Hlediště plné jeho dresů a nápisů typu „39 – nejlepší ze všech“. Vypadalo to jak v dobách, kdy ještě předváděl mezi tyčemi šavlový tanec jako nepřekonatelný Dominátor. V Buffalu strávil Dominik Hašek podstatnou část zámořské kariéry. Stal se superhvězdou NHL, podceňovaný tým díky němu dokonce útočil na Stanley Cup. O víkendu se tam vrátil, uvedli ho do klubové Síně slávy.
Dostal šavli, kterou má klub ve znaku. Potleskem vestoje dali Haškovi najevo, že je pro ně bohem, i když si svého času vynutil odchod do Detroitu, kde konečně získal vytoužený Pohár. „Nádherná atmosféra, trošku dojatý jsem byl taky,“ přiznal 49letý velikán v rozhovoru pro Sport po svém nanebevzetí v Buffalu.
Jak jste si zase po letech vychutnával potlesk našlapaných tribun?
„Bylo to krásný. Zpátky v Buffalu, osmnáct tisíc diváků, vyprodáno… Člověk tu prožil kus života. Když to shrnu, celé ty tři dny, co jsem tady strávil, byly pěkné. Setkání s lidmi, s nimiž jsem něco prožil, charitativní program. Narychlo jsem si ještě připravoval řeč… Atmosféra byla nádherná.“
Co se ve vás odehrávalo?
„Trošičku dojatej jsem byl taky. Bylo hezký sledovat v sestřihu zase svoje zákroky, potkat se s kamarády. Byla v tom nostalgie, ale že bych začal natahovat, to ne. (směje se) Ale nešlo jen o ten ceremoniál. Čekal mě dvoudenní program. Média, oběd s lidmi z radnice, z klubu, těmi, kteří podporují „Hasek´s Heroes“ (podpora dětského hokeje). Bylo to trochu hektické, ale příjemné.“
Snažil jste se maskovat mezeru po zubu, o který jste přišel při rekreačním hokeji?
„Na fotkách je to asi vidět… Hraju beka, dostal jsem pukem. Odrazil se od hokejky. Nechal jsem si udělat náhradní zub, ale s ním mi nešlo mluvit. Takže na některých fotkách ho mám, někde ne.“
Potkal jste se i s bývalými spoluhráči?
„Viděl jsem se s Ríšou Šmehlíkem. Říkal, že letos na ceremoniál nepůjde, až v příští sezoně, kdy mi budou vytahovat dres. (směje se). Přišel ale Jay McKee, se kterým jsem hrál asi sedm let. Příště to musíme ohlásit ve větším předstihu, aby se nás sešlo víc a někam jsme si mohli společně zajít.“
Taky jste mluvil s koučem Tedem Nolanem, který údajně z vašeho popudu musel před sedmnácti lety odejít. On je indiánského původu, vykouřili jste dýmku míru?
„Neměli jsme tak vyhrocený vztah, jak se psalo. Nafouklo se to, když se s ním vedením rozešlo a nepodepsalo další smlouvu. A já byl vlastně viníkem toho všeho. Postavil jsem se tehdy spíš za generálního manažera. A nakonec vyhodili oba… Ale po letech jsme si podali ruce, navštívil jsem ho v kabině. Udělali jsme si pár fotek, bylo to fajn.“
Kam si dáte šavli, kterou jste dostal?
„Zatím nevím, nevezu ji s sebou. Nechci dělat na letišti problémy. Dohodli jsme se, že ji pošlou.“
V Buffalu jste získal všechny svoje trofeje, stala se z vás superhvězda. Nemrzí vás, že jste s ním nezískal Stanley Cup, ačkoli v roce 1999 vás o něj připravil sporný gól?
„Po letech už mi to je jedno, uplynulo patnáct let. Tenkrát mě to mrzelo hodně, kdybych dokázal přivézt Stanley Cup do Buffala, bylo by to ještě krásnější. Ale věřím, že jednou to vyhrají, i když letos to určitě nebude. Sabres postoupili dvakrát do finále a Buffalo Bills v americkém fotbalu čtyřikrát. Ale žádný tým z města ještě nikdy žádnou velkou trofej nevyhrál. Je to motivace…“
Třeba bude mladší krajan Michal Neuvirth ten, kdo tým dovede k triumfu, co myslíte?
„Mluvil jsem s ním v kabině a ledoval tříslo. Tým prochází přestavbou, pořád ho sleduju, jinak to ani nejde. Jsem ve spojení s lidmi z klubu, pořád k němu mám vztah. Mrzí mě, kde momentálně je. Ovšem za pár let může zase patřit mezi špičku.“
VIDEO: Hašek měl přímo na ledě i proslov
Napadlo vás, že kdybyste z Chicaga v roce 1992 nešel do Buffala, mohla se vaše kariéra vyvíjet třeba úplně jinak?
„Na to jsem nikdy nezapomněl. V Buffalu jsem dostal šanci, i když to taky nešlo tak rychle. V tom roce 1992 jsme tam přišli pár dní před zahájením kempu s Ríšou Šmehlíkem a začali se připravovat v tréninkové hale. Vyhledal mě kustod Rip Simonick, který snad třicet let nevynechal jediný zápas. Sérii přerušil, až když měl žlučníkový záchvat. Přišel a zeptal se, jaký chci dres. Já koukal a povídám: ‚To je poprvé, kdy se někdo ptá, jaký chci číslo.‘ Nebyl jsem na to zvyklej. To bylo moje první setkání s klubem.“
Zůstal tam někdo, koho jste znal ještě ze svojí éry?
„No, samozřejmě! Je tam třeba PR Mike Gilbert. Najali ho právě kvůli problému s Nolanem, do té doby tam nikdo na tyhle věci nebyl. V klubu pracuje i spousta dalších lidí, na které se nedá zapomenout. Stejně jako na těch devět let, co jsem tam prožil.“
