Jako by byl nezvěstný. Jako by vyrazil do Antarktidy nebo na výpravu do velehor. I když nebylo úplně snadné ho sehnat, Ladislav Šmíd nezmizel. Není jen vidět. Obránce Calgary má dlouho vážné problémy s krční páteří. V NHL nastoupil naposledy v únoru, od té doby ani ťuk. Pracuje pro klub, ale věří, že na led se ještě vrátí. „Dveře úplně nezavírám,“ tvrdí třicetiletý bek v rozhovoru pro Sport.
Když jsme spolu mluvili loni v létě v Liberci, byl po druhé operaci. Ladislav Šmíd je hráč, který uměl přitvrdit. Něco rozdal, ale taky schytal. V tom spočívá i původ jeho potíží. V minulé sezoně stihl v NHL jen 22 zápasů, pak mu znovu vystavili neschopenku. O budoucnosti mluví opatrně, ale nezabalil to. A kdyby nic, má zatím práci, která ho baví.
Hodně dlouho o vás nebylo slyšet. Kam jste se poděl?
„Zkusil jsem se přesunout z hráčského světa spíš do kvádra, do managementu klubu. Dělám trošku skauting, taky pro hráčský rozvoj, pracuju s mladými. Sleduju je, bavím se s nimi, co mají zlepšit.“
Co vám nedovoluje hrát? Staré potíže s krční páteří?
„Nechtěl jsem nic riskovat. Po všech operacích, co jsem prodělal, jsem si dal přestávku a teď jsem zvolil tuhle cestu. Domluvil jsem se tak s doktory. Nechci říkat, že jsem šel úplně do důchodu, doufám, že se ještě vrátím k hokeji. Ale tohle bylo asi nejlepší řešení. Abych si odpočinul od hokeje a dal tomu nějaký čas.“
Pořád tedy věříte, že je šance?
„Nechci předbíhat. Ale rád bych to ještě zkusil, když zdraví poslouží. Ještě bych se musel poradit s lékařem, který mě operoval, jestli mi to vůbec doporučí. Když mi dá svolení, tak proč ne. V kondici se udržuju pořád, do posilovny chodím víceméně denně, na led taky. Když tým odletí na trip, bruslím se zraněnými hráči. Uvidíme. Dveře úplně nezavírám. Myslím, že bych ještě mohl nějaký rok mít před sebou. Ale teď se soustředím na tuhle práci a docela mě baví. Vlastně hodně mě baví.“
Co se přihodilo, že jste se od ledna neukázal v zápasech?
„Myslel jsem, že už všechno bude v pohodě, a pak jsem dostal takovou blbou ránu zezadu a zase mě začala brnět ruka, ozvaly se staré bolístky. Myslím, že to nebyl důsledek poslední operace, ale že nervy, které vedou z krku až do ruky, nebyly úplně v pořádku. Nebyly zcela zdravé a začalo to znovu zlobit. Takže proto si tuhle sezonu dávám oraz. V zámoří dochází ke kontaktům často a tělo asi nemělo dost času se uzdravit. Já přitom kvůli tomu nestihl už začátek předchozí sezony, první dva měsíce byl pořád ještě na marodce, až potom jsem začal hrát. Poslali mě napřed rozehrát na jeden zápas na farmu, když jsem se vrátil, byla sezona v plném proudu. Nedostával jsem tolik prostoru. A jakmile jsem začal víc hrát, přišlo zase zranění. Jestli to nebylo doléčené, nevím.“
Nicméně pořád doufáte, že si ještě zahrajete?
„Sezona je dlouhá, zbývá ještě pár měsíců. Když se tělo bude cítit dobře, tak proč ne. Fyzicky docela dobře. Ne docela. Dobře! Ale zatím předbíhat nebudu.“
Máte před sebou případně jiné vyhlídky v rámci klubu? Jak došlo k tomu, že vás využili jiným způsobem?
„No tak platí mě, že jo... (usměje se) Ale ne. V létě jsme se bavili s agentem a já mu povídám: Hele, pokud nebudu tuhle sezonu hrát, rád bych, kdyby mě využili v nějaké jiné pozici a dali mi nějakou práci, když už beru peníze. Pak jsem mluvil s manažerem, ten souhlasil. Byl jsem rád, že jsme se dohodli, protože jinak bych se kopal do prdele. Můžu poděkovat Flames, že mi podali pomocnou ruku. Je to něco, čemu rozumím, hokej pořád miluju. A myslím, že mu mám i co dát.“
A taky můžete samozřejmě být víc s rodinou a svými dvojčaty.
„To rozhodně, i když manželka je taky ráda, když občas vypadnu z baráku. (směje se) Doma jsem hlavně, když tým vyrazí na trip. Nevím, jestli se to nezmění, ale nejezdím s nimi. Zatím mě posílají jen na farmu, vždycky na týden. A když jsou Flames doma, chodím tam každý den, koukám na tréninky, sleduju zápasy a tak nějak se udržuju v dobré kondici, kdybych se náhodou ještě vrátil.“
Jakou přesně máte pozici?
„Žádný titul nemám. Dělám od každého trošku. Koukám na zápasy, trošku skautuju, pomáhám mladým. Taky mluvím s klukama z týmu, abych věděl, co se děje, jestli není nějaký problém. Ne že bych na ně žaloval. Spíš jde o to, aby trenéři byli v obraze, pokud se něco vyskytne, jestli je potřeba něco změnit, jestli někdo nepotřebuje třeba trošku víc odpočinku. Já bych nikdy nikoho nejmenoval. S těmi kluky jsem hrál, ještě minulou sezonu jsem tam fungoval jako hráč, máme k sobě nějaký vztah. Ale když se něco děje, je lepší to vědět, myslím, že to pomůže všem. Máme teď nové trenéry a musím říct, že se s nimi dá mluvit úplně o všem. Funguje to dobře.“
Pomáháte i s hodnocením hráčů?
„Ano, po zápasech rozebíráme, jak kdo hraje. To samé, když jedu na farmu. Naposledy jsem šel s klukama na led, takže jsem viděl, jaké mají návyky, co by měli zlepšit. Nejsem ještě tak starý, ale něco jsem odehrál, mám zkušenosti, takže myslím, že těm mladším můžu i pomoct. A když tým odletí na trip, chodím se zraněnými hráči na led, děláme různá cvičení, s dalším trenérem pracujeme na jejich dovednostech.“
Přibyl a Rittich? Pracují na sobě
Prvním rokem je v organizaci útočník Daniel Přibyl. Jakou má šanci povýšit do NHL?
„To je těžký říct. Tady čeká plno lidí. Ale byl jsem párkrát na farmě, zašli jsme na večeři a musím říct, že je to super kluk. Pracuje na sobě, jen ho trošku zbrzdilo zranění. V létě podstoupil operaci kolena a v kempu nestihl žádné přípravné zápasy, šel rovnou do ostré sezony. Rozehrává se, bude asi nějaký čas trvat, než se do toho dostane, taky si zvyká na severoamerický hokej. To je něco úplně jiného, menší hřiště, není tolik prostoru a času. Ale sbírá body a doufám, že se bude jen zvedat. Takhle šikovných velkých kluků není nikdy dost. Když bude na sobě makat a půjde nahoru, mohl by mít šanci.“
Jinak se česká skupina v Calgary trošku rozpadla, že? Odešel Jiří Hudler, kdo připravuje řízky místo jeho paní?
„Ty teď řeší máma. Jirka odešel do Dallasu, je tady ovšem Frolda (Michael Frolík) a hraje výborně. A na farmě mámě ještě Ritticha. Jsou s ním spokojení, v posledních zápasech zachytal dobře. Ale zase: je hrozně těžký něco předjímat. Budoucnost však má, je šikovnej, pracuje na sobě.“
Bylo docela překvapení, když odešel. Zazářil v Mladé Boleslavi, najednou podepsal Calgary...
„Já o něm předtím moc neslyšel, ale vím, že v Boleslavi měl velice dobrou sezonu. Hodně jim pomohl. Je mladej, chodit ve třiceti do NHL, to šlo možná před lety. Teď je liga úplně jinde. Sází se na mladé kluky, tady si je vychovávají od juniorů. To jsou fakt jenom výjimky, když někdo podepíše v osmadvaceti, devětadvaceti letech.“
Jako Jakub Nakládal? Předtím hrál KHL, ale chtěl to zkusit. Byla to od něj docela odvaha, co myslíte?
„To byla. Určitě. A zrovna on byl jednou z výjimek. Pár lidí se zranilo, dostal příležitost a byli s ním spokojení. Škoda, že to nedopadlo. Na NHL má. Jenže byla smůla, že před sezonou měl klub málo prostoru pod platovým stropem. Prioritami bylo podepsat Johnnyho Gaudreaua a Seana Monahana. Prostě to nevyšlo, můžu však říct, že s Naklym měli dobré zkušenosti. Velice dobrý hráč, s dobrou střelou, tvrdý. Byl jsem rád, že nakonec podepsal aspoň v Carolině, ale tam to bohužel taky nevyšlo. V Calgary by možná dostal větší šanci, jenže okolnosti mu nepřály.“
