Zažil něco podobného jako legenda s číslem 68. Ale byl o šest let mladší. Tehdy 39letý brankář Dominik Hašek zvažoval, jak naloží se zraněním během své štace v Detroitu v ročníku 2003/04. „Takže se dovedu do Jardy docela dobře vžít,“ říká gólman. On to zabalil a šel na operaci, ale dokázal se ještě do NHL vrátit.
Konec, nebo pokračovat? Jemu se hodilo hlavou to samé. „Nakonec jsem se rozhodl správně. Jardovi přeju to nejlepší, ale má to těžší,“ tvrdí o Jágrovi brankář Dominik Hašek , spoluhráč ze zlatého naganského týmu.
Co na jeho aktuální situaci říkáte?
„Není nic horšího než to, jestli je zraněný a vrací se mu to. Pokud se problém pořád obnovuje, pak je na zvážení, jestli skončit, nebo ne. Ale jenom on ví, jak je to vážné. Dovedu se do jeho situace aspoň trochu vžít. Musí to být hrozně nepříjemné. NHL letí dopředu, bude mu šestačtyřicet, už nemůže být tak rychlý, no a do toho to zranění. Má to těžký.“
Najednou si musí připustit fakt, že v NHL už hrát nebude.
„Je blbý to dělat během rozjeté sezony. Kdyby ji dohrál, mohl by se v klidu rozhodnout, teď je to pro něj těžký. Je složitý už jenom chodit do kabiny. Prožil jsem si to v Ottawě. První půlku sezony jsem měl vynikající, ale potom jsem se zranil a bylo to divný. Jste v novém mužstvu, které šlape, je nažhavené, do toho jste tam vy. Nehrajete. Ostatní koukají: bude ještě hrát, nebo ne? Každý mu sice vyjadřuje respekt, ale stejně vycítíte, že to není ideální.“
Vy jste něco podobného prožil i v Detroitu v sezoně 2003/04.
„Ano. Stál jsem před důležitým rozhodnutím, jestli skončit, nebo ne. Nakonec jsem se rozhodl jít na operaci s třísly, moc mi tehdy pomohl Pavel Kolář (vyhlášený fyzioterapeut). Udělal jsem dobře, vrátil jsem se ještě k hokeji a dokonce i do NHL. Ale bylo mi devětatřicet, Jardovi je o šest let víc. Takže to má o to horší.“
Vybavujete si, jak jste se tehdy cítil?
„Podobně jako v té Ottawě, když jsem byl zraněný. Jenom jsem chodil na stadion, nehrál jsem, nemohl jsem pomoct mužstvu. Člověk si připadá trochu jako idiot. Každý na něj kouká, co tady dělá. Nakonec jsem se rozhodl, že skončím, domluvil jsem se s týmem, že mě nebude platit. Dal jsem si pauzu. Odjel jsem do Česka a třísla se zlepšila.“
Vrátil jste se pak do NHL, do Česka a získal jste dokonce s Pardubicemi titul.
„Pro něj by to ale bylo těžší, přeci jenom je znát každý rok. Kdyby mu bylo těch devětatřicet jako mně tehdy, bylo by to snazší.“
Myslíte si, že o něj bude v NHL ještě zájem?
„Pokud se dá zdravotně do pořádku, ještě by tam hrát mohl. Ale jak říkám - všechno záleží, co na to řekne jeho tělo.“
Nebyla by velká škoda, kdyby odehrál poslední zápas v NHL, aniž by se stihl se slavnou ligou důstojně rozloučit?
„Někdy to tak prostě je. Z toho bych nedělal žádnou tragédii. Pro jeho kariéru a pro to, co dokázal, tohle vůbec není podstatný. Spíš jde o to, aby se rozhodl správně. Jinak jeho dosavadní úspěchy mluví samy za sebe.“
