Pavel Bárta
Premium
1. srpna 2020 • 16:00

Reichel o cestě do NHL, létání i tátovi: V Kanadě jméno nikdo neřeší

Autor: Pavel Bárta
Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

K výšlapu zvolil možná těžší trasu. Ale může spoléhat hlavně na sebe, doma to se slavným příjmením neměl kolikrát snadné. Kristian Reichel (22) v červnu podepsal nováčkovskou smlouvu s Winnipeg Jets. V předchozích dvou sezonách působil na jejich farmě Manitoba Moose, měl však kontrakt jen pro AHL. Tohle byl další krůček. „Vím, že NHL je pořád daleko. Je to však motivace dokázat, že udělali správně,“ tvrdí syn olympijského vítěze a trojnásobného mistra světa Roberta Reichla. V rozhovoru pro iSport Premium popisuje svou zámořskou cestu i zvykání si na samostatný život či srovnávání se se slavným příjmením...



Už se chystal brázdit led s litvínovským áčkem Litvínova. Jenže společný trénink přerušila karanténa. Kristián Reichel nebyl draftován, ale zase se přiblížil šanci nakouknout do týmu Winnipegu. Jenom neví, kdy bude moct zase zabojovat o místo. Teď je na pořadu dohrávané play off NHL. On by mohl zasáhnout do hry až od příští sezony, která začne možná koncem roku. Nabízí se start v extralize. „Ale pokud mi to Jets nedovolí, mám smůlu,“ připomíná.

Litvínovský tým musel hned na začátku přípravy na ledě do karantény. Jak se to dotklo vás?
„To, že má jeden hráč pozitivní test, se zjistilo ve čtvrtek. Ráno jsem byl ještě normálně s klukama na tréninku, kvůli tomu se přerušil. Ten člověk tam byl v pondělí, pak kluci měli ještě testy a já se k nim připojil až ve středu. S tou osobou jsem se nedostal do kontaktu. Zjišťoval jsem si to, doktor mi jasně řekl, že se mě karanténa netýká, pokud jsem s někým takovým nestrávil patnáct minut v uzavřené místnosti a nepotkal se s ním. Takže jsem normálně trénoval dál, jenom sám. Bylo to na nic, ale musím to brát, jak to je.“

NHL se dohrává, vy však můžete do akce až od další sezony. Jak vypadá váš nejbližší plán?
„Po karanténě bych se k litvínovskému áčku měl zase přiřadit. Sezona může začít v prosinci, v lednu, to nikdo neví. Všichni teď řeší play off. Teoreticky by se nabízela možnost hrát doma. Ale zatím jsem se o tom s nimi nebavil. Mám smlouvu s Winnipegem, jsem jeho hráč, a pokud mi to klub nedovolí, mám smůlu. Zatím se připravuju tak, jako bych měl začít koncem roku. Někteří kluci se o to už zajímají, ale nic není vyřešené.“

Za mořem jste strávil tři roky. Smlouva představuje jen další krok k NHL. Nicméně, berete ji jako zadostiučinění za všechno, co jste podstoupil a co jste pro to udělal?
„Určitě. Je to satisfakce, bonus za práci, kterou jsem odváděl. Poslední roky jsem obětoval tomu, abych se NHL přiblížil a zkusil to. Dvě sezony jsem hrál na farmě a musel si to vybojovat, protože jsem tam přišel jako volný hráč. Vím, že NHL je pořád daleko. Ale je to zároveň motivace, abych dokázal, že ve Winnipegu udělali správně a že mám klubu co dát, pokud bych tam dostal šanci. Chci se ukázat co nejlíp.“

Druhý rok za mořem mi otevřel oči

Zpráva, že vás Winnipeg chce podepsat, jste prý dostal na svatbě...
„Ženil se kamarád a mně se doneslo, že mi Jets dali nabídku. To se stalo v sobotu, po víkendu bylo hotovo. Seběhlo se to docela rychle. Nad ničím jsem moc nepřemýšlel.“

Draft není v posledních letech jediná cesta do NHL, počet kol se snížil, takže jím projde i menší počet hráčů. Jak jste přesto nesl, když si vás nikdo nevybral?
„Byl jsem zklamaný, protože byly náznaky, že by to mohlo vyjít. Zúčastnil jsem se i testů. Nevyšlo to, ale to mi zase dalo energii, abych ukázal, že na to mám. Hned po draftu se ozval Winnipeg, nabídli smlouvu do AHL a já po ní skočil. Chtěl jsem si to vybojovat touhle cestou, což se mi nakonec povedlo. Všechno dopadlo, jak mělo.“

Udělal byste něco jinak?
„Nevybral jsem si nejjednodušší cestu, ale neměnil bych. Navíc můj hokejový růst začal později, ne třeba v osmnácti, kdy jsou hráči způsobilí pro draft, ale až kolem devatenácti, dvaceti. První rok v Kanadě jsem se vyhrál v juniorce, druhý na farmě mi otevřel oči, jak na sobě pracovat a jak dalekou cestu před sebou ještě mám. Stálo to spoustu odříkání, někdy jsem trpěl.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Koupit
Vstoupit do diskuse
0
Aktuální zápasy
Články odjinud


Články odjinud