Jeden tým, přes čtyři stovky gólů a víc než tisíc bodů. Tuhle hranici pokořil Rod Gilbert dosud jako jediný hráč New York Rangers. Jezdcem zůstal navždy, na Manhattanu strávil všech 18 sezon kariéry v NHL. Jeho týmové rekordy odolávají dodnes, jako prvnímu hráči vyvěsili pod střechu Madison Square Garden právě dres legendy s číslem sedm. Bývalý křídelní útočník a člen Hockey Hall of Fame přezdívaný „Mr. Ranger“ zemřel o víkendu ve věku 80 let.
Ve své éře patřil k nejzářivějším úkazům v lize. Ještě než však proniknul do NHL, prodělal Rod Gilbert vážné zranění páteře. Jen co se v roce 1960 dozvěděl, že si ho do New Yorku povolali coby pohotovostní rezervu, v posledním utkání sezony v juniorské soutěži najel na předmět hozený na led, vrazil hlavou do hrazení a zlomil si pátý obratel.
Úraz si vyžádal složitou operaci. Lékaři mu vzali kousek kosti z levé nohy, aby mohli spojit čtvrtý, pátý a šestý obratel. Gilbert se pak zaskvěl v play off 1962, dvěma trefami rozhodl čtvrté semifinále s Torontem. Kostní štěp se však v důsledku častých střetů uvolnil a nakonec rozpadl. Zkoušel hrát se speciálním krytem, ale špatně se s ním dýchalo. V lednu 1966 byl Gilbert nucen ukončit sezonu a podstoupit další zákrok. Ten mu zachránil kariéru. Po návratu si podmanil New York.
„Přišel jsem na to, že pokud nemilujete město, nebude měst milovat vás,“ řekl Gilbert v rozhovoru pro New York Times v březnu 1977. „Čtyři desetiletí poté, co hrál svůj poslední zápas, prochází arénou během utkání se stejným nadšením, s jakým brázdil led v 60. letech a na začátku sedmé dekády už coby člen slavného útočného tria GAG Line,“ napsal o něm stejný list před čtyřmi lety.
Rod Gilbert se narodil 1. července 1941 v Montrealu. Už v juniorech patřil ke špičce, v roce 1960 získal Memorial Cup s týmem Guelphu, dvakrát po sobě byl druhý v bodování OHA. Vzhledem k tomu, že Montreal Canadiens si v tehdejší době v podstatě drželi monopol na frankofonní Kanaďany, byl zázrak, že ho Rangers vůbec získali Rangers. Gilbert se navíc přimluvil, aby zkusili i jeho kamaráda z dětství Jeana Ratella. Zbytek je historie. V NHL je časem doplnil Vic Hadfield, vznikla úderka, která sypala góly každý zápas. Odtud název Goal-A-Game, zkráceně GAG Line.
Gilbert byl rychlý bruslař s nebezpečnou střelou. Soubojům se nevyhýbal, srážel se u mantinelů i před brankou. Pětkrát po sobě posbíral v základní části NHL aspoň 75 bodů, v ročníku 1971/72 nasypal 43 branek a připsal si 97 bodů. Útok s Ratellem a Hadfieldem se zapsal do dějin tím, že všichni jeho členové nastříleli 40 branek a vtěsnali se mezi nejlepších pět hráčů produktivity NHL.
V roce 1972 taky Rangers postoupili do finále Stanley Cupu. Bostonu podlehli v šesti zápasech. Nicméně znamenalo to jednu z pouhých dvou účastí Blueshirts v rozhodující sérii v období mezi jejich dvěma triumfy z let 1940 a 1994. Gilberta tehdy zvolili do prvního all-star týmu NHL, s parťáky z obávaného útoku se zúčastnil Série století proti sborné SSSR. Jiná možnost hrát za Kanadu se mu tehdy naskytnout nemohla a toužil po tom tak silně, že odmítal vábení z WHA, která tehdy NHL zdárně konkurovala. Zlákala i hvězdy jako Bobby Hull. Toho pak za jeho „zradu“ stavitelé týmu na Summit Series nepozvali. Gilbert měl příležitost obléknout dres s javorovým listem ještě jednou, a to po návratu Kanady na mistrovství světa v roce 1977.
GM Rangers připadal v 36 letech starý
Jedinou individuální trofejí, kterou získal, byla v roce 1976 Bill Masterton Trophy za vytrvalost a oddanost hokeji. Osmkrát si však zahrál v Utkání hvězd NHL, k tomu vytvořil 20 klubových rekordů. Dodnes zůstává historicky nejlepším střelcem Rangers (406 gólů) i nejproduktivnějším hráčem (1021 bodů). V asistencích je druhý, v počtu sehraných utkání třetí (1065), z útočníků se mu však nikdo nevyrovná. Přestože se Gilbert v NHL nikdy nestal šampionem, jeho nejlepší chvíle přicházely v play off, kde si v 79 zápasech připsal 67 bodů (33+34).
Když v listopadu 1977 končil kariéru, byl druhým bodově nejplodnějším pravým křídlem v historii ligy za Gordiem Howem. Generálnímu manažerovi Johnu Fergusonovi připadal ve 36 letech moc starý. Jeho sedmička se však o dva roky později stala v klubu vůbec prvním nedotknutelným číslem. Nesměl se k ní vrátit ani slovutný Phil Esposito, který mezitím přišel po výměně z Bostonu do New Yorku za Ratella a beka Brada Parka. U čísla 77 zůstal i po Gilbertově odchodu do penze.
Zní to jako vzpomínky na hokejový středověk, nicméně mimořádnou postavou zůstal Rod Gilbert pro New York i v pozdějších letech. V různých rolích pracoval pro Rangers 32 sezon. Stal se velkým ambasadorem hokeje. Nehrál si hvězdu a díky své vstřícné povaze byl nesmírně oblíben nejen mezi hokejovými fanoušky. Vzhled filmové hvězdy a záliba v nočním životě zase přispěly k tomu, že jako celebrita zcela přirozeně zapadl do prostředí velkoměsta zvaného Big Apple.
„Rodův pozoruhodný talent a chuť do života zosobňovaly tohle město a oblíbili si ho hokejoví fanoušci i lidi mimo hokej. Když jsem byl mladým příznivcem Rangers, jedním z prvních jmen, o kterých jsem kdy slyšel, byl Rod Gilbert. Byla neuvěřitelná pocta ho poznat. Jeho vášeň a oddanost Rangers pro mě zůstanou zdrojem inspirace,“ uvedl současný generální manažer klubu Chris Drury.
„Byl to skrz naskrz Ranger. Ale nikdy nemluvil o tom, co dokázal. Když jsem jako mladík začínal, chodil za mnou do kabiny, aby mě povzbudil. S Rangers byl pořád srostlý. Povídali jsme si o různých věcech, až jsme se spřátelili. Vždycky se ke mně choval jako ke kamarádovi: ‚Chybíš mi, nemůžu se dočkat, až tě zase uvidím.‘ Je to smutné,“ reagoval bývalý obránce Brian Leetch.
Pocty a úspěchyvítězství v Summit Series 1972 Nejproduktivnější hráči historie Rangers(v prvním sloupci počet zápasů, ve druhém body) Rod Gilbert ú 1065 1021 (406+615) Nejvíc sezon v Rangers18 Rod Gilbert |
