REPORTÁŽ Z JAROSLAVLE: Hokejová šatna ještě loni jednoho z nejlepších klubů ruské KHL Lokomotiv Jaroslavl. Dnes prázdná a každé slovo se tady rozléhá jako… v márnici. Nedělní Blesk dostal možnost krátce se v šatně zastavit. Z té prázdnoty, opuštěných sedaček, štítků se jmény hráčů, poházených součástek výzbroje, mrazí v zádech. Už nikdy se tady nebudou chystat na důležitý ligový zápas Karel Rachůnek, Jan Marek či Josef Vašíček.
Zastavení v šatně mně umožnil jeden z mládežnických trenérů klubu, který naše hráče dobře znal. A tak jsem mohl projít zadním traktem stadionu, kam nemá veřejnost za normálních okolností přístup. Ze šatny jsem se vrátil na plochu, kde se neuvěřitelné davy fanoušků loučily se svými idoly.
Také s českými hráči, u jejichž fotografií se nahromadily květiny. Mluvil jsem s mnoha dojatými fanoušky, kteří se slzami v očích vzpomínali na naše hráče. A většina z nich se shodovala, že měli naše kluky moc rádi. A Karel Rachůnek byl duší mužstva, nenahraditelnou lidsky ani hráčsky. V takových chvílích jsou konečně zapomenuty nevraživosti obou národů…
Mluvil jsem i s funkcionáři klubu, včetně jeho předsedy Jurije Nikolajeviče Jakovleva. "V Rusku je kapitán mužstva prostě… prostě někdo, no, někdo moc moc důležitý. Karel byl skvělý, ne počkejte, ne, on byl nejlepší! Druhý takový v Rusku není, teda, no nebyl.... …" říká dojatě šéf klubu.
„Nezlobte se, já, já jsem ho měl moc rád, bez něj to prostě nikdy už nebude ono, i když sestavíme nový tým. Byl duší celého mužstva. Lidsky i profesně, prostě nejlepší,“ řekl předseda Lokomotivu Jaroslavl.