Je jednou z nejzářivějších hvězd, která se po dobu výluky NHL nastěhovala do Kontinentální ligy. Pavel Dacjuk válí za CSKA Moskva, a tak po Kovalčukovi s Ovečkinem mají hráči pražského Lva možnost poměřit se s ofenzivní silou a technickými finesami dvojnásobného držitele Stanley Cupu a mistra světa z letošního roku. A diváci si ve čtvrtek opět přijdou na své. Utkání sledujte ONLINE na www.isport.cz nebo přímým přenosem na programu Sport 2.
Armádní klub oprašuje zašlou slávu. Pod dohledem generálního manažera a bývalého skvělého útočníka Sergeje Fjodorova a za podpory naftařského giganta Rosněfť nakoupil hvězdy typu Alexandra Radulova. Posily z uzamčené NHL jako Pavel Dacjuk jsou vítaný bonus. Před čtvrteční bitvou v pražské O2 Areně (19.00) poskytl 34letý útočník Sportu exkluzivní rozhovor.
V moskevském klubu jste už stihl sehrát deset zápasů. Už jste se aklimatizoval?
„Každým dnem se to lepší. Ze začátku jsem trochu nestačil fyzicky, scházel mi kyslík. Led byl špatný, puk mi připadal jak kostka... (směje se). To všechno kvůli tomu, že jsem předtím nebyl v pořádném zápřahu, dovolená byla příliš dlouhá. Pomalu se ale dávám dohromady.“
Hned v prvním utkání jste ale dal gól – poměrně netradičně hlavou…
„Když nohy nestíhají, musí fungovat aspoň hlava (směje se). No jo, ale gól bohužel neplatil. Nepochopil jsem proč. Přece jen, nešoupnul jsem puk do brány rukou ani nohou. O takové brance jsem snil od dětství. A teď mi ten sen rozhodčí ukradli.“
Jak na vás zatím působí Kontinentální liga v porovnání s NHL?
„Kvalita a rychlost utkání, řekl bych, jsou na stejné úrovni. S atmosférou v ochozech to bývá horší. V Rusku na zápasy chodí pět, šest tisíc diváků, zatímco v Americe šestnáct, osmnáct tisíc. V Moskvě hokej netáhne skoro vůbec...“
V Praze však přišlo na dvě poslední utkání Lva proti Petrohradu a moskevskému Dynamu dohromady skoro 30 tisíc lidí. Co tomu říkáte?
„Tak to jsem zvědav, to by měla být dobrá atmosféra. Na Lva se těším, hraje jiným stylem než ruská mužstva z KHL. Je to takový chytrý český hokej. Škoda, že v mužstvu už není Jiří Hudler, kterého znám z Detroitu. Ten měl na zranění vždycky smůlu. Kvůli nim v Detroitu chvíli hrál, pak zase ne. Ale hokejista je to znamenitý, to mi věřte.“
V Detroitu jste strávil už 11 sezon, ale postavení největšího starousedlíka nemáte: Švéd Holmström je v mužstvu déle. V čem tkví půvab Red Wings v době, kdy se klubismus už tolik nenosí?
„To je zvláštnost Detroitu. Klub si vždy zakládal na klíčových osobnostech, kolem nichž se tým stavěl. Dřív byl takovou osobností Steve Yzerman, pak jeho roli převzali Niklas Lidström s Tomasem Holmströmem. Myslím si, že to je velice správné. Takoví hráči jsou potřeba, už jen kvůli tomu, aby ty mladší postavili do latě.“
Lidström v létě ukončil ve 42 letech kariéru. Neptal jste se ho na životosprávu a režim? Třeba byste ho mohl jednou napodobit…
„Víte, hokejisté šprýmují: Režim? Dám si do nosu a ležím... (směje se). Ale vážně. Všechno záleží na zdravotním stavu a fyzičce každého hráče. Zažil jsem hodně veteránů, Chris Chelios hrál do osmačtyřiceti, Igor Larionov do čtyřiačtyřiceti. Vyhýbala se jim ale zranění a taky byli hodně odolní. Pokud jde o mě, nevidím důvod ještě hrát, až mi potáhne na padesátku. Na světě se najde spousta dalších zajímavých věcí kromě hokeje.“
Máte dva prsteny vítěze Stanley Cupu. Nosíte je na veřejnosti často?
„Nenosím je vůbec. Nejsou vhodné příležitosti, navíc ty prsteny mě štvou. Jsou obrovské, tlačí na prsty, o všechno zavadí. Leží v jedné detroitské bance v trezoru. Ani je nevyzvedávám...“
Kromě toho se můžete pochlubit tím, že jste čtyřikrát získal Lady Byng Trophy pro nejslušnějšího hráče NHL. Co se nejvíc příčí gentlemanu Dacjukovi na ledě a v běžném životě?
„Na kluzišti nesnáším zákeřnou hru. Ne tvrdou, ale opravdu zákeřnou – takové ty drobné fauly, osekávání, držení. Co jinak? Nemám rád planou práci a nenávidím zradu. Umět přijímat rány je v běžném životě ještě těžší než na hřišti. Tady jen tak člověka do tváře nepraštíš. Musíš najít jiné východisko. Ale ne, to byl zase vtip… Já se peru hrozně nerad. Vždycky se dá se domluvit normálně, bez použití fyzické síly.“
Rád čtete knihy kanadského psychologa Robina Sharmy, který je znám jako výtečný motivátor. Jak jste na něj přišel?
„Doporučil mi ho jeden kamarád. Začetl jsem se do knihy Mnich, který prodal svoje ferrari a už jsem se nemohl odtrhnout. Zvládl jsem další, pak ještě jednu. Když to shrnu, Sharma učí myslet pozitivně, milovat život a vážit si svého okolí. Obyčejně se člověk soustředí na maličkosti a nevidí to hlavní. Je to ale tady, kolem nás... Sharma říká: ,Konej dobro a házej ho do vody‘. To znamená: čiň dobré skutky a zbytečně o nich neuvažuj. Ostatní tě pak docení.“
Nakolik sledujete jednání, která probíhají v zámoří?
„Ani se tím moc nezabývám. Chci se soustředit především na svůj výkon v CSKA. Osobně moc nevěřím, že sezona v NHL rozběhne v nejbližších dnech. Upřímně řečeno, moc mi to ani nevadí, jsem v Moskvě spokojený. Jediné, co si přeju, je mít aspoň trochu víc jasno, ať už sezona začne, nebo ne. Je těžké žít s tím, že si nemůžeš naplánovat pomalu ani svůj zítřejší den.“
