Chtěli ho prý probudit. Jakub Vrána začínal sezonu poprvé v základu Washington Capitals a dokonce v jednom šiku vedle Ovečkina. Po nadšení však přišel útlum. Jeho čas na ledě začal kolísat, putoval sestavou, až se ocitl mimo ni. V polovině listopadu ho trenér na zápas v Coloradu posadil. Tenhle záhlavec s ním zatřásl, ale spíš ho povzbudil. Z press boxu se 21letý útočník vrátil mezi střeleckou honoraci. Bodoval ve třech z posledních čtyř zápasů, dal v nich tři branky.
Z Čechů ho v gólech předčí jen David Pastrňák a po třígólovém jackpotu ve Vegas taky Radek Faksa. Se sedmi trefami se řadí Jakub Vrána do elitní české pětice, stejně na tom jsou Jakub Voráček a Ondřej Palát. Vtěsnal se taky mezi nejlépe střílející nováčky NHL. Přitom všechny branky nasázel za rovnovážného stavu. „Snažím se dostat na úroveň, abych chodil na přesilovku a nějaké góly ještě přidal. Chci se posunout mezi dobré střelce,“ tvrdí v rozhovoru pro Sport odchovanec pražských Letňan.
Povězte, mají v Denveru dobré hot dogy?
„Proč? Joo, jako že jsem tam nehrál... Koukal jsem se na ten zápas z press boxu. Ale tam nic nebylo.“ (usměje se)
Jaké vůbec bylo dívat se po delší době na zápas zase shora?
„Nic příjemného. Trochu mě to psychicky srazilo dolů. Ale snažil jsem se z toho zároveň poučit. Jsem mladý hráč. Pokud měl trenér za to, že by mi to mohlo prospět, tak to tak je.“
Zprvu to se mnou zatřáslo, ale snažil jsem se si z toho něco vzít
Kouč Barry Trotz svůj krok vysvětloval tím, že vás chtěl probudit. Jak jste to viděl vy?
„Prostě se tak rozhodl a já to vzal. Nebyl spokojený s tím, jak hraju. Pracoval jsem na sobě, snažil se z toho něco vzít a poučit se pro příště. Ale určitě to mnou zprvu zatřáslo. Já chci hrát každý zápas a zvládnout ho, jak nejlíp umím. Ale přišlo rozhodnutí kouče a já ho jako hráč přijal. K Barrymu Trotzovi chovám velký respekt. Je to můj trenér, razí určitý herní systém, ale současně se snaží trochu využít toho, co je mi vlastní. Jako trenér si jde za svým, v předchozích dvou letech s ním Capitals vyhráli Presidents Trophy (prvenství v základní části). Takže koučovat určitě umí.“
Ještě než vás posadil, moc jste nehrál a střelecky většinou vycházel naprázdno. Bylo jeho opatření logickým důsledkem?
„Vytvářel jsem si hodně šancí, jen jsem nemohl dát gól. Tak to někdy zkrátka je. Snažil jsem se hrát svoji hru a současně dodržovat náš systém, nějak to zlomit. Ale potom zasáhl trenér. Nezbylo, než se s tím smířit.“
Kouč tvrdil, že nebyl spokojený s vaším přístupem, postrádal u vás větší zápal a nadšení. Cítil jste to podobně?
„Tohle jsou malé detaily, které trenéra občas naštvou. Myslel si, že když mě posadí, že mi to pomůže a bude to pro mě dobře. A tak to udělal.“
A nakonec vám to taky pomohlo...
„Určitě je těžký, když vás trenér odstaví. Odrazí se to na sebevědomí, které tím jde dolů. Ale snažil jsem se ho nabrat zpátky tvrdou prací, makal jsem dál. Když jsem se vrátil, měl jsem hlavu zase nahoře. Zatím jsem spokojený, i když vždycky to může být lepší. Všechny svoje dosavadní góly jsem dal navíc při hře pět na pět. Snažím se dostat na takovou úroveň, abych chodil taky na přesilovku a nějaké góly ještě přidal.“
Hráči musí projít určitý vývojem, musí se s tím vyrovnat
Všichni mladí hráči si svého času podobným procesem ve Washingtonu prošli. Je tedy v Capitals normální, že nováčky napřed podusí?
„Každá organizace to dělá jinak. Taky záleží, jak mají poskládaný tým ve chvíli, kdy mladý hráč do klubu přijde. Capitals to mají takhle, hráči se s tím musí vyrovnat a projít si určitým vývojem a zdokonalit se, než se prosadí a získají stálé místo.“
Vy jste na velkou příležitost čekal od draftu tři roky, v předchozích dvou sezonách jste ještě působil převážně na farmě. Teď už nependlujete mezi AHL a NHL, jste stálicí mužstva. Změnilo se tím nějak i vaše postavení?
„Určitě se cítím mnohem líp, jelikož jsem s týmem od začátku sezony. Dřív to tak nebylo. Ale ostatní se na takové hráče neohlížejí. Navzájem se respektují, tohle se navíc běžně děje všude, že hráči chodí dolů a zase nahoru. Všichni jsou zvyklí, že se složení týmu průběžně mění, jedni přicházejí, jiní odcházejí.“
Anebo sedí. Zvlášť nováček jako vy po takové zkušenosti kolikrát zaleze do ulity. Začne se bát, aby něco nepokazil, svazuje ho to. Na vás poslední zkušenost z Denveru takhle nezapůsobila?
„Záleží právě hodně na sebevědomí. Já na jednu stranu vím, že musím dodržovat systém, hrát dobře týmově, jak to vyžaduje trenér. Ale na druhou stranu nemůžu ustupovat, potřebuju být trochu drzej, když to tak nazvu, protože pak jsem schopen přidat ve své hře ještě něco extra navíc. Když to sebevědomí mám, víc si dovolím. Takže vím, že nesmím dopustit, abych spadnul moc dolů.“
Což se tím pádem nestalo, když jste se rozstřílel...
„Jsem rád, že mi to tam napadalo. V posledních zápasech se nám dařilo, vytvářeli jsme si dost šancí a taky je proměňovali.“
Vedle Oshieho a Kuzněcova vám to sedlo líp než předtím s Bäckströmem, případně Ovečkinem?
„Nastoupili jsme spolu v posledních třech nebo čtyřech zápasech. Ale oproti Bäckströmovi nevidím až takový rozdíl. Všechno to jsou výborní hráči. Tvoří hru, brání, Ovečkin je tam zase na góly.“
V Capitals máme takovou malou ruskou sbornou
Ještě na vás Rusové mluví svojí řečí?
„Jo. Pořád. Oni mluví rusky i s Američany. Vážně. Máme v Capitals takovou malou ruskou sbornou, no.“ (směje se)
Ovečkin se v poslední době rozdováděl. Není to ale někdy tak, že tým na něj až příliš spoléhá a ohlíží se, co provede?
„Těžko říct. Zase když hrajete s Ovečkinem, snažíte se mu nahrát, využívat toho, jakou má střelu. Z každé druhé, třetí šance trefí gól. Ale zase si nemyslím, že se hraje jenom na něj. V mužstvu máme hodně dobrých hráčů, kteří si dovolí spoustu věcí sami a taky dovedou rozhodovat zápasy jako on.“
Už spoléhají i na vás? Taky vás vyhledávají?
„Tohle si člověk musí budovat. Gólů jsem ještě nedal tolik, ovšem jelikož jsem to v poslední době trošku protrhl, tak je to o něco lepší. Chci se posunout mezi dobré střelce, aby se na mě mohli spolehnout, vypracovat si svoje místo a pozici.“
K vašemu rozdílovému gólu proti Torontu z minulé soboty vám však nikdo moc pomáhat nemusel. Skvělá individuální akce...
„Oshie v našem pásmu vypíchnul puk, já nabral rychlost. Ten obránce (Nikita Zajcev) se musel trochu otočit a nestačil mě dobruslit. Ujel jsem mu a zakončil.“
Dosud jste se pohybovali spíš na hraně play off, teď jste vyhráli třikrát za sebou. Vládne díky tomu v mužstvu větší pohoda?
„Po slabším období jsme se do toho zase vrátili, pár zápasů jsme vyhráli. Ale ať přijde vítězství nebo porážka, musíme na to rychle zapomenout a soustředit se na další utkání. I když teď máme tři dny volna, jindy se hraje skoro každý druhý den. Nejdůležitější je to, co přichází zrovna teď. To ostatní nás teprve čeká a tím se řídíme. V naší divizi je to hodně těsné, všechno o bod nebo o dva.“
Začátkem listopadu jste se střetli taky s Bostonem. Váš dlouholetý kamarád a souputník David Pastrňák dal gól. Byl ten zápas pro vás zvláštní?
„Ani ne. Nic velkého. Na prvním buly jsme se s Pastou jen krátce pozdravili. Pak už jsme se každý hleděli svého. Ale obecně je to dobrý pocit, když vidím na ledě kluky, se kterými jsem hrál nebo se potkal třeba v juniorském nároďáku. Pastu, Radka Faksu, teď přijede Tomáš Hertl.“
Do Washingtonu nedávno přijeli Calgary Flames. Otázka se nabízí: osmašedesátka...
„Jágr, jo? Musím přiznat, že jsem měl trošku husinu. Vidět ho takhle na jednom kluzišti proti sobě, to byl hodně speciální zážitek. Proti nám zahrál docela dobře. A myslím, že dokonce přihrál na gól.“
