Jágr očima 40 osobností: Michael Jordan i slon v porcelánu | iSport.cz
Martin Tomaides
17. února 2012 • 09:49

Jágr očima 40 osobností: Michael Jordan i slon v porcelánu

TOP VIDEA
Odvážný Trpišovský: Chceme se Barceloně minimálně vyrovnat v držení míče Odvážný Trpišovský: Chceme se Barceloně minimálně vyrovnat v držení míče
Messi a spol. v Praze! U hotelu je vítali fanoušci, hvězdy před nimi prchly Messi a spol. v Praze! U hotelu je vítali fanoušci, hvězdy před nimi prchly
VŠECHNA VIDEA ZDE

Když v devadesátých letech vyrůstal v České republice, byl Jakub Voráček stejný jako většina dětí v jeho okolí. Všichni byli hokejoví fandové a prakticky všichni měli stejného oblíbeného hráče - Jaromíra Jágra.



"Byl to nejlepší hráč na světě, byl z České republiky, z mého rodného města. Zkrátka každé dítě u nás mělo jeho plakát na zdi, řekl Voráček pro server nhl.com.

Jágrovy plakáty už na zdi nemá, vzhledem k tomu, že teď se každý den může podívat na druhou stranu šatny Philadelphia Flyers a vidět tam Jágra jako svého spoluhráče.

Než budoucí člen Hokejové síně slávy v Torontu oslavil své čtyřicáté narozeniny, server nhl.com se bavil se čtyřiceti hráči, trenéry, moderátory a hokejovými činovníky, kteří se mihnuli v Jágrově kariéře.

Jakub Voráček (spoluhráč)
Poprvé jsem Jágra potkal když mi byly čtyři. Bylo to během výluky v NHL v roce 1994. Vyfotil jsem se s ním, bylo to super! Když jsem mu tu fotku ukázal, pořádně se smál.

Mark Recchi (bývalý spoluhráč)
Když sem přišel, bylo mu mezi 18ti-19ti. Hned při jeho prvním zápase, byl mladý, měl dětský obličej, přišel sem a vůbec neuměl anglicky. Ale hned jste viděli, co umí. Byl ještě takový neopracovaný, ale velmi talentovaný. Dobře si pamatuji jeho ohromnou pracovní morálku.
Vstřelil důležitý gól ještě jako mladý kluk v roce 1991 proti New Jersey. Na to si vzpomínám. Ten rok také vyhrál Stanley Cup. Vybavuji si, jak byl silný a jak měl hru pod kontrolou. Dokázal zápas zrychlit, nebo zpomalit. A to moc hráčů neumí. Ve svých nejlepších letech toho byl schopný.

Ron Francis (bývalý spoluhráč)
Jágr je výjimečný hráč a opravdu dobrý člověk. Vždycky byl dost zapálený, aby dosáhl toho co chtěl a vždycky na tom pořádně makal. Byl jsem poctěn, že jsem ho mohl poznat a že můžu říct, že je to můj přítel.

Jeff Reese (trenér brankářů Philadelphie)
Jednou když jsem ještě chytal za Hartford jsme hráli prodloužení proti Pittsburghu. Nechali jsme přeměřit Jágrovu hůl, byla mimo měřítka a on dostal dvě minuty. Trest vypršel, Jágr vyjel z trestné lavice a dal mi vítězný gól. Tak trochu se to nakonec proti nám otočilo.

Kevin Weekes (analytik NHL / bývalý spoluhráč)
Pamatuju si, jaké to s ním bylo v šatně.  Je to fakt vtipálek, pořád si z něčeho dělá legraci. Bylo s ním spoustu zábavy, Jágr byl daleko optimističtější  než si lidé myslí a je s ním daleko více zábavy, než kolik mu vlastně je let.
Když jsme trénovávali v New Yorku ptal se mě, jaké jsou jeho střely. Když jsem mu řekl, že to nebylo v pořádku, že střely neměly správnou sílu nebo přesnost, šel si po tréninku sám střílet na bránu. No a pak jsem zjistil, že si přidával v areálu v Tarrytownu třeba po nocích. Myslel jsem, že jediný sportovec, který něco podobného dokázal, byl Michael Jordan. Neslyšel jsem, že by něco podobného dělal ještě nějaký jiný profesionální sportovec.

Joe Mullen (bývalý spoluhráč / asistent trenéra Philadelphie)
Poprvé jsem ho viděl když mu bylo 18 let a bylo ohromné sledovat ho každý večer, hlavně s jeho úžasným přístupem k tréninku. Skoro každý den jsme ho museli vyhánět z ledu. Prostě miloval být na ledě a pořádně tam makat... Všichni jsme byli ohromeni, jak je silný a talentovaný - zkrátka každý den nás na tréninku ohromoval.

Ondřej Pavelec (brankář Winnipegu)
Byl to plno let nejlepší hráč NHL a je z mého rodného města. Měl jsem štěstí, že jsem si s ním mohl zahrát na mezinárodních turnajích. Sleduju ho také každé léto trénovat. Je neuvěřitelné, jak dobrý pořád je. Pro NHL je dobře, že se vrátil zpátky. Pokaždé když proti němu hraju, tak sleduju, co všechno pořád dokáže.

Dylan Reese (obránce Islanders / rodák z Pittsburghu)
Jágr je jedním z důvodů, proč jsem začal s hokejem. Když on a Mario Lemieux vyhráli pro Pittsburgh pohár, to bylo něco. V té době se hokej v Pittsburghu zvedl a kluci v mém věku ho začali hrát. Pamatuju si ho z play-off 91 jako kluka z hřívou, kterému se říkalo Mario Junior.  Bylo úžasné ho sledovat. Byl to obrovský talent a fantastický hráč.

Scott Hartnell (spoluhráč)
Pamatuju si ho z hlavních zpráv každého večera, vždycky kolem někoho prokličkoval a skóroval. V dvojici s Mariem byli v devadesátých letech neporazitelní. Teď když s ním hraju, prakticky o dvě dekády později, občas mi to přijde až neuvěřitelné... Jako malý kluk vždycky toužíte hrál v NHL, ale hrát s takovou superhvězdou v jednom týmu a celý rok v jednom útoku... Občas jenom přijdu domu a musím se ujišťovat, jestli je to vážně pravda. Je to bezvadný.

Maxime Talbot (spoluhráč)
Pokaždé když se řekne Jágr, vybavím si jeho vlasy. To je taky něco, na co si vzpomene hodně lidí, když se o něm mluví. Po těchto letech se moje vzpomínky poutají k hraní proti němu když hrál za Rangers a jak obtížné bylo, ho bránit, nebo mu sebrat puk.

Mike Lange (rádiový hlasatel Penguins)
Jags je jediný hráč, u kterého jsem použil hlášku, kterou používám doteď.  Prvních pět let v Pittsburghu jsme spolu sedávali vždycky v autobuse na cestách. Jednu, zničehonic, mi řekl "Mám nápad. Možná pro tebe mám hlášku, kterou bys mohl používat". Tenkrát se v angličtině zlepšoval a napsal mi na papír "Vykouřil ho jako doutník". A já mu řekl, že dobrý.  A on jestli bych to nemohl říct i česky. Tak mi to napsal na papír a od té doby to říkám nejen anglicky, ale občas i česky.  Vždycky jsem se u toho musel usmívat, protože on je jediný hráč, který po mě kdy něco takového chtěl a přišlo mi to vážně jedinečné.

Zbyněk Michálek (obránce Pittsburghu)
Když jsem vyrůstal, byl to můj idol.  A nejenom můj, ale mnoha dětí. Když se potom stal hvězdou Pittsburghu a vyhrál s nimi dvakrát Pohár, to bylo vlastně pár let po tom, co v Československu padl  komunismus a konečně jsme mohli i v naší zemi vidět pár zápasů ze zámoří. Tak přesně odsud si ho poprvé pořádně pamatuju. Díky němu tady každý fandil Pittsburghu. Pro hokej v České republice toho tolik udělal. Každý tady na něj byl pyšný, protože byl jedním z prvních mladých kluků, který se dostal do NHL a vedl si tak dobře.

Radek Dvořák (útočník Dallasu)
Měl jsem možnost si s Jágrem zahrát za národní tým a vždycky to pro mě byla čest. V NHL byl ohromný. Když opustil zámoří a vydal se do KHL, byl tam pořád nejlepší. Moc často nevidíte hráče jako je on. Je to hráč starší generace, už je mu čtyřicet, ale pořád válí... Než odešel do Ruska byl jedním z nejlepších hráčů ligy a zdaleka nejlepším Evropanem. V NHL je spoustu dobrých evropských hráčů, ale jen on dokázal dominovat každý rok, co hrál.

Loui Eriksson (útočník Dallasu)
Je skvělé sledovat, co pořád dokáže na ledě dělat. Pro své spoluhráče pořád dokáže vytvořit spoustu šancí.  Když jsem byl menší, vždycky jsem k němu vzhlížel.

Peter Laviolette (trenér Philadelphie)
Když sledujete jeho trénink a přístup... nevěřili byste, že mu je už 40. Nikdy na tréninku nevypadá na tenhle věk. Nikdy nechce volný den, vůbec to nevyužívá. Vlastně je to přesně naopak. Má tím ohromný vliv na naše mladé hráče, jeho přístup je nutí vracet se zpátky na led a přidávat si. Jenom to, že mám možnost mít takového hráče v šatně je úžasné, vážně byste mu jeho věk netipnuli. Zatím byl vynikající.

Phil Bourque, bývalý spoluhráč, vítěz Stanley Cupu.
Phil Bourque, bývalý spoluhráč, vítěz Stanley Cupu.

Tomáš Vincour (útočník Dallasu)
Samozřejmě, že když jsem vyrůstal, byl to můj oblíbený hráč. Byl spoustu let v NHL a pak pár let v KHL a i tam ukázal, že je to světový hráč. Pak se vrátil zpátky a ukazuje, že je pořád jedním z nejlepších hráčů v NHL... Tenkrát v roce 1998 v Naganu vstřelil důležitý gól do sítě USA. Tenhle turnaj jsem sledoval každý den, každý zápas a tenhle moment mi uvíznul v paměti nejvíc. Poprvé v životě jsem ho pak viděl na letišti. Jsem rád, že jsem ho mohl ve svém životě potkat i na ledě.

Jamie Benn (útočník Dallasu)
Je to jedinečný hráč a bylo úžasné, že jsem letos dostal šanci si proti němu zahrát a na vlastní oči vidět, jak dobrý vlastně je.  Občas jsem se prostě jen přistihl, jak ho sleduju a říkám si Páni, to je Jaromír Jágr. Pozorovat ho hrát když jsem vyrůstal a pak si proti němu zahrát, to bylo něco speciálního.  Fakt mi vadilo, když nám dal gól, ale bylo vážně bezvadný sledovat ho, jak salutuje.

Martin St.Louis (útočník Tampy Bay)
Když jsem proti němu poprvé hrál, hrával Jágr ještě za Washington. Bylo to v play-off 03, všichni jsme ho sledovali a museli ho pořádně hlídat. Bylo to zajímavé.

Tomáš Plekanec (útočník Montrealu)
Je pro mě těžké vybrat nejlepší moment jeho kariéry, protože jsem ho sledoval vlastně odmalička. Hrál jsem s ním na loňském mistrovství světa, tenkrát vstřelil svůj první hattrick v národním týmu. Bylo to v zápase proti USA a bylo to skvělé utkání. Být součástí takového momentu pro mě bylo úžasné.

David Krejčí (útočník Bostonu)
Myslím, že on je tím největším důvodem pro to, že hraju v NHL. Když jsem vyrůstal, byli tam pro mě jenom dva hráči, Jágr a Hašek. Hašek je gólman, takže nebýt Jágra, nevím, co by se mnou vlastně bylo. Možná bych ani tak moc nechtěl být hokejistou. Když jsem byl dítě, znamenal pro mě všechno. Vzhlížel jsem k němu.

Jonathan Toews (útočník Chicaga)
Vzpomínám si, že jsem jako dítě měl kazetu, která se jmenovala „50 nejlepších gólů“. Pouštěl jsem si jí pořád dokola. Nikdy nezapomenu na gól proti Chicagu, kde obehrál asi čtyři hráče a bekhendem prostřelil Eddie Belfoura. Byl jedním z mých nejoblíbenějších hráčů. Když jsme hráli hokej přes léto, vždycky jsem nosíval číslo 68.

Nicklas Lidström (obránce Detroitu)
Viděl jsem několik výběru s jeho skvělými góly, hlavně z raných let v dresu Pittsburghu. Překonal tři nebo čtyři hráče, vydal se přímo k bráně a pak ještě oklamal gólmana parádní kličkou. To je to co mi vyskočí v hlavě, když se mě zeptáte na Jágra, tyhle parádičky. Když si vybavím hru proti němu, to co je vždycky to hlavní pro mě jako obránce je to, jak neuvěřitelně silný je na puku. Je to velký chlap, dokáže si pokrýt kotouč a namířit si to přímo k bráně… umí udělat spoustu skvělých věcí, které se nám obráncům těžce brání. Také má skvělou střelu. Dokáže krásně najít odkryté spoluhráče, o to těžší je proti němu hrát.

Zdeno Chára (obránce Bostonu)
Pamatuju si, že když byl na vrcholu, byla to pokaždé čest zahrát si proti němu. A on je navíc stále legendou této soutěže a tohoto sportu. Je zpátky ve skvělé formě, tvrdě maká – daleko více, než dřív – snaží se hrát na obou stranách kluziště. A to není jednoduché pro někoho v jeho věku. Dokázal toho tolik, že už nemusí nikomu dokazovat nic dalšího. Myslím, že to dělá pro radost z tohoto sportu a za to si ho vážně vážím. Protože kdyby mu návrat do NHL nevyšel, pokazil by si jméno, nebo statistiky. Myslím, že hodně lidí čekalo na jeho návrat a pečlivě ho sledovalo. A on nakonec předčil všechna očekávání a ještě více si upevnil pozici v tomto sportu.

Patrick Kane (útočník Chicaga)
Jágr byl jedním z mých oblíbených hráčů když jsem vyrůstal. Myslím, že to bylo v roce 2000 nebo tak, zaznamenal svůj 100 bod tak, že ho podtrhl obránce a on vleže trefil puk ze vzduchu do sítě. To bylo něco.

Patrick Marleau (útočník San Jose)
Moje asi první vzpomínka je, když jsem ho sledoval vyhrát Stanley Cup v roce 1991-92, protože Pittsburgh byl můj oblíbený tým. Proti Chicagu, kdy si vyjel od mantinelu a prošel kolem asi tří hráčů, pak kolem Chrise Cheliose a bekhendem prostřelil Belfoura mezi betony, to je asi to co si pamatuju nejvíce. Kdyby neodešel, asi by pokořil ještě více rekordů, ale je dobře, že je i tak zpátky.

Brad Stuart (obránce Detroitu)
Vybavuju si ho jako hráče, proti kterému se vážně špatně hraje. Velký, silný a rychlý. Navíc s šikovnýma rukama. Jestli je o krok před vámi, už se k němu nedostanete, tak moc byl silný. V souboji jeden na jednoho jsem ho tuším zastavil v kariéře tak jednou a cítil jsem se fakt dobře. Jo, možná tak jednou. Možná.

Joe Thornton (útočník San Jose)
Nejdominantnější hráč dvou dekád, to je Jágr. Velký, silný a rychlý. Vzpomínka kterou si vybavím jako první? Asi olympiáda z roku 1998, když Češi vyhráli zlato. Sledoval jsem ho jako mladík a byl zkrátka dominantní. Byl to nejlepší hráč na ledě. Kdyby zůstal v Americe, asi by byl ještě výš v historických tabulkách. Ale rozhodně to je budoucí člen Síně slávy.

Henrik Zetterberg (útočník Detroitu)
Pamatuju si, když jsem proti němu poprvé hrál. Bylo to na mezinárodním poli a byl to ohromný pocit. Když jsem vyrůstal, byl jedním z mých idolů a najednou zničehonic stál proti mně na vhazování. To byl pocit, který si budu pamatovat navždycky.

Jakub Kindl (obránce Detroitu)
Je to ten nejlepší Český hráč jakého jsme kdy měli a jakého kdy budeme mít. Nejspíš do té doby, než vyroste nějaký další Jágr… Pamatuju se, když mi bylo asi 10 a národní tým vyhrál olympíádu v Naganu. V té době byl hvězda Pittsburghu a byl zkrátka jedinečný.

Mike Babcock (trenér Detroitu)
Když hrál za Pittsburgh, byl prostě báječný. Byl obrovsky dominantní, měl neuvěřitelné krytí kotouče. Chvílemi to v létě vypadalo, že by mohl hrát za Red Wings. Nakonec nechtěl, ale teď odvádí výbornou práci pro Philadelphii. A i v Rangers se mu skvěle dařilo. Měl jsem možnost se s ním v létě chvíli bavit, i když ho pořádně neznám, bylo to vážně fajn. Ale rozhodně to byl a je velký hráč, nejen v NHL, ale na celém světě. A pořádně dlouho.

Ken Holland (generální manažer Detroitu)
Když byl na vrcholu, byl větší a silnější a talentovanější než kdokoliv jiný. To jak byl šikovný, jak ovládal puk…  vždycky jsem ho hodně sledoval když hrál za Rangers, Pittsburgh a teď za Philadelphii a on je prostě jeden z nejlepších hráčů všech dob. Tito hráči můžou hrát opravdu dlouho zkrátka proto, že jsou o hodně lepší, než všichni ostatní. Je to velký chlap se spoustou dovedností. Zajede do rohu, vystrčí zadek a vy se kolem něj prostě nedostanete. Dokáže si puk pohlídat. Už sice nelétá na ledě jako dřív, ale pro soupeře je stále velkou hrozbou. Úžasný hráč. Jeden z takzvaných „great ones“.

Bruce Boudreau (trenér Anaheimu)
Když proti nám letos hrál, byl stále skvělý. Je pořád jako slon v porcelánu, je velký a silný a nevadí mu, když mu někdo nebo něco stojí v cestě. Prostě tudy projde. Jediný rozdíl mezi Jágrem teď a Jágrem před 15ti lety je tak možná ten, že teď je častěji zraněný. Jeho velikost a schopnosti tu stále jsou. Myslel jsem si, že to s ním bude jako s většinou hráčů, že dřív byl skvělý, ale teď už to tak nebude. Ale vážně to tak nevypadá.

Teemu Selänne (útočník Anaheimu)
Proti Jágrovi hraju přes 20 let, na mezinárodním poli, v junoriech, v NHL a co se mi u něj vybaví první je to, že se vždycky směje. Užívá si to. To je jediný důvod proto, že může pořád hrát i v tomhle věku. Když se na ledě člověk baví a užívá si to, všechno jde jednodušeji. Samozřejmě, na kondici a všech věcech které musíte dělat okolo hokeje musíte víc zamakat v pokročilém věku, ale děláte to s úsměvem, protože přece chcete pořád hrát. Když jsem byl mladší, nedokázal jsem si hru užívat tak jako teď, když jsem starší. A to je úžasné.

Chris Therien (bývalý obránce Flyers / současný hlasatel Philadelphie)
Moje první vzpomínka je z hraní proti němu. Byl to tak skvělý hráč, nepoddajný a ambiciózní kluk. Byl hodně výrazný s těmi svými dlouhými vlasy a roky byl tváří této soutěže. Navíc to pro mě byl také divizní rival, nejdůležitější hráč v dresu soupeře. Většinou jsem proti němu ale míval štěstí. Hrál jsem proti němu tvrdě a využíval svou postavu, snažil jsem se držet si ho od těla. Někdy mi to vyšlo, někdy zase ne. Ale rivalita s ním byla vždycky skvělá a naše souboje jsem si užíval.

Marián Gáborík (útočník Rangers)
Mám spoustu vzpomínek z dětství, když jsem doma na Slovensku sledoval v televizi pořady jako „NHL Cool Shots“, nebo „NHL Power Week“. Většinou to bylo plné Jágra, vždycky bylo zábavné ho sledovat hrát, je jedním z nejlepších hráčů, co kdy hráli tuhle hru. Je skvělé sledovat ho i teď, můžete vidět, že to pořád v sobě má.

Randy Carlyle (bývalé trenér v NHL)
To co bylo typické u Jágra bylo to, že chtěl pořád mít puk. Když jste mu dávali puk a dávali jste mu ho často, postaral se týmu klidně o veškerou ofenzivu. Má ten dar, že dokáže sám ovládat zápasy. To dělal skoro pořád. Když s námi hrál v roce 2003/2004 ve Washingtonu, byli jsme skvělý tým, měli jsme 92 bodů a byli první v Jihovýchodní divizi. Jágr byl navíc vynikající v play-off, útok nám šel skvěle. Bohužel nám nefungovala obrana.

Mark Madden (populární pittsburghský rádiový hlasatel)
Pamatuju se na zápas proti New Jersey v play-off 99. Jágr si ošklivě natáhl třísla (musel dokonce vynechat čtyři předchozí zápasy), ale pak dal vyrovnávací gól v šestém utkání a nakonec zápas rozhodl v prodloužení. A zazářil i v sedmém duelu. Viděl jsem ho po tom utkání a skoro nemohl chodit. Vypadalo to, jako když za sebou tahá mrtvou nohu a měl obrovskou modřinu přes celé stehno. Každý kdo říkal, že Jágr nehrál za Pittsburgh na milion procent, tak byl asi hodně náročný. Nikdy jsem neviděl takové vítězství vůle nad zraněním, jako tady u Jaromíra Jágra. Bylo to prostě neuvěřitelné.

Alan Robinson (pittsburghský dopisovatel stránky nhl.com)
Vždycky se mi zdálo, že Jágr není dostatečně oceněný za to, že je vlastně jedním z nejlepších sportovců planety. Vždycky to dokázal rozjet, když to jeho tým potřeboval a dokázal excelovat. Dokázal to také když vedl český tým za výhrou na olympijských hrách v Naganu. Plno lidí stále neví, že číslo 68 nosí, aby uctil svého dědečka, jenž zemřel v roce 1968. Museli byste tenkrát v Japonsku být, abyste viděli, tu vášeň a touhu která táhla Jágra za výhrou 1:0 ve finále nad Ruskem. Stále ho vidím, jak se po zápase sunul k nám novinářům na interview. Byl zachvácen radostí, ale to co jsem viděl v jeho očích, byla hrdost. To, že pomohl splnit sen pro celý svůj národ.

Phil Bourque (bývalý spoluhráč)
První co se mi vybaví je hraní s ním jeho první rok. Když byl ještě mladý kluk, co neumí moc anglicky. NHL mu dávala pěkně zabrat. Protihráči ho pořádně řezali. Jezdil si středem hřiště s hlavou dole, dokud ho někdo pořádně nezbořil. A my to jen sledovali na střídačce a říkali si „Páni, zvedne se ještě, nebo ne?“ Ale rychle se naučil dívat se kolem sebe. A s tím jak hodně o hře přemýšlí a jak přistupuje k tréninku, se stal brzy právoplatným hráčem NHL. A na konci jeho první sezony už byl hvězdou.
Poprvé když jsem proti němu pak nastoupil jako hráč Ottawy jsem dostal jasný úkol, lítat kolem něj a bránit ho, dělat mu stín. No a Jágr v tom zápase odehrál 30 minut a mě trvalo tak dva týdny, než jsem se dal zdravotně dohromady. Nikdy jsem v jednom zápase nehrál zdaleka tak dlouho, a to na žádné úrovni. Nikdy předtím jsem nezažil někoho, kdo by byl tak silný a měl takovou výdrž.

Jeremy Roenick (bývalý hráč, televizní analytik)
Finále Stanley Cupu z roku 1992 je nejděsivější vzpomínka jakou na něj mám. V Pittsburghu jsme vedli s Chicagem 4:1 v prvním zápase a Jágr nám dal gól. Dá se říct, že sám položil celou naší pětku, Brenta Suttera pokud si dobře pamatuju, dokonce dvakrát. Prostě se prokličkoval hřištěm skrz celý náš tým a pak dal bekhendem gól Belfourovi. Pittsburgh to obrovsky nakoplo a v tom utkání nás nakonec porazil 5:4. Pro nás to byla obrovská rána a už jsme se z toho během celé série nedokázali dostat. Tenhle gól byl prostě rozhodující a děsí mě ještě teď.
Na jednu stranu to je děsivá vzpomínka, na druhou stranu je to ukázka čistého umění. Něčeho nádherného co dokázal někdo tak mladý. Vždyť když se mu povedl tento kousek, bylo mu teprve 20 let! Když jsem to viděl řekl jsem si „no to si snad děláš legraci?“ On to prostě v sobě měl, hned od mladého věku. Měl zkrátka ten dar. Nebyl to vždycky ten nejladnější bruslař, ale rozhodně byl na bruslích jedním z těch nejsilnějších. Nebyl nejrychlejší, ale způsob jakým si uměl pokrýt puk, jak přihrával, nebo jak pracoval s hokejkou… vždyť on by se vykličkoval i z telefonní budky.

 
Aktuální zápasy
Články odjinud


Články odjinud