Sýkora o létání v KHL: Situace se zlepšila. Ve větších klubech...

Ještě na jaře uvažoval o odchodu do Jaroslavle, která se na něj vyptávala. V 35 letech si plánoval rozlučkovou sezonu v cizině. Obávaný kanonýr se nakonec zařídil jinak a bylo to jeho životní rozhodnutí. Na rozdíl třeba od Jana Marka či Ruslana Saleje, s nímž se plzeňské eso výrazně spřátelilo na štaci v Anaheimu.

Jaký je váš názor na výrazný rozdíl mezi kvalitou dopravy v KHL a NHL?
„Samozřejmě, že v Rusku to není na takové úrovni jako v Americe. Na druhou stranu musím říct, že se to za poslední roky hodně zlepšilo. Když jsem hrál v Magnitogorsku před šesti lety a pak loni v Minsku, rozdíl byl vidět a znát. Rozhodně k lepšímu. Servis v letadlech se tehdy a teď nedal srovnat. Je ale fakt, že jsem poznal jen lítání s Magnitkou a s Minskem.“

Strach jste tedy neměl?
„V Minsku ne, byl jsem spokojený, letadlo určitě nebylo staré. Jenže, kdo ví, jak to je v jiných klubech. Těžko se to odhaduje a hrozně špatně se mi o tom mluví. Já jsem z toho všeho hrozně špatnej… Celkově se ale dá říct, že v NHL je doprava na vyšší úrovni.“

V zámoří jste se často přepravovali stroji, patřícími klubovým majitelům. To pak byla špička, že?
„V Americe je běžné, že tým vlastní svoje letadlo a celou sezonu nelétá ničím jiným. Stroj je vyvedený v klubových barvách, údržbáři se o něj pečlivě starají. Je jasné, že takové podmínky v Rusku nejsou. A k tomu připočítejte stav ranvejí a vůbec celkově letišť v Rusku. V Americe jsou v tomhle jinde, dál. Kam to šlo, tak jsme s Minskem přistávali velkým krásným boeingem, jenže na spoustě míst v Rusku jsou krátké přistávací dráhy. To jsme pak lítali menším domácím letadlem. To ale mělo nejspíš slušnou kvalitu, protože ho používala ruská reprezentace.“

Ruské velkokluby se snad pomalu přibližují slabším účastníkům v NHL, ale průměr v KHL je stále dost pozadu, nemyslíte?
„Asi to tak bude. Do Ruska jsem se vrátil po pěti letech a přišlo mi, že se to v lize hrozně zvedlo. Postavili nové stadiony, zázemí šlo nahoru. Jenže to neplatí pro menší týmy. Tam je to zřejmě pořád stejné, včetně hotelů.“

Identifikováno bylo už téměř dvacet obětí • ČTK, ReutersNapjatě se očekává, zda někteří hráči pod vlivem katastrofy neopustí KHL. Najdou se tací? A utichne dodávka hokejistů z NHL do Ruska?
„Já myslím, že pro mladší kluky bude čnít nad rizikem nabídka velkých peněz. Já budu mluvit za sebe, do Ruska už určitě nepůjdu. Ještě v květnu jsem se bavil s agentem, že bych mohl do Jaroslavle jít, teď je to pro mě o to víc těžší. Vybavuji si, jak jsem se s Pepou Vašíčkem viděl ještě v červnu na Floridě. Je to strašná tragédie. Tohle se nemělo stát.“

Z NHL jste se výborně znal i s obráncem Ruslanem Salejem, s železným mužem zámořské ligy…
„Jasně… S Ruslanem jsem hrál tři roky v Anaheimu, při cestách jsme spolu bydleli na pokoji, v letadle jsme seděli proti sobě, mastili karty, chodili na večeře. Pořád jsme tam byli spolu. Normální, pohodovej kluk z Běloruska, byla s ním i velká sranda. Ještě loni jsem s ním mluvil, chtěl jsem si od něj půjčit auto. A všechno je pryč…“