Kouč Tortorella ocenil Prospala: Aspoň máš koule si to přiznat
Přišel do kabiny, v níž býval jeho druhý domov. Zrovna probíhala příprava na zápas. Ale najednou vycítil, že je něco špatně. „V tu chvíli mi došlo, že hokeji už nemůžu dát všechno. A mám myšlenky úplně někde jinde,“ vrací se Václav Prospal, dvojnásobný mistr světa, k momentu, kdy v pátek oznámil konec kariéry.
Skutečně je to defi nitivní rozhodnutí?
„Ano, nechci být ten, kdo něco oznámí, ale potom si to rozmyslí.“
Není tedy šance, že by se vaše hokejové srdce znovu ozvalo?
„To ne. Nebylo to ukvapené rozhodnutí. Nějaký ten pátek to ve mně bublalo, ale možná jsem potřeboval odcestovat, abych přišel na to, co chci. A hokej najednou nebyl na prvním místě.“
Kdy přesně vám tohle došlo?
„Přiletěl jsem do Vancouveru, absolvoval jsem zdravotní prohlídky. Odvezli mě do města, v němž hraje farmářský tým Utica, přes který jsem se chtěl prokousat zpátky do NHL. Normálně jsem dorazil s velikou chutí se o to porvat. Věřil jsem si, že se mi to povede. Tak jsem si sednul do kabiny, zrovna byla videoporada, rozebíralo se poslední utkání. A mně najednou problesklo v hlavě: Co tady vůbec dělám?! Došlo mi, že o hokeji vůbec nepřemýšlím. Hlavou se mi honily jiné věci.“
Jaké třeba?
„Jaký bude mít Vašík (syn) trénink, jak to doma zvládá Monča (manželka)… Prostě jsem myslel na rodinu. V tu chvíli mi došlo, že hokeji nejsem schopný už dát těch sto procent jako vždycky. Asi jsem opravdu potřeboval někam takhle vycestovat, aby mi to moje srdce řeklo.“
Jak reagoval váš oblíbený kouč John Tortorella, jenž Canucks šéfuje a do klubu vás lákal?
„Mně se hrozně líbilo, že mě chápal. Dokázal mi říct: Hele, jdi tam, kam tě srdce táhne. A moc mě potěšila i další jeho slova. Pověděl mi, že mám aspoň nějaké koule si přiznat to, že už nejsem schopný hokeji dávat všechno, a nehraju jenom kvůli výplatě a kvůli tomu, abych mohl říct, že jsem v NHL… On mě jako jeden z mála lidí zná velice dobře na ledě, ale i mimo něj. A ví, že mám skvělou rodinu. Pak jsem se spojil i s asistentem generálního manažera ve Vancouveru, snažil jsem se mu to vysvětlit. A věřím, že mě pochopil. Jen bych zneužíval jejich času, kdybych oblékal jejich dres s tím, že už je mi, když to přeženu, jedno, jak to dopadne. Nebo jak budu trénovat.“
