Jedenáct sezon se navléká do neslavnějšího hokejového dresu. A teď, ve 32 letech, bude nejstarším útočníkem proslulých Canadiens. „To jsou věci, co?“ s pousmáním reaguje Tomáš Plekanec, kterému v Montrealu po následujícím ročníku končí smlouva. Centr, jenž je mimořádně ceněný nejen pro útočnou, ale i defenzivní práci, se nebrání tomu, kdyby v klubu vydržel celou kariéru.
Během srpna trénoval Tomáš Plekanec v Kladně, původně chtěl vydržet až do konce měsíce. Ale už se vrátil zpátky do Kanady, odvolaly ho mediální povinnosti. Canadiens bude zastupovat při tradiční předsezonní sérii rozhovorů a marketingových aktivit. „Už to začíná,“ reaguje dlouholetý kapitán národního týmu, který je na drtivou pozornost v hokejové baště zvyklý.
Jste rád, že jste si během léta v Česku aspoň od té neustálé pozornosti trochu odpočinul?
„Docela jo, i když o hokeji přemýšlím pořád, je to můj život. Psychicky jsem si oddychnul, ale zase se nedá říct, že bych už neměl v hlavě to, jak se nám bude dařit.“
Co říkáte na to, že klub během léta udělal pouze jeden velký nákup, získal do ofenzivy ruského útočníka Alexandera Sjomina?
„Vždycky se mluví o spoustě dalších jmen, spekuluje se, jsou toho plné noviny. Což je tady normální. Nakonec jsme získali právě jeho, je to výborný hokejista. Může udělat spoustu bodů, hlavně v přesilovkách. Ty nám moc nešly, takže při nich určitě dostane prostor. Bude jenom dobře, když mu to u nás sedne.“
Hodně se mluví i o vás, po sezoně vám vyprší kontrakt. Takže se hojně rozebírá, jestli už brzy smlouvu prodloužíte, nebo budete za rok volným hráčem.
„Vím, v jaké jsem situaci, ale moc to neřeším. Ovlivním to jedině výkony na ledě. Ale jinak v klubu po těch letech všichni vědí, jaký jsem hráč, čím jsem přínosný, čím ne. Takže v tomto ohledu nějaké velké překvapení nenastane. Uvidíme, jestli mě budou chtít. Ale momentálně se tím nějak nezabývám, soustředím se hlavně na to, abych se nachystal co nejlíp na další sezonu.“
Chtěl byste mít jasno co nejdříve?
„Uvidíme, s čím přijde klub. Když budou chtít kontrakt prodloužit, můžeme se o tom bavit. Když ne, budu čekat na léto. Víc se tím nějak nezaobírám.“
Za Canadiens hrajete zatím celou kariéru, je to už jedenáct sezon… To je velký úspěch, ne? Vydržet v klubu, v němž jsou hráči pod obrovským tlakem.
„Nevím, jestli se to dá nazvat úspěchem, ale těší mě to. Vystřídalo se za tu dobu několik trenérů i generálních manažerů, ale já jsem vydržel.“
Což musí zvýšit sebevědomí.
„Určitě je to pozitivní. Kdyby tady celou dobu byl jeden šéf i kouč, bylo by to jiné. Ale dost se jich vystřídalo, přesto to na mě nemělo žádný vliv. Jsem za to rád. A jsem tady spokojený, je to hokejové město. Když se daří, není lepší místo, kde se dá hrát. Když to příliš nešlape, je to o něčem jiném, ale s tím musí člověk počítat. Být součástí takové organizace, to je každopádně super. Uvidíme, jak se to vyvine dál.“
Věříte, že byste v Montrealu mohl vydržet celou kariéru?
„Když prodloužím smlouvu, tak si myslím, že to tak dopadne. Pokud ne, nemá cenu se o tom bavit. Na ledě nechám všechno, jako vždycky, pak už záleží na vedení. Jestli mě budou chtít, nebo ne.“
Poslední dvě sezony týmu docela vyšly. Stanley Cup z toho sice nebyl, ale i tak jste optimistou, že by to tentokrát mohlo klapnout?
„Získat Pohár, to je strašně těžké. Když se na to člověk podívá, tak už jenom v době, kdy postoupíte do play off, další půlka hráčů hraje jenom golf. Když se pak dostanete ještě dál, je to ještě lepší. Ale pochopitelně mě Stanley Cup hrozně láká, to je jasné. Teď už jsou všechny týmy silné, konkurence je obrovská. V Montrealu je skvělé, že pokaždé máme ty nejvyšší ambice. Ať máme jakýkoliv kádr, vždycky chceme vyhrát. Vedení pokaždé dělá maximum, aby se uspělo. Což se nedá říct o některých ostatních týmech, které nemají vlastníky, kteří jdou vyloženě po úspěchu.“
Co vůbec říkáte na celkovou situaci na hráčském trhu, jenž v poslední době zamrzl? Řada českých hráčů v čele s Markem Židlickým, Jiřím Tlustým nebo Janem Hejdou stále nemají kontrakt…
„Doba je prostě taková. Je spousta mladých hráčů, kteří dostávají šanci hrát velmi brzo. Což dřív nebývalo. Takže se šetří na tom, že spousta kvalitních hráčů zatím čeká. Mají za sebou dobré sezony, přesto musejí ještě vydržet.“
Překvapuje vás to?
„Když se bavíme o českých klucích, tak je znám, vím, jak hrajou. Pro týmy jsou prospěšní. Během léta jsem se potkal i s naším manažerem, na pár z nich se mě ptal. Takže si myslím, že o ně je zájem, přesto si musejí počkat. I tak si myslím, že spousta z nich ještě podepíše.“
Kam až to může zajít? Nebude to příští léto tak, že se každý hráč nad třicet bude bát o práci?
„Aby z toho za chvíli nebyla juniorka, co…“
No právě.
„Ale Džegr (Jaromír Jágr) se vždycky postará o to, aby se ten průměr posunul o trochu výš…“ (usměje se)
A když tohle téma zkusíme probrat vážněji?
„Sám nevím, jak to bude fungovat. Je to hlavně o penězích. Jestli budou manažeři i vlastníci spokojení s tím, kam se to ubírá, a jestli to s mladými bude fungovat, asi to tak bude pokračovat. Když ne, vrátí se to k tomu, že i ti zkušení veteráni budou potřeba. Těžko říct.“
Řada mladých hráčů je bez práce, kdežto Jágr už má dávno ve 43 letech nový kontrakt v kapse. O čem to svědčí?
„O jeho kvalitách nemá cenu se bavit. Stejně jako o tom, co tomu obětuje. Takže to je odpověď sama za sebe. Nemyslím si, že někdo další hokeji dává tolik co on. A jestli vůbec někdo takový byl v minulosti… Takže z tohoto pohledu to není až tak překvapivé.“
Myslíte si, že vlastníci chtějí sázkou na mladé vytvořit na ty starší větší tlak? Ještě víc je motivovat, aby makali?
„To nevím, jestli i tohle hraje roli. Každopádně když mluvím za sebe, tak můžu říct, že když vedle sebe vidím někoho mladýho, snažím se s ním držet krok. Takže motivace to je. Osobně si ale myslím, že se za chvíli ukáže, že to nelze hrát jenom na mladé, že i ti starší zkušení budou potřeba. Ale stejně tím hlavním důvodem jsou finance.“
Vy jste ve dvaatřiceti v nejlepších letech, přesto jste aktuálně nejstarším útočníkem v týmu…
„To jsou věci, co… (usměje se) Zrovna nedávno jsem se o tom s někým bavil. Přitom mi nepřijde, že bych byl starej. Cítím se výborně i fyzicky, musím zaklepat, vyhýbají se mi zranění. Takže ten věk není asi až tak důležitý. Na ledě se cítím skvěle.“
| Nejstarší útočníci Canadiens: |
| Tomáš Plekanec - 32 let Alexader Sjomin - 31 let Torrey Mitchell - 30 let David Desharnais - 28 let Dale Weise - 27 let |
Přesto byste byl klidnější, pokud byste nový kontrakt uzavřel ještě předtím, než se stanete volným hráčem?
„Aktuálně to neřeším. Pokud manažer zvedne telefon a zavolá mi, nebo mému agentovi, budeme se o tom bavit. Záleží na klubu. Já se budu snažit hrát ještě líp a zlepšovat se. Víc není v mé moci.“
Do karet vám hraje nejen to, že jste mimořádně flexibilní, navíc nevynecháváte moc zápasů. Takže je na vás celkově spolehnutí.
„Nějakou roli to asi hraje, ale co si budeme povídat, je to hlavně o štěstí. Zranění přicházejí, může se stát cokoliv. Zatím to musím zaklepat, že se mi vážnější věci vyhýbají.“
Když jsme u toho věku, Montreal má spoustu mladých hráčů. Je tedy v týmu velký potenciál?
„Pokud to vezmu odzadu, tak gólmana (Carey Price – 28 let) máme ještě na dalších osm deset let. V obraně je taky pár mladších kluků, potom hlavně v útoku. Galchenyuk (21), Gallagher (23). Ani Pacioretty (26) není starý. Takže základ tam je.“
Co říkáte na revoluci, která zavládla v Torontu, vašem velkém rivalovi? Přišel kouč Mike Babcock a generální manažer Lou Lamoriello.
„Myslím si, že v klubu Maple Leafs nastane obrovské zlepšení. Nechci přímo říct, že budou černým koněm, ale progres bude znát. Trenér s manažerem tam nastaví velkou disciplínu a podle mě to bude úplně jiné Toronto.“
Je vůbec reálné, aby vaše vzájemné souboje měly ještě větší náboj?
„Sledovanější už to být nemůže. Už takhle je to s Bostonem soupeř, proti němuž to nejvíce jiskří. Ale ani předtím to s Torontem nebylo jednoduché, neměli špatné hráče. Ani to, že se jim celkově v NHL moc nedařilo, nehrálo až takovou roli. Pokaždé to byly mimořádně vyhecované bitvy.“
Jak jste si vůbec užil srpen v Česku, během nějž jste byl doma jenom se starším synem?
„Navzájem jsme si to užili, stejně jako babička, přece jenom přes rok ho až tolik nevidí. Takže to bylo fajn. Hlavně jsem se soustředil na trénování, každý den jsem chodil na led s Kladnem.“
Ještě si občas vzpomenete na květnový světový šampionát v Praze, na který jste dorazil na poslední chvíli?
„Už ani ne. I když to byl pochopitelně velký zážitek.“
Vy jste přicestoval až po vítězném čtvrtfinále a následující dvě utkání mužstvo prohrálo. A skončilo čtvrté. Jak takhle s odstupem hodnotíte fakt, že jste ještě vyslyšel vábení koučů a dorazil jste?
„Věděl jsem, do čeho jdu, ničeho nelituju. Situace byla specifická, to jo, ale nemá cenu se v tom nějak šťourat. Jsem rád, že jsem si v Praze mohl zahrát a trenéři měli zájem. Jiná věc je, jak to dopadlo. Ale s tím už nic neudělám.“
I když jste reprezentační srdcař, zlato vám stále uniká. Fanoušci často říkají, že pokud existuje hokejová spravedlnost, za vaši oddanost musíte být i vy odměněný velkým titulem. Vnímáte to podobně?
„Jestli na to někdo kouká takhle, jsem rád. (usměje se) Ale já se to snažím nevnímat. Pochopitelně bych moc rád něco vyhrál, to je jasné. Jenže je to kolektivní sport a všechno se musí sejít v ten správný moment. Když to vyjde i se mnou v sestavě, bude to super. Když ne, asi to bude osud. Ale víc to neřeším. Vždycky se snažím odvést maximum. Reprezentovat, to byl můj sen odmala. Když mám šanci, za nároďák hraju rád, moc si toho vážím. A vždycky rád přijedu. To je to nejvíc, co si člověk může přát.“
Jak moc vás láká Světový pohár, který se odehraje za rok v Torontu?
„Určitě to bude zajímavý turnaj, sejdou se nejlepší hráči na světě. Hlavně pro fanoušky to bude atraktivní. Bude to specifické kvůli termínu, protože někdo má lepší začátky sezony, někdo spíše ty konce. Ale bude to pro všechny stejné.“
A co říkáte na Kladno? Věříte, že na druhý pokus už návrat do nejvyšší soutěže vyjde?
„Pochopitelně to klukům přeju. Třeba se ještě povede kádr doplnit, aby ta šance byla ještě větší. Ale i tak je tam spousta mladých šikovných kluků. Takže si myslím, že budou hrát dobře. Lidi na extraligu na Kladně čekají, do města patří. Věřím, že se to povede.“
Co už se ale nejspíš nepovede, je to, abyste si s Jágrem v NHL zahráli v jednom týmu…
„Zrovna nedávno jsem mu říkal, proč by to nemohlo klapnout v Las Vegas? Mně končí smlouva, a když mě nebudou chtít v Montrealu, třeba po mně sáhne nováček. A Jardovi by se zrovna ve Vegas líbilo, ne?“ (usměje se)
