Konec Gretzkého hradu. Na nejlepším ledu už se NHL hrát nebude
Fanoušci v edmontonské hale Rexall Place viděli při zápasech NHL 5010 gólů, u každého pátého z nich byl jako střelec či nahrávač Wayne Gretzky. I proto se nejlepší hokejista historie stal hlavní postavou středeční tryzny i oslavy, při níž se symbolicky zavírala brána od starého stadionu, kde Oilers vyhráli pět Stanley Cupů. Od září budou hrát v moderním stánku Rogers Place pro 18 641 diváků.
Když ve čtvrtek vstoupil na edmontonský led jeden z bývalých týmových kapitánů Ryan Smyth, dočkal se velkých ovací. Vážně velkých. Ale i tak byl poslední zápas Oilers v Rexall Place především dalším večírkem pro partu okolo Wayna Gretzkého, která v 80. letech vládla NHL.
Přišel on, ale i Mark Messier, Paul Coffey, Jari Kurri a další. Díky nim visí pod stropem haly, která právě zmizela z mapy nejlepší hokejové ligy světa, pět bannerů s připomínkou vítězství ve Stanley Cupu. Marná sláva, tohle byla ta nejblyštivější éra historie Rexall Place za 42 let. Vždyť prvních pět sezon se tam hrála pouze konkurenční WHA a za poslední čtvrtstoletí tým jedinkrát postoupil do finále (které navíc prohrál).
Edmontonská hala vstoupila v roce 1974 do hokejových dějin jako Northlands Coliseum a v prenatálním období si prošla příběhem, který je typický asi pro všechny podobné stavby. Dlouhé roky debat, jestli ano a jak a proč a za kolik, navyšování rozpočtu, ždímání státních peněz, prosby o úlevy na daních...
VIDEO: Takhle se v Edmontonu loučili s halou
Hala měla původně fungovat o rok dříve, ale postavit se nestihla. Málem to neklaplo ani s podzimem 1974. Stavitelům (a italským přistěhovalcům, kteří tvořili většinu zednického cechu) chybělo 400 tun ocele, protože se v amerických slévárnách právě stávkovalo, takže se musela vozit po moři z Evropy. Pak se nepracovalo ani v cementárnách a dělníci odmítali chodit do práce i ve firmách vyrábějících výtahy. Ještě den před zahajovacím zápasem chybělo téměř 5000 sedaček, které zůstaly kdesi v USA.
Ale nakonec se 10. října 1974 hrálo. Oilers zdolali Cleveland Crusaders 4:1, vítězství vychytal legendární 45letý brankář Jacques Plante.
Northlands Coliseum byla dlouho považovaná za nejmodernější hokejovou halu. Nebyla to sice posvátná katedrála jako The Forum v Montrealu nebo torontská Maple Leaf Gardens, kde se hrály nejslavnější zápasy kanadské historie a kde koncertovali Beatles, ale na hokej se tam dívalo hezky. I proto, že zatímco většina hal v Severní Americe je stavěná tak, aby vyhovovala i pro potřeby basketbalu, stadion v Edmontonu se budoval jako hokejový. Tribuny jsou strmé a hned u ledu, odevšad je dobrý výhled, jako první na světě měli časomíru přímo nad ledem.
„A taky se dlouhé roky říkalo, že v Edmontonu je nejlepší led z celé ligy. Hrálo se na něm skvěle, puk dokonale klouzal,“ vzpomíná Wayne Gretzky, který v hale vstřelil 327 gólů a na dalších 606 přihrál. Drtivou většinu samozřejmě v dresu Oilers. Připsal si zde svůj první gól v NHL (14. října 1979 proti Vancouveru) a na stejném místě překonal i 1850 bodů Gordieho Howea (přesně o deset let a jeden den později proti Edmontonu, to už hrál za Los Angeles). Od roku 1979 vyhráli Oilers doma 822 zápasů a devatenáctkrát nasypali soupeři víc než deset gólů.
Pět triumfů ve Stanley Cupu
Na ledě haly, která postupně měnila jména z Northlands Coliseum na Edmonton Coliseum a Skyreach Centre až po Rexall Place, se také hrálo sedm finálových sérií Stanley Cupu. Pět jich Oilers vyhráli, čtyřikrát rozhodující zápas zvládli před vlastními fanoušky. Z dvaceti domácích finálových utkání patnáct vyhráli.
Naopak v mezinárodním hokeji se Edmonton nestal uctívanou baštou. Dvakrát tam sice zavítal Canada Cup, ale z domácího hlediska nebyla na programu žádná nesmrtelná bitva. Finále v roce 1984 bylo „jenom“ proti Švédům, sovětská mašina se zasekla už v semifinále. Zásadnější zápasy viděl v 70. a 80. letech východ země.
Ve středu tedy skončila historie Rexall Place. Byť ne tak úplně: hala nebude srovnána se zemí jako pittsburská Mellon Arena ani se z ní nestane multikino, jako se to přihodilo montrealskému The Forum. Bude hostit koncerty a zápasy nižších soutěží. A vrátí se k názvu Northlands Coliseum - tedy ke jménu neziskovky, která halu od počátku vlastní. Jenom NHL se bude hrát jinde.
Muselo k tomu dojít. Kdyby ne letos, tak za pár sezon. Od 90. let diktují ekonomické zájmy a pohodlí fanoušků jiné nároky. Rexall Place je o polovinu menší než nové hokejové komplexy, má méně skyboxů, obchodů, restaurací, reklamních ploch...
Nový stánek Rogers Place bude stát v centru města a bude splňovat všechny moderní parametry. Navíc se do něj vejde téměř o 2000 diváků více - i to jsou peníze, které se v účetnictví hodí. Pár týdnů budou fanoušci nostalgicky vzpomínat na původní halu a vybavovat si krásné zážitky, ale to je brzy přejde. Nikdo nepůjde do ulic, nikdo nebude podepisovat petice za návrat.
V NHL se nostalgie zase tolik nenosí. Je to ostatně soutěž, kde se kluby klidně přes léto přestěhují o tisíce kilometrů dál a kde generální manažer postaví tým během pár dnů.
Staré haly se zavírají a nové se stavějí. Tenhle koloběh je v zámoří tradicí. Detroit získal sedmkrát Stanley Cup ve staré Olympia Stadium, čtyřikrát v současné Joe Louis Areně a od podzimu 2017 se zase postěhuje do právě budovaného Detroit Events Center. Peníze na nové stadiony shánějí v Calgary a Ottawě.
Možná by se i Rexall Place zavřela potichu a bez velkých cavyků, kdyby stála v jiném městě . Jenže deset let tam hrál Wayne Gretzky, hokejový král. Tohle byl jeho hrad.
