Piloti letu z Jaroslavle do Minsku, která skončila smrtí 43 pasažérů, byli vystresovaní z nátlaku dispečerů na letišti Tunošna. Tvrdí to bývalý špičkový pilot stíhacího leteckého pluku, jenž je obeznámen s okolnostmi katastrofy. Nervy z příkazů oficírů tedy mohly mít podíl na celé tragédii.
Jako nechtěný, otravný hmyz si musela připadat výprava hokejistů Lokomotivu na malém letišti, které jeho obsluha potřebovala chvatně vyklidit pro „důležitější“ hosty politického summitu, k němuž se jeho aktéři slétávali.
Brzy po středeční hrůze probleskly zprávy, že ne všechno na letišti probíhalo tak, jak správně mělo.
Zvěst zněla zhruba následovně: Stroj s hokejisty musel startovat ze zkrácené dráhy, protože část ranveje byla uzavřena kvůli příletům politiků. To proto stroj Yak-42 nenabral dostatečnou výšku, zvedl se až z pole, kvůli čemuž ve vzduchu zavadil o stožár a roztříštil se o zem!
Oficiální místa se k těmto spekulacím odmítla vyjádřit. Kdo zná ruské prostředí, nediví se.
Bývalý špičkový pilot stíhaček Mig, který důvěrně zná každý metr letiště Tunošna, se podělil o své názory v listu Komsomolskaja Pravda. Z jeho verze možných příčin neštěstí mrazí.
„Incident mi připomněl katastrofu u Smolenska, při které zahynul polský prezident se svojí delegací,“ načíná vyprávění muž, jenž do roku 1994 sloužil u Tunošny.
„Tehdy se pilot letounu slepě podvolil příkazům nadřízených, kteří se dožadovali přistání. Namísto toho, aby se řídili instrukcemi z naváděcí věže,“ připomíná tragický pád vládního stroje do lesa, nad nímž seděla neprostupná mlha. Podmínky jako stvořené k průšvihu. „Mám silný pocit, že tentokrát pozemní velení vyhánělo piloty do vzduchu a ti z toho velmi znervózněli.“
Bývalý pilot se snaží vysvětlit, pod jakým tlakem dispečerů se musel ocitnout šéf letu Andrej Soloncev. „Představte si, že vám dokola zdůrazňují, že nesmí nastat žádné zpoždění, protože se očekává přílet důležitých hostů. Takže ještě než se letadlo dostalo do pohybu, pilotům došlo, že jsou problémy. A ty skutečně nastaly.“
Oslovený odborník nepochybuje, že stroj s hokejisty měl kvůli „náletu“ politiků k dispozici zkrácenou ranvej. Přitom podle vyjádření znalců celá startovací dráha na Tunošně už je sama o sobě co do délky skromná. „Na rozjezd měl letoun méně prostoru.“
Yak-42 se nestihl včas odlepit z ranveje, děsivé finále se neodvratně blížilo. Podle všeho měl Soloncev minimální prostor k rozhodnutí.
Mám se snažit zastavit? S vědomím, že k těžkým zraněním či úmrtím zřejmě dojde.
Anebo mám riskovat, zkusit to zvednout, byť dávno za čárou? „Řešení, zdá se, přišlo příliš pozdě. Ubrzdění stroje nebylo reálné a vzletová rychlost byla nedostatečná,“ míní vzdušný specialista.
Napadají jej i jiné těžké volby, před které byl Soloncev v kritické chvíli postaven. „Svou neústupností (odmítnutím vzletět) by na dlouhé hodiny ochromil letiště, na něž se chystaly přistát politici. Tím pádem by si zaručeně podepsal ortel nad svojí kariérou pilota. V nejlepším případě by mohl pracovat jako nějaká stráž. Další možností byl risk. Pilot zřejmě vybíral mezi svojí kariérou a životem…“
