Jiří Vítek
28. května 2018 • 19:35

Kempný před finále Stanley Cupu: Trejd do Capitals mě zachránil

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Je nedotknutelnost Třince pryč? Dynamo a Spartu táhnou schovaní lídři. Překvapí Litvínov?
Spor o Kováče: kouč budoucnosti a opravdová trefa, nebo jen bublina?
VŠECHNA VIDEA ZDE

Ještě před třemi lety obrážel extraligové stadiony, teď ho dělí čtyři výhry od zisku Stanley Cupu. Obránce Michal Kempný (27) prolomil s Washingtonem dvacetileté čekání na finále, kromě týmového úspěchu ho hřeje také osobní pokrok. „Konečně začínám hrát hokej, který mě dostal do Ameriky,“ pochvaluje si český zadák před startem finálové série proti Vegas (v úterý ve 02.00).



Únorová výměna z Chicaga mu, jak sám přiznává, možná zachránila kariéru v NHL. Zatímco v předchozím působišti měl za úkol především nechybovat, ve Washingtonu ho trenéři nasazují proti nejlepším hráčům soupeře. „Člověk nemůže hrát bez důvěry trenéra, to prostě nejde. Pokud vám trenér nevěří, tak se můžete s prominutím posrat, ale nic se nezmění,“ vypráví Michal Kempný v rozhovoru pro iSport.

Vzpomenete si, kdy jste poprvé viděl naživo Stanley Cup?
„Byl jsem v roce 2002 v Uherském Hradišti, když ho přivezl Láďa Kohn. Vím, že jsme tam jeli s taťkou spolu, mám díky tomu podpisy všech kluků, co tam byli. Dominik Hašek, Jirka Šlégr, Láďa Kohn a myslím i Jirka Fischer. Tam jsem viděl poprvé Stanley Cup na vlastní oči, i když to byla asi replika.“

A teď o něj budete hrát vy. Jak těžké je na to nemyslet?
„Člověk to má nějakým způsobem v hlavě, ale snažím se to moc nevnímat. Hlavně chceme chytnout začátek a soustředit se na start série. Samozřejmě je to blízko, ale snažím se na to určitým způsobem nemyslet a soustředit se na každý jednotlivý zápas.“

Do Las Vegas jste dorazili už v sobotu, jak to tam vypadá? Žije město hokejem?
„Je cítit, že je tady obrovský zájem. Ještě jsem teda po ulici nijak extra nechodil a nepotkával jsem nějaké šílené fanoušky, ale zápas je v pondělí, takže město bude určitě vzhůru nohama.“

A jak to vypadalo ve Washingtonu?
„Je to tam hodně znát. Na poslední dva zápasy, co jsme hráli v Tampě, byli lidi v naší hale a sledovali zápas na kostce. Nějaké televize byly i ve městě, takže někteří byli i tam. A v sobotu jsme dojeli do Vegas a měli plnou tréninkovou halu fanoušků, což je hezké.“

Čím si vysvětlujete, že proti vám stojí právě Vegas, které před sezonou všichni odepisovali?
„Spousta těch kluků třeba neměla v předchozích klubech takové postavení. Chtějí dokázat, že se jejich předchozí zaměstnavatelé mýlili, a je vidět, že mají výborně poskládaný tým, výborně se doplňují. Myslím, že nás nečeká nic lehkého. Vegas proti Washingtonu, finále Stanley Cupu, je to nádhera.“

Cítil jste po příchodu z Chicaga tlak, že Capitals dvacet let nepřešli přes druhé kolo play off?
„Já jsem určitě žádný tlak nevnímal. Po příchodu jsem ještě v základní části odehrál něco přes dvacet zápasů, pak se šlo do play off . Washington dlouho nepostoupil přes Pittsburgh a tam bylo znát, že jsme měli velkou vůli to urvat a prolomit, což se podařilo. Spoustě klukům, hlavně Oviemu (Alexandru Ovečkinovi), spadl obrovský balvan ze srdce, že se to konečně povedlo.“

VIDEO: Podívejte se na sestřih 7. zápasu mezi Washingtonem a Tampou

Jak se v těchto chvílích projevuje v kabině?
„Určitě si řekne svoje. On je ten správný lídr, který to ukazuje i na ledě. Hraje výborně, dává důležité góly a chodí na led v nejdůležitějších situacích. Nedokazuje to jen produktivitou, ale taky blokuje střely, hraje tvrdě do těla, dobře dobrusluje situace. Je to ten správný lídr, který nás táhne.“

Do Washingtonu jste přišel v polovině února skoro současně s dalším obráncem Jakubem Jeřábkem. Cítil jste, že se spolu budete prát o místo v sestavě?
„Určitě jsme se neprali o flek. Kuba je momentálně ve stejné situaci jako já minulý rok, je to do puntíku stejné. Pro něj to určitě není jednoduché, ale trávíme spolu hodně času, bydlíme ve stejném baráku. Kuba se s tím pere statečně, nic jiného mu taky nezbývá.“

Zato vy jste se svojí situací asi spokojený, že?
„Já jsem velmi spokojený, sezona se mi otočila o 180 stupňů. Dostal jsem se do týmu, který mi vyhovuje, mám šanci hrát o nejvyšší mety, co víc si přát? Sezona se nevyvíjela podle představ, nebylo to dobré, ale stal se trejd a věci se kompletně změnily. Je nádhera být tady, hrozně moc si to užívám.“ 

Co se změnilo?
„Je to hlavně o důvěře sám v sebe. V Chicagu jsem měl za úkol hlavně neudělat chybu, jinak nehraješ další zápas. Moje sebevědomí bylo pomalu na bodu mrazu, teď mi hodně pomáhají trenéři, mám jejich důvěru, hraju hodně a začínám se pomalu zvedat. Stoupá mi sebevědomí, začínám se objevovat v situacích, do kterých jsem se v Chicagu nedostával. Teď se dostávám do fáze, kdy konečně začínám hrát hokej, který mě dostal do Ameriky. Takhle to alespoň vnímám.“

Proč to nešlo dřív?
„V Chicagu jsem úplně přestal hrát to, co mě dostalo do Ameriky. Nevím, jestli to bylo mnou, nebo jestli jsem se přizpůsobil stylu hry a tomu, co po mně chtěli trenéři. Ale tady se začínám dostávat zpátky do toho, kde jsem byl. Vzalo to nějaký čas, ale momentálně se cítím dobře na ledě i mimo něj.“

Bylo náročné dál makat a neklesnout na mysli?
„Moje pozice v Chicagu byla taková, jaká byla, a já s ní spokojený rozhodně nebyl. Ale jsem typ člověka, který pracuje pořád na maximum, ať už je situace jakákoliv. Ten přístup mi pomohl, protože pak přišel trejd, který mi možná zachránil kariéru v NHL. Ale v situaci, v jaké jsem byl já, jsou možná desítky dalších hráčů. Tohle se v NHL děje, asi to mají takhle nastavené, nevím. Pro mě se naštěstí věci změnily, jsem teď šťastný a užívám si to tady.“

Navíc teď nastupujete vedle Johna Carlsona, nejproduktivnějšího obránce základní části.
„Johnny je výborný hráč, v základní části měl spoustu bodů, hraje ty nejdůležitější situace a člověk se od něj může hodně naučit. Když mám šanci hrát s takovým hráčem, být mezi čtyřmi nejvytěžovanějšími beky, tak si to moc užívám.“

Všiml jsem si, že vás trenéři proti Tampě nasazovali proti elitní Stamkosově řadě. Stíháte v té rychlosti vůbec vnímat, kdo proti vám stojí?
„Momentálně hrajeme s Johnnym proti top lajnám, stejně tak Dmitrij Orlov s Mattem Niskanenem. My čtyři chodíme na soupeřovy top lajny. A jasně, člověk se podívá, proti komu jde na led, ale někdy je to v té rychlosti těžké sledovat. Zkrátka jdu na led a hraju.“

Na závěr samozřejmě nechybělo podávání rukou, s číslem 13 na snímku také Jakub Vrána
Na závěr samozřejmě nechybělo podávání rukou, s číslem 13 na snímku také Jakub Vrána

Vstoupit do diskuse
0
Aktuální zápasy
Články odjinud


Články odjinud