Magnitogorsk padl. Byl to zápas blbec, říká Jan Marek
Tak o tom se bude mluvit. Lídr KHL z Magnitogorsku drsně padl v Astaně, náruživí domácí vyprášili favorita surově 7:1. Jan Marek zažil krutou premiéru sezony po třech měsících léčby zlomené nohy. I když… Jediný gól dal právě on. Tři vteřiny před koncem.
Teoreticky jste měli mít proti slabšímu soupeři zápas pod kontrolou, co se přihodilo?
„Co k tomu říct… Ráno jsem říkal, hlavně, ať to neskončí debaklem. A je to tady. Byl to ten klasický zápas, kdy jim tam spadlo úplně všechno, z čeho vystřelili. Prostě zápas blbec, jak to někdy bývá. Občas se přihodí, že hrajete vyrovnaný zápas a góly střílí jenom jeden tým.“
Něco na tom bude. Střely na branku vyzněly pro vás – 43:32…
„Nechci se vymlouvat, ale bylo to nepřiměřené. Dostali jsme pár blbých gólů. Náš brankář Ilja Proskurjakov chytá od začátku sezony skvěle, ale tady měl smůlu. Jeden gól od červený, druhý si srazil sám po ráně z úhlu. Na takový time out má ale právo.“
Co je hlavní, jak jste se cítil vy po té dlouhé pauze? Udýchal jste tempo zápasu?
„Docela to šlo. Tempo hry nebylo zase tak obrovské. První třetina z mé strany nevypadala moc extra, ale od druhé to bylo lepší. S klukama v lajně (Rolinkem a Kudrnou) jsme si vytvářeli gólové šance, z toho jsem měl docela radost.“
Byť vaše trefa nic neřešila, gól po třech měsících pauzy musel zahřát, nebo ne?
„Určitě. Sice jsme utrpěli debakl, ale aspoň něco mě může těšit. Pomůže mi to psychicky. Zklamání z velké porážky však převažuje. Zvlášť, když nás teď čeká těžká série s Ufou, Omskem a Kazaní. To nebude sranda.“
Gólmana kazašského soupeře Glasse jste stihl překonat jen tak tak, siréna už se rozeznívala…
„Je to tak. Už to vypadalo, že nám to nevyjde, ale pak nás tam trenér na posledních dvacet vteřin poslal. Dostali jsme se do přečíslení a z kruhů jsem to trefil do šibenice. S klukama jsem tři měsíce nehrál, ale je vidět, že o sobě pořád víme. Když už jsme si s Tomášem a Jardou vytvořili tolik možností, je fajn, že tam něco spadlo.“
Cítíte ještě při hře bolest v operovaném nártu?
„Docela jo, pobolívá to pod kotníkem. Doktor říkal, že to ještě nějakou dobu potrvá.“
Povězte mi ještě, jak na debakl reagoval klubový boss Veličkin, známý svou přísností?
„Snad žádné běsnění nebude, ale nevím. Jak říkám, nehráli jsme špatně. Aha, tak ne… Neslyšíte ho v telefonu? Už tady na nás řve. (ozývá se křik) Tak já radši půjdu, mějte se, na shledanou…“
