Když se narodil, v Československu frčel hit Kávu si osladím od Karla Gotta. Ve dvaceti letech, po dvou Stanley Cupech, se tu spustil poprvé internet. Když se stal nejlepším Evropanem všech dob, současné hvězdě hokejové NHL Connoru McDavidovi bylo devět. Dekády plynou, Jaromír Jágr dál brázdí NHL, hraje v první formaci… „Ale kéž by mi bylo třicet,“ vtipkuje útočník, jemuž bude 15. února pětačtyřicet, ve velkém narozeninovém rozhovoru, který poskytl pro Sport Magazín.
Dochází vám, jaký jste unikát?
„Cože?“
No v pětačtyřiceti letech se držíte v NHL, nejlepší lize světa, hrajete v prvním útoku. Není to úžasné?
„Hele, já tedy nevím, co je na tom úžasnýho, že mi bude pětačtyřicet.“
To, jakou máte výdrž. A daří se vám obelhávat čas.
„Já bych byl mnohem radši, kdyby mi bylo třicet! To by teprv bylo úžasný. (usměje se) Ale jinak to neřeším.“
Opravdu nemáte ani chvíli na to, abyste se nad tím zamyslel?
„Prostě hraju hokej, dělám to, co mě baví. Jinak o tom nepřemýšlím. Nemám čas! (směje se) Sám víš, že narozeniny neřeším.“
Nostalgie není nic pro vás?
„Teď ne. Snažím se hokejovou kariéru prodloužit, jak to jde. Chci si to užívat. Na minulost nikdo moc nekouká, neřeší, co bylo. Liga se změnila, ale to zásadní pravidlo zůstává. Když člověk dře víc než ostatní, bude lepší.“
NHL je teď jako dovolená
Cítíte na sobě, že poslední ročník, v němž jsou zápasy kvůli Světovému poháru hodně nahuštěné, je mimořádně náročný?
„Ne ne. Naopak je to jednodušší než dřív.“
Prosím?
„Mluvím obecně o NHL. Dřív byla mnohem náročnější.“
Ale hokej šel dopředu, zrychlil se, ne?
„To jo, spíš mluvím o rozpisu. Dá se říct, že je to legrace. Je to vlastně jako dovolená.“
Jak to myslíte?
„Podle nové kolektivní smlouvy má každý tým za měsíc čtyři volné dny. Když jsem byl mladej a začínal jsem, nic takovýho nebylo. Další věc - teď má nově každé mužstvo pět dní v kuse bez zápasů, bez tréninků. Aby hráči mohli být s rodinami. Navíc se po utkáních ihned lítá domů, dřív jsme ve městech zůstávali, čekali do druhého dne na normální linku. Žádné speciály neexistovaly. Takže teď je to v tomto ohledu mnohem jednodušší. Jo, hokej jako takový šel hrozně dopředu. Ale v těch dalších dnech to není tak náročný.“
Zmínil jste pětidenní období, při němž mají hráči povinné volno. Vyhovuje vám to? Na tým Panthers to padlo zrovna v posledních dnech. Sám říkáte, že každý den bez tréninku ve vašem věku je hrozně znát. Že se do toho pak hůř dostáváte.
„Taková jsou pravidla, trénovat se nesmí, je to daný. Víc to nemá cenu řešit.“
Třeba kouč Mike Babcock to hodně kritizuje.
„Faktem je, že je to dobré pro mužstva, která mají nahráno. Vědí, že udělají play off, takže jestli se jim po pauze nepodaří dva tři zápasy, nehraje to až takovou roli. Kdežto pokud se to nepovede nám, je to katastrofa.“
Chcete být součástí Jágrovy oslavy narozenin i vy? Pošlete originální přání - ZDE »
Návrat parťáků? Už žádný safe hokej
Do sestavy naskočili uzdravení spoluhráči Aleksander Barkov a Jonathan Huberdeau. Jak moc velká je to vzpruha?
„Obrovská.“
Pro tým i pro vás?
„Hlavně pro mužstvo je to mimořádně pozitivní zpráva. Jsou to naši klíčoví hráči, dá se říct, že jsou pro nás stejně důležití jako Crosby s Malkinem pro Pittsburgh. Hlavně nejsme tak daleko od play off (Panthers zaostávají o tři body), takže ještě není nic ztraceného, je to hratelné. Do konce základní části zbývá třicet zápasů, naděje žije. Zvlášť, když se nám vrátili tihle kluci. Když ztratíš dva nejlepší hráče v týmu, těžko jdou nahradit. To vlastně nejde.“
Neměl jste obavy, že se ani jeden z nich nedá do kupy do konce sezony, jak se spekulovalo?
„Nebylo to příjemný období, všichni jsme rádi, že už mohli naskočit zpátky. Snad jim zdraví vydrží.“
Jak jste snášel, že se vám rozpadla elitní formace?
„Většinou jsem hrál s kluky, kteří přišli z farmy a nechtěli udělat chybu. Do ofenzivy se netlačili. V takové situaci ti hráči vědí, že když něco zkazí, trenér je už nepostaví, nebo je pošle zpátky dolů. Pro mě tedy bylo hrozně těžký jim říkat, jak bych si představoval, aby hráli, když vím, že z druhé strany jsou pod tlakem, aby nechybovali. Že si to nesmí dovolit. Je to pro ně stresující.“
I pro vás?
„Jasně že jo. Nejde o to, že člověk hraje s mladými kluky. Ale o to, že jsou na hraně mezi farmou a NHL. Takže hrají, aby nechybovali. Jestli dají gól, to je pro ně bonus. Jinak hrají…“
Údržbu?
„Prostě safe hokej. Na jistotu. Ale nejde se jim divit. Nemají to jednoduchý.“
Jenže v dnešním vyrovnaném hokeji při takovém hokeji góly nepadají.
„No právě. Aby ses dostal k nějaký brance, chce si to něco dovolit. Jenže to šlo těžko.“
Pokryl jsem dost generací
Jak jste si na konci ledna užil víkend v Los Angeles, kde jste byl součástí stovky nejlepších hráčů v historii NHL?
„Bylo to moc příjemný, vážil jsem si toho. Potkal jsem tam legendy, které toho pro hokej udělaly hrozně moc. A je třeba to ocenit. Protože nebýt těchto velikánů, ani my bychom nehráli. Prošlapali nám cestu, snažili jsme se být jako oni. Každý musí mít nějaký vzor. Sešli se tam samí skvělí hráči, podle mě už se něco takového nikdy opakovat nebude. Tolik osobností světového kalibru na jednom místě... Bylo to super.“
Na koho jste se nejvíc těšil?
„Se spoustou hráčů jsem začínal, někteří byli v týmu jako starší, když jsem byl mladík. No a s některými hraju ještě teď. Takže jsem tam znal skoro všechny, protože hraju už dlouho a dost generací jsem pokryl.“ (usměje se)
Jaké bylo setkání s Mariem Lemieuxem, s nímž jste váleli v Pittsburghu?
„Moc fajn.“
Předtím jste se dlouho neviděli, že? Sám přiznal, že se až tak nebavíte.
„Bylo to úplně v pohodě, popovídali jsme si.“
Není žádným tajemstvím, že v době, kdy jste se po návratu z Ruska rozhodl pro Philadelphii, byl hodně naštvaný...
„Nevím, co bylo, ale normálně jsme se bavili. Na ledě jsme toho spoustu prožili, byl to geniální hráč. Měl v sobě zabijácký instinkt po gólech. Málokdo byl tak talentovaný jako on, rád na to vzpomínám.“
Jak moc vás potěšilo jeho vyjádření, že vaše číslo jednou určitě bude vyvěšeno v hale Penguins?
„Tyhle věci moc nečtu, ani jsem to nezaregistroval. Pořád hraju, takže to je momentálně to jediný, co mě zajímá. Co bude potom, uvidíme. Soustředím se na to, aby co nejlíp dopadla sezona. Život mě navíc naučil, že nemá cenu moc plánovat. Nikdy nevíš, co se stane.“
Jak proběhlo setkání s Waynem Gretzkym, s nímž jste se potkali na večeři?
„To byla vyloženě náhoda.“
Jak to?
„Šli jsme s Veronikou (Kopřivovou) do restaurace na sushi, jenže bylo úplně plno. Najednou koukám, že tam přišel Wayne. A zahlídnul nás. Tak říká: Hele, pojďte k nám, máme dvě volná místa. Takže jsme si přisedli. Bylo to super.“
V roce 1999 jste při jeho rozlučce vstřelil vítězný gól, pak vám řekl, že právě vám předává štafetu. A teď jste se v historii posunul na druhé místo právě za něj… Nepadla na tuhle symboliku řeč?
„O těchto věcech nepřemýšlím, každopádně jsme si pěkně popovídali.“
Jaké budou vaše další plány?
„Jak to jako myslíš?“
Kdy se rozhodnete, jestli v NHL budete působit i v další sezoně?
„Zatím nevím.“
Takže se zase budete řídit podle toho, jak se budete cítit?
„Budu se rozhodovat podle počasí! Jo? (usměje se) Už toho máš dost, ne? Tak díky a čau.“
