale já jsem tady rád. Slavia je kontroverze, je to trošku pikantní a zase svým způsobem dobrodružství. Mně se tohle líbí.“
Jak by se podle vás umístilo Sydney v české lize?
„V dlouhodobé části by to bylo tak páté šesté místo. Kádr zase nebyl tak široký. Někteří mladí nebyli připraveni jako my tady, hlavně po taktické stránce. Taky s nimi měl trenér Lavička spoustu práce.“
Kisel se prodírá obranou polského týmu. • Foto Jaroslav Legner (Sport)
Jak by si vedlo v pohárovém duelu například se Spartou?
„Dvojzápas by podle mě byl naprosto vyrovnaný. Třeba Sparta by měla lepší defenzivní část, Sydney by bylo lepší směrem dopředu.“
Spartu samozřejmě znáte důkladně, vždyť jste tam za čtyři sezony zažil dost trenérů...
(ihned reaguje) „Asi pět, to je hrozně moc. Griga, Lavička, Bílek, Hřebík, Chovanec. A k tomu asi devadesát hráčů.“
Který z koučů na vás nejvíce zapůsobil?
„Jednoznačně Lavička. Je to člověk přesně podle mého gusta. Spolupráce s ním mi dala hrozně moc nejen fotbalově, ale i do života. Jako člověk vidí život jinak a ukazuje, že všechno jde i ve fotbale dělat trochu jinak. Mám pocit, že mu tady dokonce jeho slušnost vyčítají skoro jako negativní vlastnost. Ale ono to tak v životě prostě není. Přijde to i sem, společnost to pochopí. Já si jeho přístupu ohromně cením. On měl skutečně velkou autoritu.“
Nová posila pro slávistickou ofenzívu. • Foto Jaroslav Legner (Sport)
Proč podle vás ve Spartě neuspěl?
„Na Letné je specifické prostředí, ale jinde v lize měl úspěchy. V Austrálii je teď absolutně za boha. Našel tam prostředí, které mu absolutně vyhovuje. Lidi jsou tam slušní a pozitivní, přesně jako on. Navíc je odborník. Všichni ho tam neuvěřitelně poslouchají a můžu říct, že jsem nikdy nezažil tak profesionální tým. To pro mě bylo největší překvapení. Hlavně starší hráči byli neuvěřitelně féroví, charakterově správní. Byla to pro mě zásadní zkušenost. Neskutečně zdravé jádro ještě násobily trenérovy kvality, kluci ho uměli ocenit.“
Jestli to dobře chápu, doma tomu tak nebylo.
„Ne všichni tady oceňovali jeho kvality. Můj názor je, že je to škoda.“
Šlo vůbec jeho spojení se Spartou dohromady?
„Fungovalo by to, určitě. Ale byl tam jenom tři měsíce. Musel by mít důvěru a dostat delší čas na práci. Za tři měsíce nemůžete všechno změnit. Odcházel po jednom neúspěšném týdnu, to se ve fotbale stává. Pro srovnání dám jeden příklad: V Sydney jsme taky měli špatný týden, prezident však trenéra jednoznačně podržel. Dokonce ho pozval někam na večeři a řekl mu, že má pořád jeho důvěru. Pak jsme všechno otočili a s jeho pozitivním přístupem a týmovým duchem vyhráli ligový titul, soutěž byla opravdu vyrovnaná.“
Který trenér na vás na druhou stranu udělal spíše negativní dojem? Na koho nevzpomínáte rád?
„Tak to je jednoznačné, i proto jsem ze Sparty odešel. Nemohl jsem pracovat pod trenérem Chovancem. Nechci mu to vyčítat, nechci aby to vyznělo, že brečím. Ale mně to prostě nesedlo. Já jemu taky ne. Proto jsem šel za vedením, abych mohl odejít. Nemělo to význam. Vůbec mě nebavilo chodit na jeho tréninky, to bylo strašný. Jsem šťastnej, že jsem ten krok udělal a odešel do Austrálie, kde jsem mohl dělat, co mě baví a co mám rád. Teď se mi to samé daří ve Slavii a jsem za to nesmírně rád.“
Kdysi jste řekl, že máte rád náročnější trenéry, třeba Hřebíka. Ten ale také ve Spartě dlouho nepřežil...
„On v té době neměl šanci přežít. V tlaku od fanoušků, od médií...(zamyslí se) Já si myslím, že i kdyby tam byl Capello, tak by si neporadil. Hráči mu prostě nevěřili, absolutně. Taky udělal pod tím tlakem spoustu chyb, ale bylo to pro něj hrozně těžké.“
Kisel je novou oporou pražské Slavie. • Foto ČTK
V Česku nyní panují obrovská vedra, nepřipomíná vám to trochu Austrálii?
„Tréninkový hřiště máme trošku spálený, je to úplně jako v Sydney. Tam bylo ale ještě větší dusno. Bydlel jsem naštěstí u oceánu, kde neustále foukal vánek, což bylo lepší. Ale v tréninkovém centru bylo ještě dusněji než tady.“
Snášíte tedy parné dny lépe než vaši spoluhráči ze Slavie?
„Nevadí mi to, je to celkem dobrý. Mám radši teplo než zimu, ale nevím, jak ostatní. Vlastně jsem si polepšil. V Austrálii je teď zima, asi okolo patnácti stupňů. Teď by se mi tam nechtělo.“
Ale v zimě...
(směje se) „Na to budu myslet asi každý den. I teď vzpomínám na ty krásné pláže. Jednou se tam určitě vrátíme.“
Zamlouval se vám přímořský život?
„Strašně. Celý životní styl nám vyhovoval a byl to i jeden z důvodů, proč jsme tam šli.“
„Je to prostě daleko. Byli jsme tam celý rok, dvanáct měsíců v kuse jsme trénovali. Nejde to jako v Evropě, kde se seberete a na víkend jedete domů. Mám tady navíc nějaký byznys, chtěl bych dokončit školu, k tomu rodiče, přátelé... Ještě k tomu připočtěte časový posun asi deset hodin, někdy byl problém i zavolat domů. Šli jsme tam na rok, všechno dopadlo, jak jsme si plánovali. Těžko by to mohlo být lepší. A teď si to užíváme tady. I pohled na život máme nyní trošku jiný, než když jsme odcházeli.“
Přivezl jste si z Austrálie nějaký nevšední zážitek, na který nikdy nezapomenete?
„Šel jsem si zaběhat na pláž, kouknu na moře, že bych si zaplaval - a vidím žraloky. Měli jsme dům blízko u pláže s výhledem na takový vyhlídkový bod. Kolem něj byly atoly, lidi tam často chodili krmit ryby. A právě tam byli i žraloci. Z obýváku jsme zase sledovali velryby. Měli totiž kolem toho bodu migrační dráhu, zastavili se tam a já na ně koukal z okna.“
Byly kolem pláží ochranné sítě?
„Něco tam určitě je, ale ne všude. Zvyknete si na to, že musíte dodržovat pokyny, a nikdo s tím nemá problémy. Navíc jsou tam hlídky, které se o to starají. Jsou tam vlajky a když plavete mezi nimi, nic se vám nestane. Samozřejmě větší dobrodruhové, hlavně surfaři, mají potom nehody. Jednomu během mého pobytu ukousnul žralok na Bondi beach ruku. Překvapila mě ještě síla oceánu. Jdete se vykoupat a může se stát, že vás vezme proud do moře. To si tady v Evropě vůbec nedovedeme představit. Byl jsem různě na dovolených na Seychelách, Maledivách, v Karibiku, ale tohle se vůbec nedá srovnávat.“
Plaval jste po ránu?
„Chodil jsem běhat, když jsme neměli trénink. Doma jsem neměl rána rád, ale tam jsem se je naučil milovat. Je to fakt krásný. Australané prostě mají takový životní styl. Jdou se projít, zaběhat si, potkávají se, potom se nasnídají a jdou do práce. Oblíbil jsem si to.“
V Praze taky po ránu běháte?
(usměje se) „Teď se mi zrovna moc nechtělo, byla příprava. Ale bydlím blízko Hradu, už jsem taky vyběhnul do petřínských zahrad nebo na Ladronku. Je to taky hezký, ale pláž je pláž.“
Jak vám chutnalo australské jídlo?
„To byla trošku story. Jejich tradiční jídlo je masový koláček, takže s jídlem na tom nejsou moc dobře. Sice se tam fajn najíte, ale ne zrovna australského jídla. Spíš ryby, krevety, to jsem si tam moc užíval. Třeba v jednom podniku dělali pizzu s krevetami, ta byla vynikající. Vlastně dělali výborně krevety na všechny způsoby.“
Jak bylo daleko ze Sydney do slovenské reprezentace?
„Hrozně daleko. Věděl jsem, že nemám ani nejmenší šanci. Třeba bych se mohl dostat do dvaadvacítky hráčů, ale trenér má vždy svých jedenáct, kteří jsou nejlepší, a těch dalších jedenáct si může vybrat. Vybral si je a nebyl důvod to měnit. Jsem realista.“
V národním týmu Slovenska. • Foto ČTK
Nedošlo k vůbec žádnému kontaktu?
„Ne, k žádnému. A ani před tím. Byl by to vlastně zázrak... Ale díky tomu, že jsem s tím počítal, mě to nemrzelo. Kdybych v reprezentaci byl a hrál, potom se nevešel do nominace jako třeba Dušan Švento, bylo by to horší. Vnitřně jsem s tím souhlasil.“
Hrál jste v Bohemce, Spartě, teď ve Slavii. Kam potom v Praze vyrazíte dál? Do Dukly nebo na Žižkov?
(směje se) „To asi nehrozí. Vidím to jako shodu okolností. Že jsem přišel do Bohemky? To byl obrovský zážitek. Můj první klub, navíc ta atmosféra, něco úžasného. Potom přišla Sparta, pro mě výzva něco dokázat. Vydržel jsem tam čtyři roky, což je taky obrovský úspěch. A hlavně zkušenosti a škola života. Teď jsem šel ze Sparty oklikou přes Sydney do Slavie. Nádherný stadion, vynikající trenér i spoluhráči. Je to výzva vrátit se a dokázat, že jsem zpátky a že mě to pořád baví.“
| Narozen: 15. března 1977 v Košicích Pozice: záložník Výška/váha: 173 cm/72 kg Kariéra: Lokomotiva Košice (1996-98), Trenčín (1998-2000), Bohemians Praha (2000-03), Slovan Liberec (2003-05), Sparta Praha (2005-08), FC Sydney (2009-10), Slavia Praha (2010-) Reprezentace: za Slovensko nastoupil k 25 zápasům Největší úspěchy: mistr české ligy 2007 a 2008, mistr australské ligy 2010 |
