V tuhle dobu by se normálně hrálo play off NHL. Nejspíš byste dál hltali kousky Davida Pastrňáka, Boston je nadupaný, pravděpodobně by byl pořád ještě ve hře. Malá náplast? Teď si můžete užít aspoň jeho hlášky, taky tady má formu. Patrik Eliáš moderoval velký konferenční hovor se čtyřmi Čechy v NHL. V akci byli i David Krejčí, Tomáš Hertl a Dominik Kubalík. Ale Pastrňák mluvil nejvíc. „Pořád ještě zpíváš?“ vyzvídal na Kubalíkovi.
Chybí mu hokej, to bylo z Davida Pastrňáka cítit hodně. Ale taky to, jak je nad věcí, v pohodě. V uších měl zabodnutá sluchátka a pohotově reagoval na otázky Patrika Eliáše , který s přehledem táhl celou diskuzi. Neřešily se jenom góly a karanténa, ale došlo i na psy. Legenda Devils na Pastrňákovi vyzvídala, co má za rasu, se kterou soupeřil v pojídání pamlsků ze země. A pak taky převzal útočník Bostonu roli moderátora, když se pustil do Dominika Kubalíka .
P. Eliáš: Jak se v téhle době udržuješ, Davide?
D. Pastrňák: „Snažím se, ale je to hodně těžký být jen doma. Tady nemám posilovnu, nemám to doma tak připravené. Ale samozřejmě nějaké úpravy proběhly. Chodím si zacvičit před barák, nebo zajezdit na kolečkových bruslích. Běhání při tenise by třeba bylo daleko lepší, jenže všechno je zavřený. Takže se snažím pracovat sám, co to jde, abych si kondici udržel.“
P. Eliáš: A najde se něco, co děláš teď a v sezoně na to není úplně čas a prostor?
D. Pastrňák: „Hele, chodím každý den na dvouhodinovou procházku. A normálně nechápu. Zjistil jsem o Bostonu takových věcí!“
P. Eliáš: Tomu rozumím. Já jsem teď v Praze, karanténa tady byla šest týdnů hodně přísná. Ale díky tomu jsem začal jezdit po městě na kole. A je neskutečný, co poznáš, stezky, kudy jsi třeba nešel. Skvělý.
D. Pastrňák: „No jasně, našel jsem taky hodně věcí, který jsem neznal. Každý den jdeme s přítelkyní ven. Moc procházkový typ teda nejsem, ale je to taky jedna z možností, jak se dostat ven a zjistit něco novýho.“
P. Eliáš: Davide, mám tady na tebe otázku od jednoho novináře, že jste dávali na sociální sítě závody mezi tebou a psem v jídle ze země. Kdo vyhrává?
D. Pastrňák: „Jo tohle. (usměje se) No zkusili jsme to jednou, pes vyhrál, ale hned se poblil a nezvládnul to.“ (směje se)
P. Eliáš: To mě ale zajímá, pejska jsem viděl. Co to je za rasu?
D. Pastrňák: „Australský minidoodle, malinkej pejsek. Potřebujeme něco do pěti kilo, takovej králík. (směje se)
P. Eliáš: Ale krásnej!
D. Pastrňák: „Krásnej králík. My nemůžeme mít velkýho psa, protože lítáme do Evropy. Já jsem velký pejskař, ale větší by neprošel, musíte ho mít palubě a povolí vám tak do sedmi kilo.“
P. Eliáš: Nechají možná už i devět, taky jsme to řešili. Ale mám tady další otázku. Dva góly jsi byl od padesátky, pět bodů od stovky. Čeho by sis vážil víc, kdybys měl dotáhnout jen jednu metu?
D. Pastrňák: „To je dobrá otázka. Někoho to asi překvapí, ale pro mě sto bodů, určitě. Když se na to podíváš i do historie, jsou tam výjimeční hráči, kteří dělali sto bodů každý rok. Ale pro mě je to daleko těžší než dát sto bodů. Takže radši bych tu stovku.“
P. Eliáš: Souhlasím. Navíc to ukazuje, jak je hráč komplexní, když máš 60 gólů a pět nahrávek, umíš dávat branky. Ale vysoké bodové číslo značí, že dovedeš ještě víc.
D. Pastrňák: „Jo, takhle to je.“
P. Eliáš: Tak určitě. (usměje se) Natáčíš v Americe i reklamu na koblihy. Baví tě to?
D. Pastrňák: „Moc, jsou tam kolem toho vždycky super lidi. Je tam sranda, každý natáčení se o mě dobře postarají a jde to rychle.“
P. Eliáš: Máš od nich něco rád?
D. Pastrňák: „No jasně! Ty koblížky naplněný marmeládou. Když si koupíš velký, není jí tam moc. Ale v těch malých...“ (usměje se)
P. Eliáš: A ještě bych se chtěl zeptat, co jste se během karantény, kluci, naučili novýho?
D. Pastrňák: „Kubalda, mě by zajímalo, co ses naučil ty. Co to bylo?“
D. Kubalík: No já se perfektně naučil starat o zahrádku. Zasazovat kytky, opečovávat všechno. Zkusil jsem si zahrát PlayStation, ten mi ale nejde, tak jsem ho zase vypnul. Jinak jsem se k ničemu moc nedostal.“
D. Pastrňák: „A zpíváš?“
D. Kubalík: „Cože?“ (usměje se)
D. Pastrňák: „Pamatuju si, že jsi byl v nároďákách docela zpěvák.“
D. Kubalík: „Ale to jsem furt.“ (směje se)
D. Pastrňák: „Jo?“ (usměje se)
D. Kubalík: „Jasně a posouvám se. Hrozně rád se koukám na Superstar.“ (usměje se)
D. Pastrňák: „A karaoke nemáš?“
D. Kubalík: „To ne, ale sem tam si zazpívám.“
D. Pastrňák: „Já taky. Ale za vteřinu vždycky přestanu a řeknu si, že už to nikdy neudělám.“
