Sýkorův Minsk vládne KHL: Držím se při zemi
Řídí běloruskou revoluci v KHL. Marek Sýkora a jeho tým zbojníků dusí jednoho soka za druhým. Elitní evropská liga má šokujícího lídra. Konkurenci deptá Dinamo Minsk. A jeho fanoušci jsou u vytržení. Na úterní zápas s Kazaní přišlo 15 531 diváků, to je nový ligový rekord. „Bylo to fakt pěkný,“ zněl ještě dlouho rámus v uších trenérovi.
Teď se 61letý stratég může cítit podobně jako zpěvák Sting, který stejnou arénu vyprodal o víkendu. „Byl to nádherný zážitek, s manželkou se nám to moc líbilo. Nenapadlo by mě, že tolik lidí přijde i na hokej. Čekal jsem, že do haly naženou vojáky a policajty, ale oni přišli normální diváci,“ usmívá se Sýkora.
Co myslíte, že obyvatele Minsku víc dostalo: Sting, nebo triumf nad mistrovskou Kazaní?
„Oboje stálo za to a vychutnali si to. Z fanoušků na hokeji jsem cítil, jak z nich sálá nadrženost. Já ten zápas samozřejmě vnímal jinak než oni, proto se spíš vrátím ke Stingovi. Byl ve výborný formě. A to jsem zjistil, že je skoro stejně starej jako já (usmívá se). Zpíval se symfonickým orchestrem, dvě a půl hodiny naplno. Vážně je dobrej.“
Vy jste známý fanoušek rocku, měnil byste se Stingem profesi?
„Sting je ojedinělej. Pamatuju ho ještě z doby, kdy zpíval s Police. Už tenkrát byl vynikající, moc se mi líbil. Teď už dělá trochu jiné věci, ale pořád je to výborný. Každopádně se musí držet ve skvělé kondici. Program má našlapaný, jede velkou šňůru. Ale má úspěch.“ Ostatně, ta brzy čeká i vás s Minskem. A na hokejové poměry jde o nevídané hostování… „Čeká nás pekelný program, od půlky října do konce listopadu hrajeme venku. Pořád. Což vidím jako velkej průser.“
Na rozdíl od šéfů Dinama, že?
„Ano. Oni tomu nevěnují moc velkou pozornost, nepovažují to za problém. A já když o tom mluvím s vedením, dívají se na mě, co to blábolím za nesmysly. Není to pro ně vůbec aktuální téma. Zvlášť teď, když jsme nahoře. Zápas s Kazaní tady všechny navnadil. Měli jsme ale vyhrát za tři body, ne až v prodloužení. Kazaň dala minimálně dva náhodný góly, navíc ti rozhodčí… Poměr vyloučených byl 8:3, z toho jsem měl hrozně špatnej pocit. A že o rozhodčích skoro nikdy nemluvím. Ale v úterý jsem si kolikrát zakřičel. No, nakonec to dopadlo dobře.“
Pro Bělorusy to musí být událost čnít nad Rusy, nebo ne?
„Začíná to tady žít. Místní mi říkají, že tak silný zájem o hokej v Minsku nikdy dříve nebyl. Je znát, jak jsou do hokeje zažraný. Já se snažím, jak je mým zvykem, držet se při zemi. Sice jsme porazili Kazaň, Jaroslavl, tedy špičkové celky, na druhou stranu jsme vedle nich poráželi týmy z východu, kde kvalita není taková jako v Západní konferenci. Ten rozdíl je značný. “
To mě nepřekvapujete. Ale stejně je to příjemné, každý vás teď plácá po ramenou, že?
„Znáte to. Vyhrajete a objímají vás, pak přijde porážka a na stadionu vás nepozdraví ani uklízečka. “
S vámi první místo v KHL nic nedělá, a co s hráči?
„Upřímně, nevím… My máme mezinárodní mužstvo – Slováky v čele se Stümpelem, jsou tu Kazaši, švédský bek Petrasek, kanadský útočník Platt, dva Finové, do toho Rusové a Bělorusové. Proto jsem jim od začátku vštěpoval, že naším hlavním úkolem je vytvořit kolektiv. Zní to hrozně klišovitě, socialisticky, ale ono to tak musí být.“
Minsk logicky nemůže mluvit o útoku na Gagarinův pohár. Ale přece jen, nemění vaši šéfové ve světle aktuálního postavení cíle?
„To snad ne. A kdyby mi to někdo nastínil, hned bych dotyčného zkrotil. Podívejte se, jaké týmy mají k dispozici jiní. Třeba miliardáři z Petrohradu. Zrovna jsem na tohle téma s týmem mluvil. Jsme první, což je skvělý, ale musíme zůstat na zemi. Jakmile by u nás propukla euforie, je to cesta do záhuby. Navíc, náš průměrnej věk je kolem 28 let, jsme docela staří. Na to v přípravě musím pořád myslet.“
Takže co je pro Minsk cílem?
„Play off . To vám tady řekne každý. Podle rozpočtu jsme v KHL někde uprostřed, mezi desátým a patnáctým místem. Pro mě by play off bylo úžasný. A tam se dostanete jen bez velkých výkyvů. Každá krize je hodně znát.“
Už pár let mi říkáte, že po sezoně definitivně končíte kariéru. Se současnými výsledky vás Rusové do důchodu a na zahrádku nepustí!
„Je fakt, že vám to říkám už pět let… (směje se) Tak teď je to vážně naposledy. Na tom trvám. Nenechám se odradit ničím. Ani Gagarinovým pohárem. Ale to berte jako legraci.“
Ptám se i proto, že vám „hrozili“ převzetím běloruské reprezentace. Nebo se situace změnila?
„Odmítám to. Do toho se v žádném případě nechci namočit. Sice se o tom chvíli mluvilo, přesněji se o tom zmiňoval ředitel Dinama Katkov, který mě sem přivedl. Ale ten už tu stejně nepracuje. Kohoutek s penězi pustil trochu víc, než měl, hráčům připravoval strašně drahé kontrakty, nakonec musel odejít. Ne, je to pasé.“
Na rozdíl od vašich českých kolegů je vám hej. Miloš Říha má potíže s nažhavením Spartaku a Petrohrad, kde trénuje Václav Sýkora, zůstává za očekáváním. Jste spolu v kontaktu?
„S Milošem jsem nedávno poseděl, dlouho jsme mluvili. Oni ho teď trošku kritizují, hlavně Vajsfeld (bývalý sudí) se do něj v televizi pustil. Ale Miloš to zvládne. A Petrohrad? S Vaškem jsem mluvil velmi krátce během přípravy. Mají ohromné mužstvo, ale takové hráče je třeba sladit. Což jim zatím nefunguje. “
Věříte Dominiku Haškovi?
„Dominika obdivuju, všechno, ale nevím… Nedokážu odpovědět, jak to dopadne. Jak říkám, obdiv na straně jedné, na té druhé bych se trošku bál. Protože věk nezastavíte.“
