ROZHOVOR: Olympijský rok miluju, říká Jágr
AKTUALIZOVÁNO - Sám s humorem reaguje na to, že je nejlepší střelec v KHL a nastřádal více gólů než asistencí. „To taky nechápu!" směje se Jaromír Jágr.
„Vždyť já býval nahrávač..." Extrémně náročný program mu vyhovuje a nemyslí si, že zrovna on by měl být spasitelem týmu ve Vancouveru.
Během exkluzivního rozhovoru pro Sport stihl 37letý útočník probrat i divadelní hru, která nese jeho jméno.
„Když se to líbilo mamce a Inně, tak mně by se to muselo líbit taky," reaguje pobaveně hokejový útočník, hvězda ruského Omsku.
Začněme ruskou ligou, v níž záříte. Zatím máte 11 gólů a 5 asistencí, to je...
(ihned skočí do řeči) „Divné, co? To taky nechápu." (usměje se)
Stává se z vás kanonýr, nebo máte spoluhráče, kteří nejsou z vašich přihrávek schopní skórovat?
„Je pravda, že jsem býval lepší nahrávač než střelec. Takže na jednu stranu je to zvláštní, ale na druhé straně Klépovi (Jakubu Klepišovi) to tam zatím moc nepadá a můj centr (Dmitrij Pěstunov) vůbec nestřílí, navíc nedal ještě ani jeden gól. Takže to ani nejde, abych měl více přihrávek."
(přemýšlí) „Těžko k tomu něco můžu říct, prostě z toho sešlo. Možná vedení necítilo až tak velký důvod, aby ho sem dovedli."
Během léta jste na sobě makal ještě víc než jindy, třeba jste do kopce sprintoval s olověnou vestou. I z toho teď profitujete?
„S tou vestou jsem běhal, ale pak už jsem ji radši musel odložit, jinak bych zhubnul až moc! (směje se) Teď navíc hrajeme spoustu zápasů, takže už nemusím tolik trénovat. Když navíc nastupujete na velkém kluzišti ve dvou lajnách, je to velký nápor na nohy."
Takže musíte být pořádně stahaný...
„Ale pozor, mně osobně tohle rozlosování vyhovuje! Olympijský rok miluju, protože jsou v něm zápasy neuvěřitelně našlapané, za což jsem rád. Na takový zápřah jsem vlastně celý život trénoval. Když se hraje hodně zápasů, je větší šance, že se ostatní unaví. A když jsou všichni unavení, mám pocit, že z toho profi tuju já, myslím si, že se neunavím tak rychle. Protože svou hru nemám založenou na rychlosti, ale na síle. A při únavě člověk nejvíc ztrácí rychlost, až potom sílu... Když jsou všichni čerství, takovou výhodu nemám. Aspoň takhle to vnímám."
Omsk válí, vyhrál osm z posledních deseti zápasů. Je to i tím, že jste se po minulé sezoně, která byla plná turbulencí, více stmelili?
„Hlavní důvod je v tom, že jsme sehranější, vždyť před minulou sezonou přišlo třicet nových hráčů! Během posledního play off se to ustálilo, což je znát. Dali jsme se dohromady."
Máte už nahráno tolik, že se nebudete muset strachovat o postup do vyřazovacích bojů do posledního okamžiku jako v uplynulém ročníku?
„Na takové úvahy je ještě brzo, ale myslím si, že máme opravdu kvalitní mančaft."
Už se těšíte, až se utkáte s nadupanou Ufou, kterou jste na jaře senzačně vyřadili v prvním kole? O klubu ruská média pějí ódy, prý začíná být neporazitelný...
„To si zase nemyslím. Máme v tabulce o dva zápasy méně, a kdybychom je zvládli, tak jsme před nimi. Podle mě jsou lepší týmy než Ufa - třeba Petrohrad nebo Magnitogorsk."
Fanoušky jste výborným vstupem do sezony navnadili i vy, jistě si myslí, že máte na titul.
„Důležité je, abychom si to mysleli i my hráči."
Jak vás znám, vy o tom nepochybujete.
„Stoprocentně jsem přesvědčený, že na titul máme! Kdybych nevěřil, proč bych chodil na led?"
Před rokem zemřel váš spoluhráč Alexej Čerepanov, k němuž jste měl velmi blízko. Vrátily se vám při týmové pietní akci znovu smutné myšlenky?
„Nevím, jak bych na tohle odpověděl. Těžko se popisuje, co jsem cítil."
Netlačí na vás omské vedení, když se vám teď tak daří, abyste se co nejrychleji rozhodl prodloužit kontrakt ještě o další sezonu?
„Vůbec ne, jsou v klidu. Platí, že se rozhodnu až po sezoně. Není kam spěchat."
Klubový šéf Anatolij Bardin se ale už vyjádřil, že dohoda s vámi je na dobré cestě. To bylo jen proto, aby se zalíbil fanouškům Avangardu?
„Jak už jsem říkal - rozhodnu se až po sezoně. Tady v Omsku se mi ale líbí, po hokejové stránce je to tady zatím bez problémů, fanoušci hokejem žijou, pokaždé máme plný stadion."
Na rozdíl od toho kladenského. Váš mateřský klub má nejnižší průměrnou návštěvu, zhruba 2700 lidí. Naposledy na Vítkovice přišlo jenom 1604 příznivců...
„Co k tomu říct, je to škoda. Asi to bude tím, že ty útočné akce Kladeňáků jsou tak rychlé, že si je lidi můžou vychutnat jenom v televizi! (usměje se) Naživo nemají šanci je postřehnout, proto radši zůstanou doma, aby si to mohli vychutnat zpomaleně. Anebo mě napadá i jiný důvod - všichni v Kladně teď chodí hlavně do kina a divadla!" (směje se)
Zrovna jsem se na hru Jaromír Jágr, Kladeňák chtěl zeptat. Slyšel jste o tom, že David Matásek, jenž hraje vás, onemocněl a poslední představení muselo být zrušeno?
„Když není zvyklý na led, tak prochladnul, to je jasné! Navíc ono vůbec není jednoduché mě hrát, asi ho to schvátilo... Teď vážně - přeju mu, ať se rychle uzdraví."
Kdy jste se vlastně dozvěděl, že se o vás chystá divadelní hra?
„Vím, že mi tvůrci poslali scénář, ale já jsem ho nečetl. Já totiž českým hercům důvěřuju."
Takže jste netušil, o čem ta hra bude?
„Fakt ne."
A jaké máte ohlasy?
„Počkejte, vy se mě tady ptáte na něco, co jsem neviděl. Tak co mám asi tak říkat?" (pobaveně)
Co vám o hře říkali vaši známí, přítelkyně nebo maminka, která ji taky viděla?
„Mamce i Inně se to líbilo. A pokud se to líbilo jim, tak mně by se to muselo líbit stoprocentně. Já mám humor rád a směju se i věcem, kterým ostatní ne. Takže bych se smál ještě stokrát víc!" (směje se)
Těší vás, že hra se líbí nejen divákům, ale má i pozitivní mediální ohlas?
„Když říkáte... Je určitě příjemné, že je to kvalitní. Ale i kdyby nebylo, tak proč by mě to mělo štvát? Já jsem to nenapsal."
Znáte osobně herce Matáska?
„Na internetu jsem viděl nějaké fotky, vím, že založil skupinu Orlík, ne? A samozřejmě si ho vybavuju, jak hrál v Básnících."
Nemáte pocit, že vy jste vlastně pořád na jevišti? Celá vaše kariéra je neustále pod drobnohledem.
„Herectví a kolektivní sport mají opravdu hodně společného, ale hokej se nehraje podle scénáře. Ve sportu nikdy nevíte, jak to dopadne. Navíc na dobré divadlo se jdete podívat i třikrát, čtyřikrát, ale nevím, jestli by se někdo šel podívat dvakrát na stejný hokej, kdyby věděl, jak to dopadne."
Tvůrci vás chtějí pozvat, abyste se osobně přišel podívat. Přijdete?
„Hlavně záleží na tom, kdy se vrátím zase do Česka. V nejbližší době to nemám v plánu."
Neříkal jste si, že byste si místo přestávek zahrál za národní tým v rámci Euro Hockey Tour? Loni jste říkal, že vám dlouhé herní pauzy nevyhovují.
„My tady hrajeme patnáct zápasů za měsíc, do toho pětihodinové přelety, hraju ve dvou lajnách a vy si myslíte, že ještě vyhledávám další zápasy?" (pobaveně)
Když je našponovaný program, to vám vyhovuje, ne? Sám jste o tom mluvil.
„To jo, ale občas si taky musím malinko odfrknout. Jinak bych si musel začít kopat hrob..."
Když se už bavíme o národním týmu, nemáte pocit, že když sledujete zatím nevýrazné výkony českých útočníků v NHL, tak zase bude hra na olympiádě stát na vás? Zase budete spasitelem?
„Nemyslím si, že to takhle bude. Byl by to nesmysl. A to bychom na tom byli hodně špatně, kdyby měl tým táhnout někdo, komu bude v únoru osmatřicet let. To má většina hráčů pět let po kariéře. (usměje se) Navíc se bude hrát na malém kluzišti, na kterým jsem dva roky nehrál."
Teď vážně - v NHL opravdu zatím nikdo nevyniká. Tedy až na Václava Prospala v Rangers.
„Počkejte, za týden to může být jiné. Je říjen, turnaj začne až v únoru. "
Těšíte se už teď na turnaj do Vancouveru?
„Vždyť ani zatím nevím, jestli tam pojedu. Už několikrát jsem říkal, že bude záležet, jak se budu cítit a jestli o mě bude zájem. Já teď žiju ze dne na den, je nesmysl si něco plánovat. Mám svoje zaměstnání, na které se musím soustředit. Trénovat teď jenom kvůli tomu, abych hrál dobře na olympiádě, to je nesmysl. Nebo abych na to teď myslel. Žiju tím, co se děje teď. To je spíš téma pro vás novináře, abyste měli o čem psát."
