Co zápas, to těžký test. Po příchodu do Calgary už narazil na Ovečkina, Matthewse či Pastrňáka, tři z velkých mistrů svého oboru, nasazují ho na týmy ze špice ligy. Daniel Vladař si zatím vedl znamenitě. V prvních pěti startech za Flames neprohrál v základním čase, dvakrát vychytal nulu a úspěšnost zákroků vyšponoval k 95 procentům. „Pořád je začátek sezony. Nechci se nikde vznášet. Zatím jsme všichni spokojení a doufám, že to vydrží co nejdéle,“ přeje si čtyřiadvacetiletý brankář.
Pět let strávil v Bostonu, šance se však dočkal až v minulém ročníku jako záskok za marody. Po letní výměně se Daniel Vladař zhostil role dvojky Calgary Flames a vede si bravurně. Mužstvu se daří, on patří k nejlepším nováčkům mezi gólmany. Lepší čísla nemají brankáři jeho bývalého klubu ani žádný krajan. Za současné konstelace se může ze zálohy vyrýsovat klidně jako další uchazeč pro zimní olympiádu v Pekingu. Třeba dokonce na pozici české jedničky. V rozhovoru pro iSport Premium se rozpovídal hlavně o tom, jak je rád, že dostal příležitost a mužstvu se daří, nebo jak vychází se švédským parťákem Jacobem Markströmem.
Stačíte sledovat, jak si vedou ostatní čeští brankáři v NHL? Při zraněních Petra Mrázka a Pavla Francouze jsou navíc místa v brance docela otevřená. Napadlo vás, že ze zámořské soutěže vycházíte jako jasný kandidát pro olympijský turnaj v Pekingu?
„Samozřejmě že olympiáda je snem asi každého hokejisty, a bylo by mi ctí obléct na sebe reprezentační dres a jet na zimní Hry. Ale teď se soustředím hlavně na NHL. Jsem rád, že dostávám šanci, mluvit o olympiádě je zatím předčasné. Čeká nás ještě hodně zápasů, chci si hlavně vytvořit dobrou pozici v Calgary a pomáhat týmu k dobrým výsledkům.“
Každopádně lepší nástup jste si v novém působišti snad ani nemohl vysnít. Jste hodně spokojený, že to takhle vyšlo?
„Hlavně jsem rád za šanci, kterou mi v Calgary dávají, a že se nám daří jako týmu. Ale pořád je začátek sezony. Nechci se nikde nosit a vznášet, zvlášť když máme před sebou…no, ještě přes šedesát zápasů. Super že se nám daří jako týmu, i nálada je pak lepší. Dostaneme víc volna, všichni se víc těšíme na zimák. Máme zkušený tým, jak vpředu, tak vzadu, v každé lajně jsou dva tři kluci, co toho hodně odehráli a moc dobře vědí, že se můžeme hrozně rychle zase dostat tam, kde nechceme být. Všichni si to užívají, ale na tréninku se maká. Ne že by byly vyhrocené, ale je vidět, jak na tom všem záleží. Sezona je ještě dlouhá. Zatím jsme všichni spokojení a doufám, že nám to vydrží co nejdéle.“
Druhou nulu jste nedávno vychytal v Bostonu, kde jste se pět let snažil prodrat nahoru. Chtěl jste se proti Bruins obzvlášť ukázat?
„Ano, ale spíš než bych řešil minulost, soustředil jsem se na sebe. Jsem rád, že mi v Bostonu dali šanci, víceméně mě vychovali pro zámořský hokej. Bylo hrozně fajn všechny vidět, vybavila se mi spousta vzpomínek. Ale přijel jsem jako soupeř, chtěl tam zvítězit a měl jsem radost, že se to povedlo. Nebyl jsem jediný, kdo se vracel do známého prostředí. Milan Lucic za Bruins sehrál nějakých šest set zápasů. A byl úplně v pohodě, trošku mě uklidnil. Je to naše práce, nemůžeme si úplně vybírat, kde budeme.“
Mluvil jste s někým z bývalých spoluhráčů?
„Až po zápase. Před ním jsem nechtěl žádné kamarádíčkování, to se tady moc nenosí. Chtěl jsem se soustředit na sebe. Na zápas jsem se těšil, už během týdne jsem měl náznaky od trenérů, že nastoupím. V sobotu jsme hráli proti Islanders, kde otevírali novou halu, což bylo zajímavé pro všechny, a v neděli v Bostonu, což bylo speciální pro mě s Milanem. Věděl jsem, že jeden z těch zápasů dostanu. Tajně jsem doufal, že na mě vyjde Boston. Chtěl jsem si to hlavně užít.“
Co jste dělal, abyste se nenabudil až příliš?
„Upřímně, strávili jsme třináct dní na tripu a měli toho všichni plný brejle. O přemotivovanosti nemohla být moc řeč. Chtěli jsme ten zápas vyhrát. Pak už se jen viděli, jak budeme po pěti hodinách letu konečně zase doma.“
Všechny zápasy jste dosud chytal venku, navíc proti soupeřům jako Washington, Toronto, Boston. Podstupujete samé těžké zkoušky.
„Každý zápas je těžký a o tomhle rozhodují trenéři. Náš kouč (Darryl Sutter) je víceméně stará škola, rád hraje na jednoho gólmana. Ale dělám všechno, aby mi mohl věřit a nemusel přemýšlet, jestli mě tam má dávat, nebo nemá. Když ho to jen trošku napadne, aby si sám řekl, jo, že klidně můžu jít chytat i já.“
Zápasy si nemůžete vybírat. Je to náhoda, nebo se dá v rotaci gólmanů vystopovat jistý řád?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
