Z New Yorku je jedno velké pohřebiště, počet nakažených virem COVID-19 letí do šílených čísel. Útočník Filip Chytil tomu nejhoršímu na poslední chvíli unikl. S pověřením klubu sednul na letadlo a uchýlil se do Pardubic k přítelkyni. „Neumím si představit, že se bude NHL dohrávat v létě,“ přiznává talent NY Rangers a odchovanec Zlína v rozhovoru pro iSport.cz.
Sezonu začal na farmě. „Bylo to ve mně,“ prohodí Filip Chytil. Víc se o tom bavit nechce. Záhy ho Rangers povolali zpět a on opakovaně ukázal, že v NHL hrát může. A dobře. Jen body za góly a asistence nenaskakovaly tak, jak si maloval. Teď má až příliš času o všem přemýšlet. „Radši bych hrál, než seděl na gauči.“
Jak vnímáte situaci v New Yorku, potažmo celé Americe?
„Než jsem odletěl, přišlo mi, že si tam nepřipouští problémy. Nebrali ohledy na to, co se děje jinde. Spousta lidí normálně chodila ven. Teď čtu, jak je to v New Yorku špatné. Není to zrovna pěkné čtení. Asi nikdo nevěřil, že to může takto dopadnout. Myslím, že to ještě není vrchol, přijde to do Ameriky postupně. Ta čísla budou ještě daleko větší.“
Vám klub nedělal potíže s návratem do Evropy?
„Když jsme se dozvěděli, že se NHL přerušuje, kluci odletěli. Já pár dní po nich. Větší část týmu je z Evropy. Aspoň jsme doma. Věděl jsem, že když ten virus dorazí do Ameriky, bude to mít horší průběh než v Česku. V letadle nebylo tolik lidí jako obvykle. Nikdo neseděl blízko druhému. Musel jsem do karantény, která mi už končí. Nikdo nevíme, co bude. Jsou různé scénáře, jak sezonu dohrát. Třeba rovnou začít play off. Já jsem to nijak podrobně nestudoval. Teď na to podle mě stejně nikdo nemyslí.“
Udržujete se v kondici?
„S přítelkyní každý den cvičíme. Bez zátěže, jen váhou vlastního těla. K tomu běháme na páse. Ona je šikovná, velmi sportovní typ. To je v karanténě jediný pohyb, který můžeme mít. Výstroj jsem nechal v Americe. Tady stejně není možnost jít někam bruslit. Kdyby to šlo, pošlou mi ji.“
Umíte si představit, že se bude hrát v horkém létě?
„Vůbec. Je to nezvyklé, zvláštní, zajímavé. Jenže člověk vypadne na dlouho ze zápasové praxe. Bylo by to složité. Na druhou stranu, všichni by byli v kompletních sestavách a plni sil. Samozřejmě bych chtěl hrát. Je lepší být na ledě než sedět na gauči. Hokej mám s rodinou na prvním místě, ale zdraví je nejdůležitější. Navíc by nemělo smysl hrát bez fanoušků. To jsem nikdy nezažil. I na tréninkovém zápase vždycky někdo je.“
Pojďme k vašemu hokeji. Sezonu jste poměrně nečekaně začal na farmě. Proč?
„Nechci o tom moc mluvit. Nastala nešťastná souhra špatných věcí. Je to moje osobní věc. Nemá to žádnou souvislost s trenérem nebo s týmem. Bylo to ve mně. Ale i na farmě jsem měl hlavu nahoře. Věděl jsem, že když na sobě budu pracovat, brzy se vrátím nahoru. To se taky po devíti zápasech podařilo. Cítil jsem se, jako bych nikdy neodešel.“
Jaké to bylo o patro níž?
„Měl jsem úplně jinou pozici než před dvěma lety, kdy jsem tam byl taky. Byl jsem pořád na ledě, hrál jsem všechny důležité situace. Navíc jsem dostal k sobě skvělé kluky a měli jsme výborný tým. Z devíti utkání jsme osm vyhráli a jedno prohráli po nájezdech. Farma mě nakopla, dala chuť vyhrávat. Přišel jsem zpátky s vítěznou mentalitou.“
Neříká si chvilkami hráč, že by nejradši zůstal na farmě, když má takové vytížení?
„Když mě povolali, zranil se Mika Zibanejad. Takže jsem měl stejný prostor jako na farmě. Nic se pro mě nezměnilo, akorát hrajete ještě s lepšími hráči a proti kvalitnějším týmům. Jen body mi tolik nepřibývaly. Naše lajna měla spoustu šancí, které jsme neproměnili. Pořád je na čem pracovat. Sezona mohla být lepší.“
Pro mě je Lundqvist pořád jeden z nejlepších brankářů
Před pauzou měli Rangers skvělé výsledky, tlačili se do play off. Co se změnilo?
„Poslední dva měsíce jsme patřili mezi nejlepší týmy celé NHL. Docela nedávno jsme ztráceli čtrnáct bodů na play off, stáhli jsme to na dva. Bohužel vyhrávaly i soupeři kolem nás. Ale cítili jsme šanci, že play off uděláme. Byli jsme na vítězné vlně. Celkově se mužstvo zase posunulo dál. Máme osm kluků pod jednadvacet let, to je na NHL velké číslo.“
Proto se hodí pár mazáků, co?
„Je dobře, že máme Miku (Zibanejada), Henrika Lundqvista, Panarina nebo Kreidera. Tyhle hráče následujeme. Díváme se, co dělají v tréninku. Dodávají nám sebevědomí. Chceme být i v našem věku tak dobří jako oni. Kdo má výkonnost, ten hraje. My mladí máme kvalitu na to, abychom byli v NHL.“
Zjevením je ruský gólman Igor Šesťorkin. Překvapilo vás, jak chytá?
„Znám ho z farmy, takže nepřekvapilo. S ním jsme ani jednou neprohráli a v žádném zápase neinkasoval víc než dva góly. Tým se s ním zvedl. On má spoustu sebevědomí a chce se zlepšovat. Je klidný, nic ho nerozhází. Na ledě vypadá hrozně sebevědomě. Máme tři výborné, vyrovnané gólmany. Žádný z nich předem neví, kdo bude chytat. Je mezi nimi konkurence, i tohle nám pomáhá. Henrik nikdy nebyl zvyklý sedět na střídačce.“
Právě. Jak to nese švédský matador, donedávna možná nejlepší brankář soutěže?
„I pro něj je to motivace. Máme dva mladé kluky, kteří často dostávají přednost. Mně přijde Henrik pořád jako jeden z nejlepších brankářů.“
Chytilova sezona |
NHL New York Rangers Zápasy: 60 Body: 23 (14+9) Plus/minus: -7 |
AHL Hartford Wof Pack Zápasy: 9 Body: 9 (3+6) Plus/minus: +9 |

