Hotovo. Definitiva. Patrik Eliáš dává sbohem své úžasné hokejové kariéře. Dva Stanley Cupy, přes 1 200 zápasů v NHL, více než 1 000 bodů. Tohle dokázal z Čechů jen on a Jaromír Jágr. Obrovské renomé napříč ligou, kila rekordů v New Jersey Devils, kde strávil přes dvacet let. „Že jsem celou kariéru strávil v jednom klubu, na to jsem nesmírně pyšný,“ říká 41letý Eliáš v rozhovoru pro iSport.cz a během cesty do New Yorku, kde ho čekala série rozhovorů v amerických médiích.
V pátek odpoledne se vaše sbohem stalo jistotou. Co se vám honí hlavou v těchto chvílích?
„Na jednu stranu mi přijde, že ta kariéra utekla strašně rychle. Ale když se vrátím k jejímu konci, rozhodnutí nepřišlo ze dne na den. To, čím jsem si procházel poslední dvě sezony, mělo na moji volbu obrovský vliv. Když člověk není zdravý a nemůže podávat výkony podle svých přání, potom je čas přemýšlet nad tím, co by mohlo přijít. Odchod ze scény jsem měl trochu v hlavě už minulý rok, kdy mě zraněné koleno ovlivňovalo do velké míry. Pomoc měly nějaké operace, ale ani po nich jsem se necítil podle představ. Jenže do toho přišel poslední zápas sezony, který se nám povedl a mě osobně docela nakopl. Proto jsem se rozhodl jít do další větší operace. Ale i ta proběhla z toho důvodu, abych mohl v budoucnu dál sportovat, lyžovat, jezdit na kole a podobně. Nešlo jen o hokej.“
Rekonvalescence trvala poměrně dlouho, celé léto jste rehabilitoval, začal bruslit, ovšem s nástupem aktuální sezony jste nebyl fit a ani později to nebylo ono...
„Postupně se to zlepšovalo, dával jsem se do kupy, ale ten čas mimo NHL už byl dlouhý. Hlava postupně začala přemýšlet, že by se mohla věnovat něčemu jinému. Začalo mi hlavou lítat víc věcí, do toho jsme s rodinou po dlouhých letech přiletěli domů na Vánoce. Užil jsem si je, všechno, do toho jsme vedli zároveň i řeč, co dál. Rodina mě podporovala v návratu na led. Slýchal jsem okolo sebe, že to bude dobrý, že mi to vyjde, protože se o sebe umím postarat a vrátit se fyzicky tam, kde jsem byl dřív.“
Ale?
„Já bych to možná zvládl, ale záleželo by na tom, jak by můj comeback vypadal. Zda bych vydržel dva zápasy a pak si musel dát pauzu, jestli bych hrál deset minut v utkání. A to jsem si nebyl jistý, jak bych přijímal. Já se na ledě vždycky potřeboval bavit, zároveň produkovat hru na určité úrovni. Člověk pak k sobě musí být upřímný a říci si, zda je schopný práci, kterou miluje, dál vykonávat…“
Smlouvu jste neměl, ale vedení Devils bylo ochotné ji s vámi uzavřít. Jak probíhala komunikace s generálním manažerem Sherem?
„Do ničeho mě netlačil, nechával to na mně, jen mi radil, ať zatím nedělám žádné zásadní rozhodnutí. Být pod kontraktem, asi bych ještě nějaké zápasy NHL odehrál, ale upřímně, jakmile hlava začne pochybovat, na výkonech se to projeví. Během února jsem se vnitřně rozhodl, probral jsem to s manažerem a někdy na konci měsíce to vzal jako hotovou věc. A teď to oficiálně oznamujeme.“
Blaží vás, že poslední duel kariéry, hraný loni v dubnu v Torontu vám vyšel skvěle? Proti Torontu 1 gól, 2 nahrávky, 3 kanadské a 4 plusové body…
„Samozřejmě jsem rád, že mi poslední zápas takhle vyšel. Že šlo o závěrečné utkání sezony a navíc doma, že to nebylo někdy v lednu a třeba v Buffalu, když dám příklad. Prostě na místě, kde by o tom nikdo ani nevěděl. Přijde mi docela symbolické, že moje poslední utkání proběhlo ve stylu, ve kterém bych byl rád, kdyby si mě lidi pamatovali. Kluk a hráč, ze kterého mají fanoušci radost, když se na něj dívají. Ten zápas jsem si vyloženě užíval, na prahu čtyřicítky jsem si užíval každou přihrávku, každou dobrou situaci.“
Eliáš: Rozlučkový týden jsem nečekal, budu dojatý
Podle všeho vás čeká s Devils bohatý rozlučkový program, jak se na něj těšíte?
„Ani jsem nečekal, kolik toho bude. Já osobně předpokládal, že půjdu hodit slavnostní buly a pak se někde rozloučím s fanoušky. Vůbec jsem si nepředstavoval, že prakticky celý poslední hrací týden Devils proběhne ve znamení rozlučky a oslavy mojí kariéry. Je to mnohem víc, než jsem si sám představoval. Budu si to hrozně moc užívat. Při některých situacích budu asi dojatý, tomu se nevyhnu, ale hlavně si to chci užít.“
Co byste z chystaných aktivit vypíchl?
„Klub zorganizuje otevřený trénink pro fanoušky s mojí účastí, příští pátek mě čeká vhazování proti Philadelphii. A v sobotu se to završí tím, že půjdu s klukama na rozbruslení před dalším zápasem. To je milý a hezký. Největší ceremonie pak proběhne příští sezonu, toho si budu vážit ze všeho nejvíc.“ (Devils vyřadí Eliášův dres číslo 26 - pozn. aut.)
K tomu permanentky do konce života v aréně Devils, nebo ne?
„To nevím, takhle to mívají kluci fotbalisti, v NHL to takhle úplně nefunguje. Ale uvidíme.“
Nezválcuje vás přechod do civilního života? Samozřejmě, rok jste nehrál, takže jste relativně připravený...
„Měl jsem obrovskou výhodu v podpoře majitelů, managementu a trenérů, kteří se mnou do poslední chvíle počítali a věřili, že budu moci hrát. Přitom mohli po loňské sezoně v klidu říci, že moje zranění nedává záruku k návratu a proto se se mnou loučí. Hodně štěstí a ahoj... Toho si moc cením, byli ke mně víc než féroví. Přitom to nebyla jejich povinnost, nic mi nedluží.“
Počkat, vždyť jste klubová legenda...
„Ale oni tu se mnou nebyli od samého začátku. Nesmírně si toho cením, dali mi čas projít se všemi možnými pocity a možnostmi, nechali to na mně. Proto mě ten odchod z hokeje nezválcuje.“
V ZÍTŘEJŠÍM VYDÁNÍ DENÍKU SPORT ČTĚTE VÍCE O BUDOUCNOSTI PATRIKA ELIÁŠE!
