Král padl. Henrik Lundqvist opustil New York Rangers. Ne proto, že by chtěl. Musel. Teď nejspíš podepíše ve 38 letech smlouvu jinde, bude vybírat místo, kde dostane šanci vyhrát svůj první Stanley Cup. Na Manhattanu se stal legendou, dostával se na titulní strany NY Post, což se ne každému sportovci povede, magazín People ho vybral do TOP 100 nejhezčích lidí planety. Tady je jeho velký příběh, který za mořem psal od roku 2005.
Všichni se mu klaní. Vedení New York Rangers, novináři, fanoušci, každý vypočítává svoje důvody, proč byl Henrik Lundqvist jedním z největších a nejvýraznějších hráčů velké organizace. Přesto mu klub, který ho tak ohromně miluje, ukončil smlouvu. A legendu vyplatil ze zbytku kontraktu. Potupné? Ne, taková je NHL, na sentiment není místo.
Důvody jsou dva. Zaprvé volné tři miliony pod platovým stropem. Takhle se jim do limitu nezapočítá 8,5 milionu dolarů, ale jen 5,5. Za rok pak částka 1,5 milionu. A druhým důvodem je, že v Rangers vyrostla konkurence. Igor Šesťorkin a Alexandr Georgijev jsou už příliš dobří na to, aby jen seděli na lavičce. Musí do branky, rozdat si to o pozici jedničky pro příští roky.
Lundqvist chytal v New Yorku od roku 2005, ani na jeden zápas nemusel na farmu. Až na poslední sezonu byl vždycky brankář číslo jedna, jeho parťák nikdy nedostal víc zápasů. Každý večer to bylo prakticky to samé: buď nejlepší, pak má tvůj tým šanci vyhrát. Rangers dlouho ke smetánce ligy výsledkově nepatřili. Brankář ano, organizace se tam postupně šplhala, vrcholem bylo nakonec finále Stanley Cupu 2014, kde ale vyhráli Los Angeles Kings.
King Kong
Dobrou myšlenku přinesl novinář Larry Brooks, který pro NY Post píše o Rangers: „Hra se za poslední roky zrychlila, Lundqvist zpomalil. Nebo jinak, přesněji, Kingovi bylo 35, 36 let a najednou 38. A Rangers už nejsou zemí pro staré muže." Proto se ho klub zbavil.
Právě Brooks mu dal přezdívku King, tedy Král. Král Manhattanu! Brankáři se na to zvykalo nejdřív dost špatně. „Když někdo zakřičel: Hej, Králi Henriku, tak mi bylo trapně. Ale když jsem to poslouchal zhruba sedm let, tak jsem si zvykl. Vlastně by mi mohli říkat i mnohem hůř, čili mám štěstí. Ale jako král se fakt necítím. Je to legrační," usmíval se před novináři.
Tohle slůvko ale pak vybízelo k různým fórkům. Jednou se třeba na titulní straně NY Post objevil Lundqvist s titulkem „King Kong".
Přezdívku mu Brooks vymyslel po třetím zápase, když vychytal výhru nad Atlantou. Napsal, že „je to švédský Král Henrik". Brankář se ho pak časem ptal, jak na tohle přišel. Důvodem byl monarcha Henrik, který sice nebyl král, ale patřil do královské rodiny ve Švédsku. Lundqvist to věděl.
„Kdybych se jmenoval Sam, tak bys mě asi nenazýval Králem, že ne?" zeptal se Brookse.
„Jenže on nebyl Sam," vysvětloval slavný novinář ve svém textu.
„On byl a je Henrik Lundqvist, jeden z nejlepších všech dob."
„Bude mi chybět," ukončil článek o Lundqvistově odchodu z klubu.
Elegán a kytarista
Ano, švédský elegán vytvořil v klubu hodně rekordů. Ale ty každý teď zmiňuje jako druhou věc, spíš můžete číst, jak Rangers opouští hvězda s tím nejnormálnějším chováním, jaké si dovedete představit. Nezbláznil se z velké kariéry, nezbláznil se z toho, když ho magazín People vyhlásil jedním ze 100 nejhezčích lidí světa.
Sedm let v řadě, než se na Manhattanu objevil Lundqvist, nehráli Rangers play off. S ním se tam nedostali jen třikrát během 15 sezon. Paradoxem přitom je, že v draftu šel na řadu až jako číslo 205. Vysoko před ním klub vybral třeba českého obránce Přemysla Dubna (112.).
Lundqvist nebyl nikdy nudný panák, který se jen soustředí na nejbližší zápas. Třeba rozlučku se svobodou pojal hodně netradičně a drnkal před obchoďákem ve Švédsku v kostýmu krále na kytaru. Samotná svatba už byla mnohem méně divoká, jen pro 30 lidí. Neměl potřebu se předvádět.
A jen tak mimochodem, hra na kytaru... Možná trochu může i za Lundqvistovu chloubu, tedy extrémně rychlou lapačku. Aspoň to naznačuje výzkum z Univerzity v Severní Carolině.
Bývalý brankář Ted Monich se tématu věnuje už od roku 2003. Zjistil, že pokud brankář mačká levou rukou akordy a drží v ní i lapačku, osvojuje si lépe schopnosti, které podporují rozvoj motoriky. Při zákroku v brance se sníží reakční doba a zvýší se úspěšnost. „Funguje to i opačně, i obratnost při hře na kytaru byla po hokejovém zápase lepší," řekl Monich pro nhl.com.
Vášnivými kytaristy z poslední doby byli kromě Lundqvista i Ryan Miller, Cory Schneider nebo Mike Smith, něco na tom tedy je. „Kytara je skvělý psychický relax, můžete myslet na něco jiného než na hokej. Hudba je pro mě zpráva: teď odpočíváš, užíváš si to a rozhodně nemyslíš na zápas. Pomáhá mi, šetří energii," vysvětloval jednou švédský brankář.
Legenda bez prstenu
Jenže pro něj je pech, že se nachází i v jiné společnosti, kam patří třeba Ed Giacomin, Roberto Luongo, Tony Esposito nebo Curtis Joseph. Tohle je sbírka výjimečných brankářů, kteří si nikdy nesáhli na Stanley Cup. On do ní patří taky. Proto teď nejspíš podepíše smlouvu někde, kde by měl mít šanci uspět.
„Není Derekem Jeterem (baseballista NY Yankees, 5x vyhrál Světovou sérii), Tomem Seaverem (baseballista NY Mets, 1x vyhrál Světovou sérii), Elim Manningem Manningem (hráč amerického fotbalu NY Giants, 2x vyhrál Super Bowl) ani Willisem Reedem (basketbalista NY Knicks, 2x vyhrál NBA). Nemá prsten(y),“ napsal ve svém komentáři Brooks. „Ale pokud mluvíte o téhle výjimečné čtyřce, Henrik byl ještě někým jiným, než jsou oni. Nesl břemeno, které nenesl nikdo z nich," dodal.
Ano, rozdíl je opravdu v tom, že Lundqvist neměl kolem sebe tým, který je favorit a pomůže brankáři. On ten tým dělal, on z něj dělal favorita. A když jemu zápas nesedl? Smůla.
Výjimečná je jeho statistika z eliminačních zápasů play off v letech 2012-2015. Vyhrál jich 15, prohrál jen 4. A teď se podržte, jedenáctkrát dostal maximálně jeden gól. Prostě King Kong.
Po Lundqvistovi hodně šlapal John Tortorella, když vedl Rangers V období 2008/09-2012/13. Myslel to dobře, chtěl z něj dostat všechno. A dělal to po svém. Tvrdě.
Jednou přišla chvíle, kdy se Tortorella chlubil, jak v každém tréninku na Henrika létá hodně střel. Novinář Brooks to bral jako absurdní, tak poté mezi řečí poradil Lundqvistovi, ať udělá to samé, co dělal Billy Smith, legenda Islanders. Až bude cítit, že je střel opravdu hodně, ať se prostě sbalí a odjede z branky.
Tortorella pak příště na novináře vyjel,že jeden z nich poradil Henrikovi, ať přestane chytat.
„Ty jsi mu to řekl?" zeptal se Brooks brankáře.
„No a neměl jsem?" zubil se gólman.
„Nevím, jestli tady kdy byla laskavější hvězda takového formátu," dodal pak slavný americký novinář. Teď Lundqvist zkusí nejspíš jednu sezonu jinde, bude snít o Stanley Cupu. A za čas mu vytáhnou číslo 30 pod strop Madison Square Garden a uvedou do Síně slávy. S prstenem, i bez něj.
Brankáři v historii New York Rangers
| ZÁKLADNÍ ČÁST zápasy 1. Henrik Lundqvist 887 2. Mike Richter 666 3. Gump Worsley 581 výhry 1. Henrik Lundqvist 459 2. Mike Richter 301 3. Ed Giacomin 267 čistá konta 1. Henrik Lundqvist 64 2. Ed Giacomin 49 3. Dave Kerr 40 |
PLAY OFF zápasy 1. Henrik Lundqvist 130 2. Mike Richter 76 3. Ed Giacomin 65 výhry 1. Henrik Lundqvist 61 2. Mike Richter 41 3. Ed Giacomin 29 čistá konta 1. Henrik Lundqvist 10 2. Mike Richter 9 3. Ed Giacomin 7 |
