Legendární Chelios o Haškovi: Na olympiádě v Naganu byl Dom jako zeď
Během svých kariér dokázali, že jde přelstít čas. Jeden hrál do osmačtyřiceti, druhý jen o dva roky méně. Nastupovali spolu v Chicagu, dvakrát vyhráli Stanley Cup v Detroitu. Chris Chelios a Dominik Hašek. Dva velcí kamarádi, dvě legendy. „Dom byl skvělý spoluhráč. A teď se těším na to, až vstoupí do Síně slávy,“ říká o něm někdejší obránce v rozhovoru pro deník Sport.
Při pohledu na ně lidé kroutili hlavou a říkali si: Jak je to možné? Chelios s Haškem jako by se vymykali z klasického světa, svou výdrží vyráželi dech. „Je to o tom, že jsme hokej milovali. Bez té vášně to nejde,“ tvrdí Chris Chelios, druhý nejstarší hráč historie NHL. Za Atlantu v sezoně 2009/10 hrál ještě ve 48 letech!
Pro deník Sport promluvil po telefonu cestou do haly klubu Red Wings, v němž pracuje v managementu jako poradce. „O Domovi vždycky rád něco řeknu,“ pousmál se.
Hecovali jste se, kdo vydrží hrát déle. A vy jste o dva roky vyhrál. Takže můžete být spokojený, ne?
„No jo vlastně! (usměje se) Ale zase musím říct, že v době, kdy Dominik končil, tak měl podstatně významnější roli než já. Pořád byl jako první brankář, tým na něm stál. Měl to mnohem těžší. Já byl přeci jenom jen jedním z obránců, moje vytížení už nebylo takové. Takže ano, hrál jsem déle. Ale upřímně – Dom v jeho věku byl pro tým důležitější než já. To je třeba si přiznat.“
V čem tkvělo kouzlo toho, že jste oba vydrželi tak dlouho?
„Člověk musí tu hru milovat, dávat jí všechno. A s tím my jsme neměli žádný problém. Oba jsme navíc velmi soutěživí. Dom možná ještě o trochu víc, že?“ (pousměje se)
S koncem se nerad smiřoval, ještě před minulou sezonou, tedy ve 47 letech, se pokoušel o návrat do NHL. Myslíte, že by na to měl?
(ihned zareaguje) „Ano, určitě ano. Už ten poslední rok, kdy v zámoří chytal, ukázal, že věk není rozhodující. Měl výbornou sezonu, i když v play off už se pak do branky tolik nedostal. Ale pořád se udržoval v kondici, dobře věděl také to, jak se postarat o to, aby ho nepronásledovala bolest třísel. Zvládnul by to.“
Teď je s jeho hraním definitivní konec, v Pardubicích mu v neděli při velké slávě vyvěsili dres. A při ceremoniálu zazněl i váš osobní vzkaz.
„Uvažoval jsem o tom, že bych dorazil i osobně, abych Doma překvapil. Ale bohužel mi to pracovní vytížení nedovolilo, což mě mrzelo. Ale bylo pro mě ctí aspoň Doma pozdravit, moc rád jsem to udělal.“
Potkali jste se už v Chicagu na začátku devadesátých let, jak vzpomínáte na společné chvíle?
„Na úvod musím říct, že to byl fakt super spoluhráč a parťák. Když jsme začínali v klubu Blackhawks, tak tam tehdy velmi dobře chytal Ed Belfour, takže Dom bohužel nedostával až tolik příležitostí. Proto ho vytrejdovali do Buffala, ale i tam jsem ho dál sledoval.“
Co vás na něm nejvíce upoutalo?
„Jak všechno dělal naplno. Ani při tréninku nechtěl dostat gól, to je o něm už dobře známé. Bylo to něco speciálního. Trochu mě mrzelo, že z Chicaga odešel, ale nedalo se nic dělat. Potom jsme se potkali naštěstí ještě v Detroitu.“
| Chelios očima Dominika Haška |
| „Na Cheliho vzpomínám moc rád, je to jeden ze dvou nejlepších obránců, s kterým jsem kdy hrál. On a Nicklas Lidström. Při vší úctě k ostatním, je třeba říct, že oni měli ještě něco navíc. U Cheliho to bylo neskutečné bruslení, bojovnost, obratnost. Možná to bylo i těmi jeho řeckými kořeny. A byl i chytrý, uměl výborně číst hru. Byl podobně soutěživý jako já, hokej ho hrozně bavil. Vydržel by hrát i déle než do 48 let, ale trenér už ho pak přestal stavět. Byl to obrovský držák i přesto, že neměl zrovna příkladnou životosprávu. Neměl problém si v letadle otevřít pytlík s brambůrkami a k tomu pivo. Nebo hodinu a půl před zápasem mu nosili do kabiny večeři, třeba steak nebo rybu. A normálně si to dal. Ne, že by všechno snědl, ale dal si... S tím neměl problém. Navíc nepotřeboval skoro spát. Když jsme večer někam zašli a dali si pár piv, druhý den ráno už v devět seděl v sauně ve sto stupních, měl puštěnou televizi a šlapal na kole. My jsme dorazili až po desáté, ale on už tam byl od rána... Šel spát třeba ve čtyři, v sedm už vstával a vezl děti do školy. A pořád byl čerstvý. Pokud jde o to venkovní utkání, už mi kvůli tomu dvakrát volal. Nechci ho zklamat, jsme velcí kamarádi, ale omluvil jsem se mu. Mám už jiné plány, navíc ani nemám chuť, jsem v tom asi jiný. Rád si zahraju někde na rybníku, ale už to nehraju profesionálně, takže už to necítím tak, že bych se někde rád ukazoval před lidmi. Po tom netoužím, tyhle exhibice nejsou nic pro mě. Nemám to v sobě. Až na jaře poletím do Detroitu, klidně si s ním půjdu někam zablbnout na dvě hodiny na trénink. Ale exhibice, to ne. V brance už jsem toho odchytal až dost.“ |
Jak často jste v kontaktu?
„Tak jednou za tři měsíce si zavoláme nebo si napíšeme. Byl jsem se na něj jednou podívat i v Evropě, když ještě chytal. A teď se ho snažím se přemluvit, aby si stejně jako já na konci prosince zahrál s veterány venkovní zápas v Detroitu, ale ještě se mi ho nepodařilo přesvědčit. Doufám, že si to ještě rozmyslí, bylo by super ho tady zase vidět. Byl by to báječný zážitek.“
Hašek je podle mnohých expertů považovaný za nejlepšího gólmana historie. Co byste řekl vy?
„Těžká otázka... Povím to takhle: Neřekl bych, že byl úplně nejlepší. Dal bych ho na stejnou úroveň jako třeba Patrick Roya, Ed Belfoura nebo Martin Brodeura. Každý je jiný, všichni byli skvělí, ale nejdou srovnávat. Protože každý z nich měl jedinečný styl. Nemyslím si, že by některý z nich byl lepší než Dom, ale je to i naopak. Všichni byli skvělí, a když mluvím o Brodeurovi, tak o něm ještě v přítomném čase. Každopádně všichni buď už jsou členové Síně slávy, nebo se do ní dostanou.“
O Haškovi se mluví, že by mohl do Síně slávy vstoupit už v příštím roce. Jaký je váš tip?
„Stoprocentně. Myslím si, že on bude první volbou, bez debat. Člověk nikdy neví, ale vsadil bych se, že on půjde teď hned na řadu.“
V Detroitu jste spolu dvakrát vyhráli Stanley Cup, ten druhý v roce 2008, kdy už vám bylo 46, Dominátorovi 43. Jaké na to máte vzpomínky?
„Jen ty krásné. V prvním roce (2002) jsme sice měli silný tým, ale i tak bychom nemohli ničeho dosáhnout, kdybychom neměli Doma. Už v prvním kole proti Vancouveru zářil, pak nás držel i dál. V tom roce 2008 už v play off tolik nechytal, ale pořád byl důležitou součástí našeho mužstva.“
Jak moc jste na sebe pyšní, že jste právě vy dva byli vzorem hokejové oddanosti?
„Pokud budu mluvit za sebe, tak jistě ano. A podobně to musí vidět i Dom. Mě by ani ve snu nenapadlo, že bych mohl hrát tak dlouho. Když se teď bavím s lidmi okolo hokeje, vidím, že jsem pro ně určitou inspirací, což mě těší. Hráčů, kteří vydrží hrát přes čtyřicet, přibývá, podívejte se třeba na Jaromíra Jágra nebo Martina Brodeura. Jsem vděčný za to, co všechno se mi v hokeji podařilo, budu na to vždycky mít jen báječné vzpomínky. Nebylo jednoduché se držet takhle dlouho na vrcholu, ale když člověk něco miluje, není co řešit.“
Jenže tělo muselo hrozně bolet, že.
„Ale právě i tréninky nám dodávaly adrenalin. Makali jsme nejen během sezony, ale i v létě.“
Mluvíme-li o Haškovi, nesmíme zapomenout ještě na rok 1998. Víte, co myslím?
„No jo vlastně. Tuším. V Česku to rádi připomínáte, že?“ (pousměje se)
Zlatý olympijský turnaj, na němž Hašek a spol. ve čtvrtfinále porazili právě Ameriku, kterou jste vedl jako kapitán. Je to pro vás stále noční můra?
„Mám to v živé paměti. Nejde zapomenout na to, jak byl Dom nepřekonatelný. Byl famózní, skvělý. Vymyslete ještě další podobná slova a vystihnete to. A v tom utkání zahrál dobře i Jágr. Dal nám vítězný gól, ne?
Ano. Svým typickým výpadem od mantinelu.
„Už si vzpomínám. Ale přesto tím hlavním důvodem, proč jsme vypadli nejen my, ale potom v semifinále i Kanada, byl právě Dom. Nikdy v životě jsem neviděl, aby nějaký gólman na turnaji nebo v play off chytal takhle dobře. Opravdu ne. Dá se říct, že on nebyl v tu dobu brankář. Ale zeď. To bylo prostě něco neuvěřitelného.“
A co s vámi bude dál? Stále uvažujete o tom, že byste se znovu někde v Evropě vrátil k hokeji s některým z vašich synů, jak jste o tom nedávno při uvedení do Síně slávy mluvil?
„Nikdy nevíte, co se může stát. Je to jedna možnost. Ale uvidíme, jestli někde kluci dostanou angažmá, nebo ne.“
Udržujete se stále v kondici?
„Ano, kvůli tomu venkovnímu zápasu začínám ještě víc bruslit, budu chodit třikrát týdně na led. Abych se co nejlíp připravil.“
